My Life with Famous Fam-ily

„Nejsme v bezpečí!"

Sophie:
„Slečno váš stav se velice zlepšil." usmál se na mě doktor na vizitě. „To znamená?" zeptala jsem se. „Mohla by jste domů." řekl. ,,A co Chris?" zeptala jsem se. ,,Chris ten si tu bude muset ještě poležet." řekl doktor. ,,A budu za ním moc chodit?" zeptala jsem se. ,,Samozřejmě, proč by si nemohla?" usmál se doktor. ,,Dobře, můžu zavolat mámě?" zeptala jsem se. ,,Ano, ještě se uvidíme." řekl a já vyšla z ordinace. 

Ze šuplíku u mě na pokoji jsem vyndala mobil a sedla jsem si na postel. Mobil jsem odemkla svým "velice" originálním heslem 1418.

„Chrisi řekni mi prosím nějaké číslo." řekla jsem Chrisovi. „Proč?" ušklíbl se. „Potřebuji nějaké heslo na mobil." usmála jsem se na něj. On si mě přitáhl do objetí. „Říkám čtrnáct." usmál se. „A já osmnáct." řekla jsem. „Tak máš asi nové heslo na mobil." řekl Chris a dal mi políbek do vlasů.

Takže tak vzniklo moje heslo na mobil. V mobilu jsem najela na kontakty a klikla na ikonku Mamka❤
„Ahoj zlato co potřebuješ?" ozvala se v telefonu máma.
„Ahoj mami, dneska mě pustí domů." řekla jsem.
„To je skvělé zlatíčko, s tátou tě vyzvedneme, pa." řekla a zavěsila.

Pak jsem ještě najela na SMS a napsla Chrisovi. Můžu za tebou??:*
Odpovědě mi přišla do chvilky. Ty vždycky Lovee❤
Vylezla jsem tedy z postele a obula si své plyšové bačkory. Hodila jsem přes sebe ještě župan. Otevřela jsem prosklené dveřa a vyšla na chodbu. Bylo tu liduprázdno. Můj pokoj byl od Chrisovo jen kousek, ale já musím na recepci za sestrou, aby jsem jí řekla že za ním jdu. Nesnáším to ticho tady. Moje bačkoro se šouraly a vydávali zvuky po zdejší podlaze. „Slečno Hemmings, co so přejete?" usmála se na mě sestra. „Jdu za Chrisem." usmála jsem se. „Dobře." řekla sestra. Vrátila jsem se tedy po chodbě k pokoji Chrise.
„Ahoj." vešla jsem dovnitř. „Ahoj lásko." usmál se. „Jak ti je?" zeptala jsem se. „Ale celkem to jde, co ty?" zeptal se. „Mě dneska asi pustí domů." řekla jsem nejistě. „To je skvěle Soph." usmál se a pevně stiskl mojí ruku. „Budu sem za tebou chodit, slibuju." usmála jsem se na něj. „Já vím." řekl. „Jen je hnusné že se nám někdo takhle mstí." řekla jsem. „Třeba to byla nehoda." řekl. „Chrisi sam víš že nebyla." řekla jsem smutně. „Teď už nám nikdo neublíží." pokusil se o úsměv. „Právě že se bojím. Nejsme v bezpečí." řekla jsem. „Lásko, budeme spolu a vše bude v pořádku." objal mě. „Dobře." pokusila jsem se o úsměv.

„Tak já půjdu" řekla jsem a políbila ho. Vyšla jsem z pokoje a šla na sesternu. „Byla jsem za Chrisem a zachvilku tady budou rodiče." řekla jsem. „Tak pojďte vyndám vám kanylu." usmála se na mě sestra. Vzala do ruky tamponek a vytáhla mi kanylu z ruky. „Teď si na tom držte ten tampónek, kdyby to hodně krvácelo přijďte za mnou." řekla. „Dobře, a můžu se už obléct a sbalit si?" zeptala jsem se. „Jistě, pak rodiče podepíšou nějaké papíry a můžete jít domů." usmála se sestra. Vrátila jsem se na pokoj a sedla si na postel. Zapípal mi mobil.
Rozejdeš se a ním. Jinak někdo nedopadne dobře.
-T
Začala jsem se celá třást sakra co to je. Kdo je "T"? Proč? Proč bych se měla s Chrisem rozcházet?  Proč nás chce někdo rozdělit? Co jsme provedli?

„Zlatíčko jsme tady." usmála se na mě mamka a objala mě. Já už jsem byla převlečená do legín tílka a svého oblíbeného vlněného svetru. „Musí se ještě podepsat nějaké papíry, ale můžu domů." řekla jsem a vzala jsem si svojí tašku přes rameno. Došli jsem k sesterně a rodiče podepsali nějaké papíry.

Stojím ve výtahu. Máma s tátou si povídají. Já jsem opřená o stěnu a přemýšlím. V ruce mán mobil a jsem nezvykle nervozní. Mobil znova zapípá.
Nepokoušej se dělat nějakou kravinu. Sleduju tě.
-T
Projela mnou vlna strachu. Sakra proč? „Pojď Soph." usmál se na mě táta. Já jsem tedy zrychlila krok a zachvilku jsme byli u auta. Sedla jsem si na zadní sedadlo a zapíchla do mobilu sluchátka. Zapla jsem Spotify a pustila si nějaký playlist. Opřela jsem si hlavu o okýnko a zavřela oči. Proč nemůžu mít normální klidný život? Proč nemůžeme být s Chrisem šťasní? Nechápu to.
„Jsme tady." drkla do mě máma. Já jak robot vystoupila z auta a šla do domu. A následně do svého pokoje. „Stalo se něco?" zastavil mě táta a přitáhnul si mě k sobě. „Ne, vše je v naprostém pořádku." pokusila jsem se o úsměv. Táta mě objal tím svým skvělým objetím. Nedivím se že ho fanynky tak rády objímají. „Půjdu k sobě do pokoje, dobře?" vysmekla jsem se mu z objetí. „Dobře, kdyby si cokoliv potřebovala jsme tu pro tebe." řekl táta. *vibrace telefonu*
Jsem tvá noční můra.
-T

×××
Další díl zde:)
Těm co čtou pravidelně omlouvám se že díl nebyl tak dlouho:(
Je mi líto že naposledním je pouze 16 vote :/
Co si myslíte o tajemných SMS?