My Life with Famous Fam-ily

Mateřská láska

Sophie:
Trvá už to víc než týden. Alex mě každý den seřve a nějak udeří. Dneska jsem dostala do břicha a bolí to jak čert. Je to nepopsatelná bolest. Teď mě bolí každý pohyb. S chodby se snažím dostat na dívčí záchody. Každý krok je jako by se mi do břicha zarazilo sto nožu. Dobelhala jsem se na záchody a sklouzla na studenou zem. Sakra proč já.
Uslyšela jsem zvonek. Takže zvoní na konec hodiny. Bolest už trošku přešla tak jsem se zvedla a vydala jsem se na cestu domů.
Nenápadně jsem prošla kolem mámy a došla do pokoje. Tam jsem si lehla do postele a tíše vzlykala. Proč? Sakra proč? Teď v tuhle chvilku jsem potřebovala obejmout, ale zároveň jsem nechtěla aby Chris přišel na to že mě ve škole mlátí.
Asi jsem na chvilku usla, protože když jsem se probudila tak vedle mě seděl Chris. „Co tu děláš?" zeptala jsem se. „Hledal jsem tě, nějak si se vypařila ze školy." řekl. „No." řekla jsem a otočila jsem se na něj. Sykla jsem bolestí. „Sophi je ti něco?" strachoval se Chris. „Ne nic mi není." řekla jsem, ale do očí mi vytryskly slzy. Chytila jsem se za břicho a Chris odhodil peřinu. Vykasal mi tričko a zalekl se mého břicha. „Lásko kdo ti to udělal?" ptal se. Já jen zakroutila hlavou. „S tímhle jedem do nemocnice." řekl. „Ne,prosím." zašeptala jsem. To už mě, ale Chris držel v náručí a nesl dolů ze schodů. „Co se stalo?" ptala se máma. „Ve škole jí někdo zmlátil." řekl Chris a položil mě na gauč. Máma se podívala na mé břícho a jako by si na něco vzpoměla. „Luke?" zařvala. „Ano?" otázal se táta. „Odvez Chrise se Sophi do nemocnice." řekla máma. Všechny tyhle slova jsem slyšela jako ve velké dálce. Byla jsem uplně mimo. Chris mě vzal znova do náručí a někam mě nesl.
Pochvilce už jsem se k němu tiskla v autě. „Jak ti je?" zeptal se mě táta. Já mu nebyla vůbec schopná odpovědět. Chris mi šeptal nějaká uklidnující slova. „Jsme tady." řekl táta a já se znova ocitla v náručí Chrise.
„Pojďte sem s ní." navedla nás na cestu jedna sestřička. Chris mě položil na jedno lehátko a přišel ke mě doktor. Začal mi různě prohmatátavt břicho. Strašně to bolelo. „Sestři musíme udělat sono břicha." řekl ten doktor. „Pane Irwine vy jste si za poslední dobu ničeho nevšiml?" zeptal se doktor Chrise. „Poslední dobou se chovala odtažitě,jinak ničeho." řekl Chris. „Má modřiny po celem těle,myslím si že už to trvá delší dobu." řekl doktor.

Chris:
Potom co mi řekl doktor. Chtělo se mi umřít. Proč mi nic neřekla? On jí někdo ubližuje delší dobu. Tohle vše mě strašně bolí za ní. Teď tu sedím na chodbě a Sophi je na nějakých vyšetřeních. Bojím se o ní strašně moc. Snad bude vše v pořádku.

Lí:
Ne! Proč ona? V hlavě mi vyskakovaly ty vzpomínky. Jak mě zmlátila žárlivá Becka. Je to už tak dávno, ale přitom si to pamatuju tak živě. To stejné teď porožívá moje dcera.
Moje dcera je pro mě vše, stejně tak oba moji synové. Jenže pouto k mé dcerce je něco uplně jiného.
Poslední dobou se sice pořád hádáme, ale Soph má prostě pubertu a je umíněná po taťkovi.
To je další s Lukem budeme mít brzo výročí svatby. Divím se že jsme to spolu přežili. Náš vztah je celkově takový pestrý. Ale milujeme se a to je hlavní. Šestnáct let manželé. To je let sakra. Nevím jestli mám brečet že moje dcera je v nemocnici nebo se smát že už mám šestnáct let manžela. Po domě se rozezněl můj telefon. „Ano Vo?" otázala jsem se. „Přijeď." dodala jsem.

„Co se stalo?" zeptala se Vo. „Chris je v nemocnici se Sophi." řekla jsem. „Co se stalo?" ptala se hned. „Sophi někdo zmlátil." řekla jsem a rozbrečela jsem se. Vo mě objala a začala utěšovat. „Co ty mamčo jak se máš?" zeptala jsem se. „Líp než při Chrisovi." řekla. „Budeš dvojnásobná mamča, to je super" řekla jsem. „Nevím co si o tom myslet." řekla. „Jak to myslíš?" zeptala jsem se nachápavě. „Jestli nejsem moc stará." řekla smutně. „Vo sakra co blázníš?" zeptala jsem se vyděšeně. „Já nevím tak nějak to na mě padlo,mému synovi bude už skoro sedmnáct a já budu mít malé mimi." řekla. „Ale Vo vždyť je to super." řekla jsem a vzpoměla jsem si na to jak jsem říkala Lukovi že bude táta..znova.
Ty testy jsem si udělala tři. Na každý z nich jsem dlouho koukala. Nevím co si o tom myslet. Nevím jestli chci mít další mimi. A hlavně jestli bude chtít Luke. Teď se mu to bojím říct. Děti už máme dokonce dvě. Co na to řekne. Kruciš já nám strach. Ale říct mu to musím.
„Lukey?" zakřičela jsem. „Ano?" byl hned u mě. „Musím ti říct důležitou zprávu." řekla jsem. „Povídej." řekl. „Luke jsem těhotná." řekla jsem. Lukovi se na tváři utvořil obrovský úsměv a pak mě popadl do náruče a začal se mnou točit. „To je super zpráva lásko." řekl a postavil mě na zem. Políbil mě do vlasů. „Jsem strašně šťasný." řekl radostně. To já" řekla jsem a on mě políbil.

„Když myslíš." vyrušila mě z přemýšlení Vo. „Vo já to vím." řekla jsem a objala jsem jí.

Tak vás zdravím:D
Omluvám se že tak dlouho nebyl dílos, ale nemám čas a hlavně náladu..:/ Nebo spíš nápady:(
Lavuju vás všechny:)♥