Hunger games 78.ročník Skoro jako sestra

1.

Jmenuji se Scarlett Barnette. Bydlím s mámou, starším bratrem a dvěma sestrami v 11. kraji, v malém domku na kraji lesa. Možná to zní jako idilka, ale realita je jiná...

Denně dřeme pro "Blaho kapitolu", ale sami nemáme co do úst. Otce zabil strom a má sestra zemřela v Hladových hrách. Vidět ji umírat bylo strašné, ale horší bylo, když nám ji v otevřené bílé rakvi přinesli domů. Matka se sesypala, a i když mi je třináct a bratrovi patnáct museli jsme se o rodinu starat my.

Zítra je sklizeň takže se modlíme aby nevybrali někoho známého, nebo nedej bože mě, či bratra. Sestrám je jedenáct (jsou to dvojčata), takže se sklizni letos vyhnou. NAŠTĚSTÍ.

Za půl hodiny by mi normálně měla začínat směna, ale kvůli dnes máme volno, jediný den v roce kdy nemusíme do práce, zítra je svátek kapitolu- SKLIZEŇ. Jen bratr musí jít sbírat jablka, abychom měli co jíst.

V noci se mi zdají děsivé noční můry o tom , jak mě někdo probodává oštěpem nebo na mě hází nůž. Ráno jsem se probudila zpocená a vyděšená.

Do mého pokoje vchází Jill. Je mladší z dvojčat a od smrti sestry nemluví. Pláče. "Zase zlé sny?" ptám se. Přikývne. "To nic" objímám ji a pláču taky.Ať už tahle noční můra skončí. Neustálý strach, hlad a zima, jakoby na nás číhali všude kolem.

Za hodinu začíná Sklizeň. John se již převlékl do košile a kalhot, a Melany je také převlečená. Pomáhám Jill s knoflíky na šatech. Ještě já. Otvírám skříň.

A oblékám si své červené šaty s mašlí, přestože mi jsou již menší. Pohled mi padne na ty modré šaty, ve kterých se domů "vrátila" sestra. Nechci na ni myslet, teď ne, ani zítra, ani za měsíc.

Před náměstím se ještě všichni obejmeme a pak už se každý rozcházíme do své řady. Nestojíme tu ani pět minut, když na pódium vchází Vivien Samett, naše dlouholetá moderátorka pro 11. kraj."Vítejte, vítejte..." Dál už nevnímám.V duchu běžím mezi jabloněmi v sadě se sestrou a hrajeme si na princezny. Na hlavě máme listy z jabloně, a na sobě slavnostní šaty, kter...." Napřed dámy..." Zacvrliká Vivien a hrábne do osudí. To mě dostatečne probudilo.Jsem připravéná na vše..."Jenny Pay". Vykřikne a mě se sevře hrdlo. Je to moje nejlepší kamarádka se kterou se znám už od malička a krerá mě držela nad vodou když sestra zemřela. Vychází z řady. Holí se hledá cestu. Je slepá. Pláče. Dál to už nevydržím. " Hlásím se jako splátce" vykřiknu a ostatní mi ihnet uvolní uličku." Álé! Ták tohle asi nikdo nečekál, protože v...." Protahuje to Vivien, když v tom se zarazí uprostřed věty a zbledne hrůzou. Lístek se jménem Jenny jí vypadl z ruky na zem. "Rue?" Vypraví ze sebe. "Ne, jsem její sestra, Scarlett Barnette" Děti si šuškají." To je ona" nebo " Sestra té co zemřela v květinách?". Ano to jsem já, Rue je moje sestra.