Život není nikdy jaký se zdá /ff Wilbur Soot

25.

Vysvětlivky: věci co jsou v kurzívě jsou myšlenky

"Jo známe proč?" zachránil situaci Will. "Ale to není možny ,nikdy ste neměli možnost se potkat." "Už dlouhou dobu jsme si psali a volali , to nevíš vždyť jsem ti to říkala ? " odpověděla jsem Linn a díky tomu i všem ostatním.
Po tom co jsem to dořekla začala normální konverzace jako každá jiná až na to že jsem nemohla spustit oči z Wilbura, pořád nechápu že si mě pamatuje. "El můžeš na minutku?" "Jasně." Odešli jsme společně do jiné místnosti.
"Sen ?" "Jo ,já ho měl taky ten konec s tím pádem byl fakt divnej. " "Počkej ten pád jsi zažil taky ?" "Jo bylo to fakt zvláštní takový až neuvěřitelný ,ale byl to sen takže se to dá docela pochopit i když to teda moc nechápu ." "Celkově mi ten konec připadal jinej než ten zbytek." " A taky nechápu to že si to pamatuješ jen ty a já." "Jo to já taky ne." "Pamatuješ jak jsi mi dal tu žlutou růži?" "Ano, proč to říkáš ?" "Záhadně se mi objevila v pokoji,odesla z místnosti a pak po chvíli zase vesla a byla tam." "Tak přece jen něco odtamtud se objevilo tady , to je další důkaz že to nebyl jen sen." "Už by jsme měli jít až si něco nemyslí ." "Ať si myslí co chcou" políbila jsem ho na rty . "Jdem teda ?" "J-jo."
Vrátili jsme se zpět , tentokrát jsem si sedla těsně vedle něj . Naše ruce se dotýkali . Bylo to tak nepatrné že si toho ostatní nevšimli , věděl to jen on a já. Ve vedlejší místnosti jsme byli dobrejch deset minut, překvapivě nikdo nic nenamítal. Na klín mi skočila kočička Buffy (jméno mám od NicolasIsHappy z jedny fanfikce, ta fanfikce byla fakt dokonalaaaaaaa) . Buffy notakkk,ne že by jsi mi vadila ,ale proč zrovna teď. "Ahoj maličká" pohladila jsem ji po hlavě.
"Tak co budeme dělat?????" "Netuším." "DÁME FLAŠKU!" Tommy hlavně to ne prosimmmmm.
Nikdo nestihl nic říct a na stole se točila první láhev, která mu padla do ruky . A jak jinak než že jsem byla první na kterou to padlo. "Pravda nebo úkol?????" "Pravda." Tpc ať to není nic debilniho a nebo až moc osobního , prosimmm. "Takže jak jsi se poznala s Wilburem , nebo celkově jak se vůbec znáte ?" Čekala jsem nebo takovýho , přece jen je to můj bratr. "No takže kde začít .." nejisté jsem koukla na Willa , protože absolutně netuším co mám říct , nemůžu jim říct o tom 'snu'. Nemůžu to udělat nepochopili by to , protože ani já sama to nechápu. Vymysli si něco rychle , dělej , ať je to uvěřitelný a sežerou ti to,ale hlavně ať to není naka píčovina. Dozirali mě moje myšlenky. "No ? Všichni čekáme." "Takže poznali jsme se docela dávno že si ani nepamatuju kdy a kde to bylo , vlastně jsme se začali bavit díky Ashovi (kámo to skloňování 😦😦😦😦) ." (Kdyby někdo nevěděl kdo je tak je to spolu zakladatel love joy ,projistotu to tady dám jeho ig :ashkabosu) pop
Využila jsem toho že se znám s Ashem a on se zná s Willem, tím jsem dokonale dokoncila svou lež. Vím že oni se Ashe ptát nebudou , protože jsou líný na to to udělat.
Hrálo se dál ,čas ubíhal tak rychle, do té doby než to padlo na Willa. "Pravda nebo úkol??" "Úkol." "Dobře ,dej El pusu." Linn já tě asi fakt zabiju ,ne že by mi to vadilo ,ale tady přede všema,to snad nemyslis vážně. Bez jakýkoliv přemýšleni mě políbil, bylo to tak rychle ,že jsem si to ani pomalu neuvědomila .

______________ 591 slov ________________

Po delší době je tady další kapitola , dneska když to dopisují je to přesně rok co vyšla první kapitola(29.12.2021),je to neuveritelný,a já vám chci poděkovat za to že tu jste semnou ,tohle všechno by vlastně vůbec nevzniklo kdyby nebylo _idk_my_name__ ,(ps:moc ti dekuju). Rok se blíží ke konce ale tenhle pribeh 100 % ne . Mějte hezký den/noc.

A/n