Život není nikdy jaký se zdá /ff Wilbur Soot

27

"Dobre ráno, Nicku,Karle" pozdravila jsem rozespalou dvojici ležící na gauči. "Ahoj El." řekl jeste rozespalým hlasem Karl "Nevíte kde by mohla být Linn ?" "Jo , včera se s Tommym tak složili, takže hledej nejspíš někde na zemi." "Oh, díky. "

Opravdu. Ležela pod stolem v kuchyni. Pořád spala, divím se, že jsem si ji poprvé nevšimla. Došla jsem ke dřezu a napustila sklenici vodou. (Už asi víte co přijde co?)   Pomalu jsem vylila její obsah na Linnin obličej. "ELIZABETH." A je to v prdeli. Začala jsem utíkat. Co nejdál od ní. Narazila jsem do Willa. "Co se děje? Že jsi tak zadejchana." "Zeptej se obludy." "CO JSEM TO PRÁVĚ TEĎ SLYŠELA?" "Nic." Will se podíval první na mě a pak na Linn. "Co se tady vlastně stalo?" zeptal se úplně klidně. "Ona mě polila vodou a ještě mě nazvala obludou." Promiň Linn já fakt musela. "Dobře,El teď tvoje odůvodnění proč jsi to udělala." "Protože vím ,že by se jinak neprobudila." "To je docela dobrý odůvodnění,Linn můžeš potvrdit toto tvrzení?" "Jo asi mužů no." "Tak vidíte, problém vyřešen." Naposled se na nás obě podíval a odešel.

______ time skip ( stále u Karla doma)______

"TOMMY?" Zakřičela jsem na svého bratra. Jedině takhle upoutam jeho pozornost. "CO CHCEŠ??" "Máma mi psala ,že nás chce vidět." "Jako teď?" "Jako teď." "Vážně?" "Jo." Oba jsme se zvedli a šli se rozloučit s ostatními.

"Wille?" "Máš potom někdy čas že jo?" "Pro tebe si najdu čas vždycky." Políbil mě, když v tom k nám přišel Tomm. "JÁ TO VĚDĚL, PŘEDE MNOU NIKDY NIC NEUTAJITE." Oba jsme jsme se na něj podívali ,jako na šílence. "Tommy jsi v pohodě?"řekl wilbur. "Jasně že jsem , proč bych neměl?" "Tak proč jsi křičel?" "Protože je to moje sestra a ty jsi můj nejlepší kámoš." Já jen koukala a nevěděla co to říct. "Dobře,ale jak si to mohl vědět všechno?" "No , normálně." "Oba vás moc dobře znám. A navíc jste včera odešli spolu a pak jsem vas ráno našel ve stejném pokoji." "Nic nebylo." řekla jsem,oba na mě koukali hrozně překvapeně,Will vydal mozna i víc překvapeně než můj bratr. "Tak co teda jsou ty flíčky na tvém krku? " Děkuju wille,no jo na ty bych malém zapomela. "To se zeptej tady."*ukázala jsem na wilbura* "No co na to říct,proste tam jsou no ." "Williame no tak." řekla jsem . "Nic víc než tohle se nestalo." "Dobře budu vám věřit." "Tak zatím wille." "Zatím."

Vydali jsme se ještě ke mně domů,abych si nějak zakryla ty fialová znaménka. Povedlo se (tyvole jak nečekané), takže jsme mohli vyrazit.

_________________ 435 slov __________________

Čau lidi jsem to zase já po dost dlouhé době (nevidal jsem nic skoro půl roku) ,já vím jsem prisernej. Radši už nebudu nic slibovat. Ale budu doufat,že další kapitola bude někdy v blízké době.