I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

Prolog.

Normálně-Midoriya
Tučně-Todoroki
Podtrženě-Slova autorky

Sedím v lavici a čtu si. Jsem docela chytrý nekonfliktní člověk. Snažím se pomáhat ostatním, ale ne proto že bych se chtěl krmit dobrým pocitem jako zpovídání ze svých hříchů. Dělám to jen tak.

,,Midoriyo!" přiběhla k mé lavici Uraraka.

,,Prosím zopakuješ si semnou učivo do matiky? Jsem nervózní z toho testu." řekla prosebně a já se na ní usmál. Poté jsem přikývl a nechal ji ať si přisedne ke mě do lavice.

,,Tak co bys chtěla zopakovat?" zeptal jsem se jí mile, ona ihned otevřela sešit a ukázala mi dva příklady.

,,Dobře." pokýval jsem a začal jí všechno krok po kroku vysvětlovat.

,,Ah promiň Urarako, musím si odskočit, myslíš že by jsme to mohli dodělat příští přestávku?" zeptal jsem se jí s nadějí v hlase.

,,Určitě, píšeme až poslední hodinu, takže to stihneme." usmála se na mě a já jsem se na ni děkovně pousmál. Ihned jsem vyšel ze třídy na záchod. Odskočil jsem si a už šel zpátky k umyvadlu. Umyl jsem si ruce a prohlédl se v zrcadle. Jenom jsem se nad tím usmál a chtěl vyjít ke třídě. V tom mi však zabránila skupinka lidí. Šikanátoři z naší třídy...

Už je to déle co si mě všímají, zatím jsem byl však opatrný... až do teď.

,,Ale helemese koho to tady máme?" řekl mě povědomí hlas. Přejel mi mráz po zádech a ja se na něj opatrně podíval.

,,Ahoj Kacchan..." opatrně jsem se pousmál a snažil jsem se nepůsobit příliš nervózně.

,,Drž hubu šprte." řekl a přešel blíže ke mě. Chytil mě za mou uniformu a vší silou mě strčil do zdi. Tvrdý naráz na zeď doplnilo silné uhození do hlavy. Ihned jsem sjel po zdi a chytil se za hlavu.

,,A od teď budeme tvoje jediná společnost." prskl Kacchan a já se ohlédl nahoru na skupinku lidí. Všichni se na mě zlověstně smáli, kromě pár lidí, kteří se dívali spíš chladně.

,,Nulo." řekl Kacchan nakonec a s celou svou skupinkou odešel. Já jsem se pomalu zvedl. Zamotala se mi hlava a tak jsem se rychle opřel o zeď.

,,Au bože..." chytil jsem se za hlavu a cítil slzy rozlévající se v mých očích. Rychle jsem si oči utřel.

,,Měl bych do třídy..." řekl jsem si sám pro sebe a pomalu se rozešel zase do třídy. Se sklopenou hlavou jsem se posadil do lavice a protrpěl zbytek školy. Urarace jsem o přestávce pomohl si zopakovat učivo a v poslední hodině jsem si napsal písemku.

,,Konečně domů..." řekl jsem si a rychle vyběhl ze školy. Běžel jsem rychle jako snad ještě nikdy, nebydlím daleko, ale znervozňuje mě že Kacchan ví kde bydlím. Byly jsme v dětství kamarádi...

,,Rychle, rychle, rychle, rychle." chtělo se mi brečet. No za běhu to není úplně úžasné...

,,Prosím..." už z dálky jsem viděl panelák ve kterém bydlím. Běžel jsem jako o závod, ani nevím jestli mě někdo pronásleduje nebo ne ale teď je mi to jedno nebudu nic riskovat...

Rychle jsem doběhl k paneláku a začal hledat klíče.

,,Doprdele kde jsou." rozklepaně jsem začal rychle prohledávat celý batoh a poté jsem si oddechl, když jsem klíče nahmatal v kapse od saka. Rychle jsem si je vytáhl a moje rozklepané ruce upustily klíče na zem. Když jsem je zvedl rychle jsem se kolem sebe rozhlédl a to co jsem uviděl mě zneklidnilo.

Po cestě sídliště šel Todoroki, měl ruce v kapsách a vypadal dost rozzuřeně. Rychle jsem začal hledat klíče. Todoroki je bohužel součástí Kacchanovy party, proto s ním nechci mít problém ani teď a nechci ani vědět proč je naštvaný. Nechci s ním mít nic společného.

Když jsem konečně našel klíč snažil jsem se rychle otevřít dveře, jenomže mi z ruky zase vypadli. Člověk za mnou se na mě pouze nechápavě otočil a poté šel dále. Cože? Jako fakt se na mě teď prostě jenom podíval a šel dál?
Jenom jsem se rychle sebral ze země a zalezl do bytu.

Že by nebyl až tak zlý?

Takže začátek nové knihy^3^
Snad se líbí<3
Ještě zde čeká jedna kapitola^^
Takže I guess zatím
Bye+-+