I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

2.

Vyzvedli jsme si oběd a v přecpané jídelně hledali kde si sednout. Na Uraraku náhle začali mávat Momo s Minou.

,,Můžeme si sednout k nim?" zeptala se mě Uraraka prosebně a já ihned s úsměvem pokýval. Holky v naší třídě jsou v pohodě, mám je rád. Když jsme došli ke stolu, položil jsem si tác na stůl.

,,Ahojky." pozdravili jsme oba zároveň s Urarakou. Když jsem se podíval na lidi sedící u stolu lehce jsem se zděsil.

,,Ahojky." pozdravili nás nadšeně holky. U stolu s nimi však seděli kluci, kteří mě docela propalovali pohledem. Kirishima který je jeden z hodnějších a ochotnějších z naší třídy a... Todoroki...

Vážně nerad ho vidím, ještě když vypadá jako by mě chtěl zabít...

,,Ahoj." pozdravil mě mile Kirishima a lehce se pousmál. Todoroki se hned zase otočil ke svému jídlu a hypnotizoval Momo. My si teda sedli a pustili se do jídla.

,,Tak Midoriyo je ti už lépe?" zeptala se mě Mina.

,,Ano už je mi lépe, nevím co to se mnou bylo." řekl jsem a poškrábal se na zátylku.

,,To ráda slyším." řekla nadšeně Mina a znovu se pustila do jídla. My s Urarakou jsme se tedy taky pustili do dnešního oběda. Všichni u stolu pokračovali ve svých rozhovorech, smáli se a bavili. Já jenom tiše seděl a poslouchal. Nemám se o čem bavit, rád mluvím, ale jen s určitými lidmi. Ne že bych se s ostatníma nechtěl bavit, jen nevím o čem...

,,Midoriyo, dneska půjdu s tebou." řekla mi Uraraka z ničeho nic a některé pohledy se na nás nenápadně přesunuly.

,,Oh dobře." pokýval jsem nakonec se smíchem. Vevnitř jsem byl, však nervózní...

,,Jdeme?" zeptal jsme se když už jsem dojedl. Ona měla už prazdný talíř, takže jenom pokyvala. My se zvedli od stolu, rozloučili se a šli odnést tácy. Poté jsme šli ven z jídelny k šatnám, obuli se a vyšli ze školy.

,,Co budeš dneska ještě dělat?" zeptala se mě s úsměvem a já se zamyslel.

,,Noo nevím, asi nic moc..." řekl jsem zamyšleně. Náhle se jemně rukou otřela o tu mou. Ihned jsem se otočil a uviděl její usmívajíci pohled zabodlý v zemi. Naše ruce se znovu dotkly. Lehce jsem se hřbetem ruky otřel o tu její a lehce jsem ji za ruku chytil. Překvapeně se na mě otočila a podívala se na naše ruce, ihned si se mnou propletla prsty a já byl alespoň na chvilku šťastný. Měl jsem tak povznášející pocit. Tento pocit však přerušil pocit že nás někdo sleduje. Pravděpodobně někdo z paneláku protože jinak je na sídlišti ticho.

,,Mám tě ráda." řekla z ničeho nic a mě se její slova stále přehrávala v hlavě. Pootevřel jsem ústa překvapením a chystal jsem se něco říct, ale nic z mých úst nevychazelo, jakobych stratil hlas.

,,Ja tebe taky." řekl jsem nakonec a hodil všechnu nejistotu za hlavu. Před mým panelákem jsem se před ni postavil a přesunul svou ruku na její bok.

,,Tady se budeme muset rozloučit." řekl jsem lehce posmutněle.

,,To asi ano. Uvidíme se zítra a můžeme si napsat." navrhla a já pokýval. Z ničeho nic se ke mě nahnula trošku více. Já jsem pochopil a začal se k ní přibližovat. Jemně jsem přitiskl své rty na ty její. Po chvilce jsem se odtahl a díval se na její usměvavou tvář. Udělala pár kroků dozadu a zamávala na mě. Zamával jsem na ní na zpátek a ona odešla domů. Ještě chvilku jsem tam jen tak stál jako opařený. Pak jsem se otočil ke dveřím a šel domů.

Doma jsem padl do peřin a přemýšlel nad tím co se stalo. Ve všech těch myšlenkách se mi podařilo usnout.

...

Do školy jsem došel na čas a s úžasným pocitem. Už jsem si to kráčel do třídy, když v tom jsem uslyšel hlasy s poza rohu.

,,Miluju tě Todoroki. Myslím že bychom tvořili nádherný pár. Obě naše rodiny jsou bohaté a mají vysoké postavení ve společnosti." vykoukl jsem spoza rohu a uviděl naproti sobě stát Todorokiho a Momo. Více než jako vyznání mi to však znělo jako vyjednávání.

Todoroki na to nic neříkal, pouze se k ní přiblížil a přitáhl si ji do polibku. Viděl jsem jak ji Todoroki dravě líbal. Nemohl jsem odtrhnout pohled. Celý rudý jsem se schoval zase za roh a poslouchal mlaskavé zvuky jejich úst. Bože musím zmizet, jestli mě tady najde tak jsem mrtvej.

,,Jsi hrozná." řekl chladně když se od ní odtáhl. Cože?! Znovu jsem vykoukl a uviděl jak mu dala facku. Nic neříkal jenom se uchechtl a odešel, bohužel směrem ke mě. Rychle jsem odběhl a dělal že zde teprve přicházím. Když jsme kolem sebe procházeli cítil jsem jeho chlad. Husina mi proběhla po zádech a ja rychle zmizel na záchodech.

,,Bože fuj to byly nervy..." řekl jsem si a oddechl si. Todorokiho nechápu, proč ji líbal když ji odmítl? Nemáte tohle dělat člověku když ho milujete? Zeptal jsem se sám sebe. Odpověď však nepřicházela. Místo toho však přišlo něco jiného.

Zvedl jsem zrak od podlahy a podíval se na dveře kabinky, na které jsem zavřený. Byl jsem pouze opřený o stěnu kabiny a se založenýma rukama koukal na škvíru pod dveřmi. Boty které jsem však zahlédl stojící před mou kabinou se mi vůbec nelíbily. Člověk poodešel od kabiny. A z ničeho nic do těch dveří kopl.

,,Otevři!" řval výhružně Todoroki.

,,Ne!" zařval jsem vystrašeně. Z ničeho nic se však objevil nahoře nad dveřmi kabiny.

,,Viděl jsi to co?" uchechtl se. Já jsem nejistě kývl.

,,Co na to říkáš?" zeptal se a seskočil ke mě do kabiny.

,,No... Nevím co na to říct..." začal jsem opatrně.

,,To nebylo jak včera co?" řekl a já ztuhl. Takže nás přeci jen někdo sledoval.

,,Tak a teď mě poslouchej." řekl z ničeho nic nasraně a chytil mě za kravatu. Přitáhl si mě k sobě.

,,Nějak se to máš k Urarace. Bakugo řekl že budeme tvoje JEDINÁ společnost. Takže to tak taky i bude. Uvidím tě si s ní povídat a bude mít problém i ona a ne jen ty." pustil mou kravatu, odemkl dveře od kabinky a odešel. Já se sesunul na zem a začal jsem brečet.

Takže new kapča guys~
Mám náladu, snad se máte taky tak dobře jako já^^<3
A taky doufám že se dnešní kapitola líbila<33
U další kapči v úterý^3^
Bye+-+