I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

21.

,,Prostě tě miluju."

,,Shoto..."

,,Prosím Izuku..." zvedl se a nahnul se nade mě.

,,Řekni to... i když to není pravda. Vím že ne, jen to chci slyšet." přiblížil se ke mě.

,,Ale já ti nechci lhát Shoto..." podíval jsem se stranou. Hrozně mě znervozňuje...

,,Ale já to po tobě žádám..." něžně mě uchopil za čelist a obličej natočil směrem k tomu jeho.

,,Řekni to..." pošeptal vážně.

,,Miluju tě..." znělo to tak opravdově... jako by to tak doopravdy bylo. Ihned přiložil své rty k těm mým a něžně mě políbil. Svými rty začal pohybovat proti těm mým, já nezůstával pozadu. Vynořil jsem z vody své ruce a přesunul mu je na záda. Lehce jsem mu na ně zatlačil, aby se ke mě ještě více namáčkl. Líbal tak úžasně... když se však odtahl, jako by s sebou vzal kus mě. Cítil jsem se náhle tak osamoceně...

,,Tak strašně tě miluju." rozlil se mu na rtech obrovský úsměv mezitím co mi tuto frázi opakoval už naprosto přirozeně.

,,Jsi úžasný..." posadil se zpátky.

...

,,Takže plán je následující..." vražedně jsem se díval na své mnoucí ruce.

,,Zabijeme Momo." řekl Todoroki vážně.

,,Cože?! Ne!" vykřikl jsem ihned.

,,Přesvědčíme tvého otce, aby svatbu zrušil." opravil jsem ho.

,,Nemyslím že změní názor... vlastně to skoro vím." řekl zklesle.

,,To neříkej, něco vymyslíme." vážně jsem se zamyslel, zatímco on si pouze zoufale povzdechl. Nic mě však nenapadlo...

,,Počkat..." řekl jsem náhle zaraženě.

,,Vždyť dneska je škola..." řekl jsem duchem nepřítomen.

,,No to je v prdeli." zakryl si Todoroki šokovaně pusu rukou.

,,No teď už to stejně nemá smysl, za 40 minut končí poslední hodina..." pleskl jsem si do čela.

,,Pane bože... to bude výprask. Kam vlastně otec jel?" zeptal jsem se, i když jsem si nebyl úplně jist, jestli Todoroki zná odpověď na tuto otázku.

,,Vůbec nevím. Odjel už včera, takže nejspíš na služební cestu nebo na nějaký významný zápas." pokrčil nad tím Todoroki rameny a dále se tím nezabýval. Bože no z toho jsem fakt nadšený, ještě přijede rozcvičený a rovnou mě vypne ne?

,,Počkat jak víš že odjel už včera? Vždyť jsi nebyl ještě vzhůru když jsem se o tom bavil s Fuyumi." zeptal jsem se nechápavě.

,,Slyšel jsem ho odcházet, myslíš že bych byl tak hlasitý, kdybych věděl že tu je?" uchechtl se na mě a já celý rudý odvrátil pohled.

,,A co kdybych si prostě v pondělí zašel s Momo promluvit?" zeptal jsem se zamyšleně.

,,Je až moc velká svině na to aby to odvolala po krásně mírumilovném pokecu. Leda bys to z ní chtěl vymlátit." zasmál se a já si představil jak na zemi leží zmlácená v kalužce krve.

,,Pane bože ne fuj, to bych nikdy neudělal..." znechuceně jsem kolem sebe začal máchat ruka.

,,Já vím." pousmál se na mě.

,,To máš takovou jistotu?" zeptal jsem se lehce podrážděně.

,,Samozřejmě. Když jsi uvnitř takový andílek." pousmál se s pohledem v zemi, jako by snad na něco vzpomínal.

,,Hmmm..." uraženě jsem skřížil ruce na hrudi a odvrátil od něj pohled.

,,Izuku..." zašeptal mi nahle do ucha. Ihned jsem se k němu otočil. Jeho obličej byl tak blízko a jeho ruka se ocitla na mé hrudi. Lehce mi do ní zatlačil a já se tak ocitl v peřinách. Když se nade mě naklonil v hlavě mi začali probíhat všechny různé myšlenky. Kraviny... všechno to jsou kraviny. Znovu jsem odvrátil pohled.

,,Izuku... podívej se na mě." ušklíbl se a začal mi pokládat jemné polibky na krk. Byl jsem donucen zavřít oči ve chvíli kdy mi jemnou kůži na krku lehce skousl.

,,Mh~ ne..." zasténal jsem slabě a snažil se ho odstrčit od mého krku.

,,Todoroki... žádné značky." napomenul jsem ho a dal mu lehký pohlavek ihned po tom co se odtáhl. Pouze se mi zasmál s chytil se na hlavě za místo kde jsem ho praštil.

,,No jo no jo, v tom případě by ses ale neměl teď dívat úplně do zrcadla." poškrábal se na zátylku nervózně. Nádech a výdech, hlavně klid Izuku nenervuj se zbytečně...

,,Nebudu..." řekl jsem a zavřel oči. Vydechl jsem a zase se na něho naštvaně podíval.

,,Chtělo se mi tě teď praštit." řekl jsem s naprosto kamenným výrazem.

,,Awww to je roztomilé. Ale neudělal jsi to, protože mě na to máš až moc rád~" rozplýval se.

,,Asi ti zkazím představy, ale kvůli tobě to fakt nebylo. Nepraštil jsem tě kvůli sobě." naštvaně jsem odvrátil pohled. Po chvilce mě píchl prstem do mé nafouklé tvářičky.

,,Ale prosimtě, nemusíš se to snažit zakecat, jsem šťastný, že ti na mě alespoň malinko záleží." řekl už malinko vážněji s lehkým úsměvem na rtech.

,,Ale prosímtě co to plácáš za kraviny? Samozřejmě že mi na tobě záleží a ne jenom trochu." řekl jsem vážně.

,,A... bojíš se mě stále?" zeptal se váhavě. Nevěděl jsem co mám říct vlastně ani sám nevím jestli se bojím nebo ne. Sám nevím pravdu...

,,Todoroki proč se mě ptáš na takové věci?" zesmutněl jsem a podíval se stranou.

,,Záleží mi na tobě a nechci aby ses vedle mě cítil špatně nebo jakkoliv nepříjemně." koukal se pryč. Se smutným pohledem jsem se cítil stále hůř.

,,Víš co? Zajdu a promluvím si s oběma. Třeba se mi alespoň jednoho z nich podaří přemluvit. Co ty na to?" povzbudivě jsem se na něho usmál. Pomalu na mě zase přesunul svůj pohled. Bez jediného slova pouze přikývl.

,,Promiň..." pošeptal a obkročmo si sedl na můj klín. Ruce přesunul na mou hruď a celý se na mě položil. Pouze jsem se pousmál a začal ho různě hladit a škrábat. Po chvilce už jsem slyšel pouze tiché pravidelné oddechování. Opatrně jsem ho položil vedle sebe, zakryl a vyšel z pokoje. Opatrně jsem zavřel dveře, dal si bundu, obul si boty a vyšel ven.

Všechno se to vyřeší...

Takže jsem znovu zde
No vypadá to že mi častější vydávání úplně nevychází xdd
Ale alespoň vydávám jakž takž "pravidelně" *0*
No vypadá to že vydání nové knihy budu muset přesunout T-T
Nejpozději 15.prosince ta nová kniha vyjde, jestli stihnu tuto knihu dokončit dříve tak vyjde možná i dříve<3
Moc se omlouvám za takové komplikace :(
Budu se těšit u příští kaitoly^^
Bye+-+