I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

13.

Když jsem se ráno probudil, byla doma divná atmosféra. Ani ne ticho, ani ne rušno. Prostě jsem cítil že doma někdo je...

Vztal jsem z postele a rychle prošel pokojem. Oblékl jsem se, upravil se, nachystal si věci a už opatrně koukal z poza dveří jestli je čistý vzduch. Poté jsem rychle vběhl do koupelny. S oddychem jsem si začal čistit zuby a česat vlasy, no musím vám říct že to tu jsou fakt nervy...

Mají to tu fakt pěkný o tom žádná, ale po tom co vím bych radši žil kdekoliv jinde.

Když už jsem byl upravený a měl vše nachystané, šel jsem zpátky do pokoje.

,,Dobré ráno Shoto." uslyšel jsem nadšený hlas mladší dívky.

Flashback

,,A jak s nimi mám mluvit?" zeptal jsem se ustaraně Todorokiho. Ten se na chvíli zastavil a zamyslel se.

,,Hele mojemu otci říkám "Endeavor", matku Rei oslovuji "matko", sestru oslovuji "Fuyumi" a bratra-"

,,Počkej chceš mi říct že otec který tě bije, Endeavor je ten samý muž jako druhý nejsilnější kulturista Endeavor?" řekl jsem ještě více vyděšeně než doposud ze samotného faktu že Todorokiho mlátí jeho vlastní otec.

,,Noo... jo." řekl tak nějak v klidu.

End of flashback

Když jsem se otočil stala za mnou mladší usměvavá žena s bílými vlasy a červenými fleky na afině. Úplně jsem se tehdy zapoměl po tom šoku s jeho otcem že nevím jak se bavit s jeho sestrou.

,,Ahoj." usmál jsem se tedy a šel k sobě do pokoje. Tam jsem si sebral batoh a potichu se vyplížil z domu. Naštěstí jsem už nikoho nepotkal a tak mě čekala už pouze poklidná cesta do školy.

Bože mám nervy v kýblu, dneska už by měl přijít do školy Bakugo a přiznejme si to, no prostě se mi tam úplně nechce.

,,Bože no to nedám..." vydechl jsem frustrovaně a vztoupil do školy. Nervózně jsem se pořád ohlížel všude kolem sebe a hlídal jestli někoho neuvidím. Rychle jsem se přezul a vydal se do třídy, na chodbě jsem zahlédl i Midoriyu. Byl zde fakt brzo. Ani jsem ho nezdravil, sklopil jsem pohled a šel dále.

Ve třídě jsem si nachystal věci a zůstal sedět na místě. Jsem tak nervózní že z té třídy nechci ani vylézt. Už jsem slyšel přibližující se hluk k naší třídě a v tom se ve dveřích objevil Bakugo se zbytkem naší party. S nimi stal i Midoriya s ledovým pohledem takovým jaký mám obvykle já. Vypadá to že na nic nepřišli. No alespoň že tak...

,,Hej šprte!" zařval na mě Bakugo přes polovinu třídy. No a je zle...

,,Jak se ti tu žilo když jsem tu nebyl?" uchechtl se.

,,Doufám že sis odpočinul." přišel k mé lavici a opřel se o ni.

,,Ani ne..." pronesl jsem potichu. Pak mi ale došlo že jsem to řekl nahlas a vystrašeně jsem si zacpal pusu.