I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

20.

Když jsem se ráno probudil, panovala zde příjemná atmosféra. Ležel jsem v nádherně vyhřáté posteli a skrz záclony zde svítilo sluníčko, které dělalo jindy jednobarevnému pokoji komfortní nažloutlou atmosféru. Když jsem se otočil Izuku vedle mě stále nehybně sp-

Počkat...

Já... jsem stále v Todorokiho těle?

Když vedle sebe vidím stále spát sám sebe tak nejspíš ano... To jsou ale debilní otázky...

Úplně mě to včera zmohlo. Todoroki usnul hned a já chvilku po něm, což mi připomíná že jsme se ani neumyli.

Sedl jsem si a podíval se na telefon. Je devět ráno. Podíval jsem se na spícího Todorokiho a povzdechl si.

Tohle je hold nezbytné...

Vztal jsem z postele, podíval se na Todorokiho a rozešel se ke dveřím. Pane bože je tak roztomilý...

Rozešel jsem se do koupelny, napustil jsem vanu a už šel zpátky do pokoje. Todorokiho jsem podebral pod koleny, na zadechl a zvedl jsem ho. Trochu se ošil, zamračil se a přitulil se k mé hrudi. Pane bože je úplně jako nějaké opuštěné koťátko.

Vyšel jsem z pokoje, zavřel a chodbou rychle procházel do koupelny.

,,Ale ale koho to tady máme?" zamrazilo mě a já se ihned otočil.

,,Nekoukej se na mě." vykřikl jsem stydlivě.

,,Soudě podle toho co jsi řekl a toho že jste oba nazí předpokládám že to nefungovalo." sklopil jsem pohled.

,,Nefungovalo, fakt nevím co mám dělat..." řekl jsem smutně.

,,Jo a máte štěstí že tady od včerejška otec není. Příště se trochu ztište." mrkla na mě a odešla. Já cely rudý rychle vběhl do koupelny. Společně s Todorokim v náručí jsem si stoupl do vany a pomalu ho naproti sobě položil. Celý se napl a začal se probouzet.

,,C-Co tady dělám?" přesunul na mě své ospalé očka.

,,Přenesl jsem tě do vany, když jsme se nestihli umít včera." usmál jsem se na jeho zmatenou tvářičku.

,,Dobře... jinak dobré ráno." usmál se nevinně.

,,Dobré..." pronesl jsem potichu a podíval se do vody.

,,Počkat... stále jsme ten druhý." uvědomil si. S povzdychem jsem pokýval.

,,V tom případě už nevím co dál..." řekl jsem zoufale.

,,Todoroki, musím se přiznat že včerejšek jsem si moc neužil..." vypustil jsem z pusy ani nevím jak. Dříve než jsem si to stihl promyslet v hlavě jsem to prostě řekl...

,,Cože?" zaraženě se na mě koukal.

,,Promiň, aby to nevyznělo špatně..." snažím se zachránit situaci.

,,Není to tak že bych si nevážil toho co jsi pro mě udělal... jen jsem se necítil dobře v roli nahoře... bylo to něco jiného, něco úžasného to ano... ale prostě si myslím že to neumím a nejsem v téhle pozici úplně komfortní... jsem zbytečně napjatý a prostě nevím co pořádně dělat... bylo to malinko trapný... ale ne kvůli tobě, to protože to prostě neumím já-" přerušil mě polibkem. Mé chaotické a zbrklé mumlání náhle utichlo a upřímně? Asi mi to ani nevadí. Do polibku jsem se ihned zapojil. Líbal mě jemně a sladce, byl tak úžasný a něžný. Jako vždy...

,,To je v pořádku..." usmál se na mě, když se odtáhl.

,,Jsem rád že jsi mi řekl o svých pocitech." taktéž jsem se na něho usmál.

,,Ale co budeme teď dělat?" zeptal jsem se zoufale.

,,Seženeme pomoc?" odpověděl nechápavě na můj dotaz.

,,A komu to chceš jako říct? Kdo si myslíš že nám uvěří?" zeptal jsem se smutně a přisunul si nohy k hrudi. S povzdechem jsem si nohy obejmul a zabořil hlavu do kolen.

,,Nevím... taky nevím co dělat. Možná to tak nevypadá, ale ne na všechno znám odpověď... podle mě ani ne na všechno ona odpověď existuje." povzdechl si.

,,Mrzí mě to Izuku... vše co se stalo." pošeptal a já se sám pro sebe usmál. Jak to může říct s takovou emocí...

,,Mě ani ne..." prohodil jsem.

,,To myslíš vážně?" pomalu na mě přesunul svůj nechápavý pohled.

,,Jo... vlastně jsme se díky celé té situaci více poznali, štve mě sice že máme prohozené těla, ale nelituji toho co jsme spolu od té nehody zažili. Všechny ty vzpomínky a zážitky... nelituju toho a nic bych neměnil." usmál jsem se na něho.

,,Je to vážně pravda?" zeptal se s nadějí.

,,No samozřejmě. Jen bych rád zase svoje tělo, protože takhle je to divný." zasmál jsem se.

,,No jo, to máš pravdu." zasmál se taky,

,,A Izuku..." přitáhl na sebe mou pozornost, tím že vyslovil mé jméno.

,,Ano?"

,,Děkuji..." pousmál se.

,,Ale prosimtě, nemusíš mi za nic děkovat." mávl jsem nad tím rukou.

Následné ticho prolínající koupelnu bylo ubíjející. Ani jeden z nás nemluvil. Něco bych řekl, ale co...

On taky nevypadal že má něco na srdci, naopak vypadal možná trošku smutně. Nedalo mi to a já se musel zeptat.

,,Děje se něco?" starostlivě jsem s ním navázal oční kontakt.

,,Nevím... Trochu mě zamrzelo že jsem nebyl dostatečně dobrý. Vím že to není mnou, ale tím do jaké pozice jsi byl postaven... ale i tak mě to malinko mrzí." řekl smutně.

,,Ale ne takhle si to neber, byl jsi úžasný." začal jsem malinko panikařit. Nechci aby si o sobě myslel něco špatného.

,,Chtěl jsem pro tebe prostě udělat něco speciálního, něco co jsem nikdy s nikým jiným neudělal. Nikomu jinému bych toto ani nedovolil... ale i tak mám dojem že to nebylo dost..." řekl sklesle.

,,Shoto ne to n-"

,,Prostě tě miluju." přerušil mě a já rázem ztichl. Jako by mi nahle vzal všechny slova z úst. Co mu na to mám říct... mám ho strašně rád... ale takhle? Nevím...

,,Shoto..." povzdechl jsem si.

,,Prosím Izuku..." zvedl se a nahnul se nade mě.

,,Řekni to... i když to není pravda. Vím že ne, jen to chci slyšet." přiblížil se ke mě.

,,Ale já ti nechci lhát Shoto..." podíval jsem se stranou. Hrozně mě znervozňuje...

,,Ale já to po tobě žádám..." něžně mě uchopil za čelist a obličej natočil směrem k tomu jeho.

,,Řekni to..."

Tak jsem zde again guys~
Vypadá to že moje prokrastinace končí^^
A možná bude tedy mé vydávání i častější<3
Snad se líbí^^
U další kapči
Bye+-+