I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

7.

Ve škole jsem celý den ležel rozpláclý na lavici a přemýšlel jsem o tom co Midoriya ráno řekl. Bože jsem momstrum...

Naštěstí je pátek takže se s ním nebudu muset vídat. Je to vůbec dobrá věc?

Z ničeho nic mě někdo za uniformu vytáhl z lavice.

,,H-Hej co je?" kouknul jsem se na člověka co mě vláčí. Midoriya mě tahá přes celou chodbu k záchodům. Tam mě pustil.

,,Hej co to-"

,,Pár věcí." řekl chladně.

,,Takže za prvé, k mojí mamce se budeš chovat slušně a budeš na ni hodný. Za druhé mi dáš zpátky můj telefon. Za třetí-"

,,Takže tady tě přeruším." řekl jsem s rukama v bok.

,,Vyhovím všemu co řekneš, ale budeš se mnou muset chodit ven." řekl jsem a on se na mě zaraženě podíval.

,,Hmmm tak dobře." řekl nakonec po chvilce přemýšlení.

,,A taky mám pár podmínek." řekl jsem nakonec.

,,Tak za prvé, mojí rodiče teď nejsou doma, ale až se vrátí tak mi to ihned oznámíš. Za druhé, snaž se Bakuga odradit od šikany mě ale ne tak aby to bylo podezřelé. Za třetí-"

,,Co jako mám to dělat jen pro tvou radost? Jako by si ty předtím pro mě něco dělal..." řekl s pohledem zaseklým v zemi.

,,Ahhh... já vím že to co jsem udělal bylo špatné a moc se omlouvám, mrzí mě to, nemel jsem-"

,,No to si piš že jsi neměl! Víš jak na hovno mi je!" chytil mě za kravatu a přirazil ke zdi.

,,Auu to bolí." zaskučel jsem když mojí zadnicí projela ostra bolest. Víčka jsem měl pevně zavřené a rozdýchával jsem momentální bolest.

,,Ano bolí? No to si představ jak jsem se cítil já v ten moment?" řekl bez zájmu toho jak se momentálně cítím.

,,Jako by mě někdo bodl a začal s tím předmětem jezdit uvnitř tvého těla. Zabodával se pořád hlouběji a hlouběji, rozřezával tě zevnitř, dokud už to prostě nevzdáš..." tváře měl kompletně od slz. Byl naprosto zlomený...

Co jsem to jen udělal...

,,Promiň..." nevěděl jsem co říct, vím že tohle nestačí. Vím že to co jsem udělal už nemůžu vzít zpátky...

,,To nestačí..." pošeptal.

,,Já vím že ne... ale budu se snažit to napravit." řekl jsem rozhodně a podíval se na něj. Jeho pohled vypadal jakoby těžce pochyboval o tom jestli mi může věřit nebo ne.