6.

140 7 16
                                    

Probudil jsem se s nehoráznou bolestí. Taky jsem se neprobudil sám, ale zvonil mi u hlavy otravný budík. Ihned jsem ho vypnul a schoulil se do klubíčka. Doprdele jak jsem ležel že všechno tak bolí?

Když jsem se podíval na telefon uviděl jsem docela nevšední čas. Je o dvacet minut později než mám normálně vstávat. Rychle jsem ignorujíc bolest vyskočil z postele. Což jsem si hodně rychle rozmyslel poté co jsem zacítil ostrou bolest v mé zadnici. Nahle jsem se ale rozhlédl a něco jsem zjistil.

nejsem u sebe v pokoji...

Opatrně jsem šel ke dveřím a ty otevřel. Když jsem se rozhlédl zjistil jsem že nejsem vůbec u sebe doma. Vypadá to tady jako v nějakém paneláku.

Rychle jsem vběhl do koupelny a tam se zavřel.

,,Doprdele kde to jsem a co tady dělám..." neklidně jsem se začal rozhlížet po místnosti. Když jsem však spatřil zrcadlo málem jsem omdlel.

,,Cože..." nevěřícně jsem se přiblížil k zrcadlu.

Probudil jsem se dneska brzo, zdála se mi noční můra takže jsem se probudil o dost dříve před budíkem. Ihned jsem celý pomačkaný vztal, přešel příjemně vyhřátou místností a šel do koupelny.

Oplachl jsem si obličej a usušil ručníkem. Dneska se mi spalo vážně úžasně. Prohlédl jsem se a zarazil se. Přiblížil jsem se k zrcadlu a sáhl si na obličej.

,,Cože?!"

,,Někdo si ze dělá prdel že ano?" pronesl jsem nevěřícně. V zrcadle jsem uviděl stát Midoriyu. Abych to trošku upřesnil, sebe jsem neviděl a Midoriya dělal úplně stejné pohyby jako já. I hlas mám jako on...

,,Izuku jsi v koupelně?" uslyšel jsem za dveřmi ženský hlas.

,,Ano ano." vylezl jsem a uviděl před sebou stát zelenovlasou paní.

,,Máš nachystanou snídani, pojď mi říct co se včera stalo. Proč jsi vlastně tak brzo vzhůru když nejdeš do školy?" zeptala se a se vyděsil. ... jsem v jeho těle...

,,Ale ne všechno je v pohodě do školy normálně jdu, je mi dobře... amm... mami?" řekl jsem nejistě svůj typ a ona posmutněla.

,,Izuku neměl by ses tolik přemáhat." řekla a s povzdechnutím odešla. Rychle jsem si do pokoje zaběhl pro uniformu kterou měl naštěstí na židli a běžel zpátky do koupelny.

Chtěl jsem se začít svlékat, jenomže pak jsem se ptal sám sebe jestli je to dobrý nápad...

,,No převléct se stejně musím." začal jsem se svlékat a pohled se mi zasekl na zrcadle. Uviděl jsem jeho lehce vypracované tělo poseté velkými modřinami. Ihned jsem se zděsil a podíval se sám. Přejel jsem lehce rukou od břicha po krk a zastavil jsem se na pár modřinách.

I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat