I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

23.

Ihned jsem vytáhl klíče, rychle odemkl, zabouchl a s neklidným hlubokým dechem se snažil alespoň malinko uklidnit.

,,Shoto?" rozklepaně jsem procházel bytem až do jeho pokoje. Když jsem otevřel, myslel jsem že se rozbrečím ještě více... ležel tam... prostě jenom ležel...

Cítil jsem se v té chvíli tak sám a on mi tak chyběl, i když byl přímo předemnou. Roztomile spinkal a já se na něho brečící koukal.

Chci ho obejmout a už nikdy nepustit... chci ho políbit a držet si ten moment navždy ve své hlavě. Chci jeho...

Popošel jsem blíže k posteli a s popotáhnutím si u něj klekl. Pomalu jsem k němu natáhl ruku a opatrně ho pohladil na tváři. Lehce se ošil a k dlani se mi přitiskl.

,,Shoto~" pošeptal jsem se zlomeným úsměvem.

,,Shoto..." přejel jsem prsty po jeho čelisti od brady až k uchu kde jsem sjel dolů na krk. Nemohl jsem si pomoct... musel jsem se na něj stále koukat. Lehce jsem se přiblížil a začal mu věnovat jemné polibky na krk s dojmem že se vzbudí. On se však stále neprobouzel. S nafouklími tvářemi jsem si utřel zbylé slzy a naštvaně jsem ho kousnul do místa mezi krkem a ramenem.

,,Ah~ co j- Midoriyo přestaň." uvědomil si když se probudil. Ihned jsem se odtáhl. Naše pohledy se střetly.

,,Co se ti stalo? Izuku ty jsi plakal?" zeptal se ihned starostlivě.

,,Ne..." začal jsem si znovu protírat oči a snažil sám sebe přesvědčit že bych mu měl říct o jistém incidentu s Momo.

,,Izu nelži mi. Vždyť vidím že-" jeho kárání jsem přerušil polibkem. Prostě jsem to v tuhle chvíli cítil. Do polibku se ihned zapojil, nemůžu si pomoct, ale udělalo mi to radost. Cítím se zvláštně... že by to bylo...

Pomalu se ode mě odtáhl, lehce tázavě nad mým předešlým činem.

,,Todoroki pojďme se spolu vyspat." řekl jsem když mi vše v hlavě konečně cvaklo.

,,Cože?!" vypadal ještě zmateněji než doposud.

,,Slyšel jsi. Pojďme spolu mít sex. Hned!" chytil jsem ho za ramena a s úchylným úšklebkem jsem mu stáhl tričko.

,,Cože?! Ne! Ne dokud mi neřekneš co se stalo." řekl a já si povzdechl.

,,Byl jsem... u Momo. Pokoušel jsem se s ní dohodnout na tom aby zrušila sňatek..." popotáhl jsem.

,, ...ale nepovedlo se mi to. Donutila mě s tím souhlasit, vyhrožovala mi se zbraní u břicha že jestli s tím nebudu souhlasit tak mi zabije rodinu a všechny na kterých by mi mohlo záležet." znovu jsem se kompletně rozbrečel.

,,A j-já to prostě nezvládl..." trhaně jsem se začal nadechovat. Nemohl jsem pořádně popadnout dech, ani nic říct. Nevěděl jsem co mám dělat.

,,P-Prostě jsem to posral... i když jsem to nemyslel ve zlém, pokoušel jsem se ti prostě ulevit od toho co si tvé srdce nepřeje..." mé oči se začali znovu a znovu mlžit slzami.

,,Bojím se... o tvou rodinu, o tebe, o sebe... dostal jsem strach." zlomil se mi hlas, svezl jsem se na jeho postel. Nekontrolovatelně jsem začal brečet, potahovat a utírat si slzy do rukávu jeho mikiny, mezitím co jsem si říkal jak hrozní někteří lidi dokáží být.

,,Izuku." pronesl jemně. Pouze jsem s obličejem v dlaních zakroutil hlavou. Nemůže mě takhle vidět, spíš vlastně sebe...

,,Na co plýtvat tak silnou emoci kvůli nějaké bezpateřní svini." pohladil mě po hlavě. Tázavě jsem k němu zvedl svůj zrak.

,,No tak... pojď za mnou." roztahl od sebe ruce. Ihned jsem mu vletěl do náruče.

,,Neboj se, nějak se to vyřeší to slibuju." pohladil mě a věnoval mi polibek do vlasů. Hřejivý pocit uvnitř mě se rozléval a já se konečně začal pomalu uklidňovat.

,,Děkuju..." sám pro sebe jsem se usmál.

,,Za co prosimtě?" kouknul na mě nechápavě s těma svýma uslzenýma očkama.

,,Za to že jsi stál za mnou. Věděl jsi že jí nemám rád a snažil ses s tím něco udělat. Toho si velice cením." objímal jsem ho o něco pevněji. Co s ní teď ale uděláme? To byla otázka, která mi neustále probíhala v hlavě. A děsilo mě že jsem na ní nedokázal vymyslet odpověď.

,,Smím se obléct nebo se mnou ještě stále chceš mít sex?" zasmál jsem se a on se celý rudý odtáhl. Když si všiml že ho pozoruji celý se ode mě odvrátil.

,,Obleč se..." pronesl nejspíš malinko naštvaně. Rychle jsem proto na sebe hodil mikinu a dále ho neprovokoval.

,,Co budeme dělat s Momo?" zeptal se smutně stále otočený zády ke mě. Povzdechl jsem si.

,,Víš... občas se nad některými věcmi musíš zamýšlet dýl..." obejmul jsem ho kolem pasu a hlavu jsem si opřel o jeho rameno.

,, ...a taky více do hloubky." poseptal jsem a s úsměvem jsem pozoroval jak se celý zachvěl.

,,Co bys řekl na to kdybychom se nad tím zamysleli hm?" pousmál jsem se na něho.

,,Tak jo..." souhlasil nakonec. Stisk jsem proto lehce zesílil a stáhl ho ke mě na postel.

,,H-Hej! Co to dělá-" dal jsem mu prst před pusu na znamení ať je potichu.

,,Jenom se zamyslíme ano?" ihned se ke mě otočil čelem a s lehkou nejistotou přikývl. Vypadal vážně zamyšleně... chudáček. Řeší problémy, které bych si měl řešit sám. Za to já tady na něho jenom tupě čumím... ale nemůžu si pomoct. Po chvilce už se mu začali samovolně přivírat víčka a on v mojem objetí usnul. S úsměvem jsem ho pohladil a donutil sám sebe od něj odvrátit pohled. S nechutí jsem vztal a rozešel se do kuchyně.

Izuku bude mít určitě hlad až se vzbudí. Začal jsem chystat nějaké jídlo, když v tom jsem zaslechl otevírání dveří. No doprdele to bude otec a určitě bude naštvaný za tu absenci...

Trochu jsem zrychlil s chystáním jídla a začal uklízet jednotlivé suroviny.

Takže jsem tu zas a znovu^^
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat jedné důležité osobě, mojí kamarádce, která je taky autorka knih a shodou náhod slavila včera narozeniny CharlotteGrant2008
Tímto ji přeji vše nejlepší, snad se ti kapitola líbila, no a to doufám i vám ostatním
Snad stihnu knihu vydat do konce roku T-T
See you soon u další kapči
Bye +-+