I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

1.

Druhý den jsem šel do školy dost v rozpacích. Docela se bojím...

A taky jsem zmatený...

Rychle jsem zalezl do třídy a švihl sebou do lavice. Rychle jsem si nachystal věci na hodinu i přes to že mám ještě 15 minut do zvonění. Do třídy začalo docházet zbytek spolužáků. Docela mě ale zarazilo že se zde neobjevil Kacchan. No nestěžuju si jenom můžu být asi o něco klidnější.

,,Ahoj Midoriyo!" radostně mě pozdravila Uraraka u mé lavice.

,,Oh ahoj Urarako." pozdravil jsem ji s úsměvem.

,,Moc ti chci poděkovat za doučování, jsi vážně úžasný z testu jsem dostala A-." řekla nadšeně a já se na ni podíval s úžasem.

,,Tak to je super. Já jsem se večer koukal, dostal jsem A." řekl jsem nadšeně.

,,Pane bože jsi vážně úžasný ještě jednou ti děkuju. Mohli bychom se spolu učit častěji, třeba budu mít dobré známky jako ty." začala hned plánovat.

,,Někdy můžeme, ale ne všechno mi jde." řekl jsem skromě.

,,To nevadí, můžu ti na oplátku pomoct s předměty které mi jdou a tobě ne." řekla s nadějí v hlase a já pokýval.

,,To zní dobře." řekl jsem a už se školou rozezněl školský zvonek. Uraraka se šla posadit a do třídy vešel náš učitel na fyziku. Po hodině jsem si zašel na záchod. Kacchan doopravdy nepřišel, což mi udělalo radost. Co už tedy tolik ne je Todoroki stojící zamnou.

Když jsem se díval do zrcadla při umývání rukou, uviděl jsem ho za sebou. Snažil jsme se ho ignorovat jenomže uvnitř jsem byl vyděšený k smrti. Andílek sedící na mém rameni mi říkal ať rychce uteču, ďáblík na druhém rameni mi však nedovolil se ani pohnout. Bože celý se klepu, včera mi ale nic neudělal...

Tak by snad ani teď nemusel nic udělat a stresuju se úplně zbytečně...

Když jsem chtěl odejít zastavil mě jeho hlas.

,,Kam si myslíš že jdeš?" řekl a mě přejel mráz po zádech. Jakoby se mi do nich zarýval jeho chladný hlas.

,,Prosím?" řekl jsem opatrně a otočil se na něho.

,,Myslíš že mě budeš ignorovat? To že jsem tě včera nechal neznamená že na tebe budu milý." řekl a přešel blíže ke mě.

,,Ne... nechtěl jsem tě ignorovat, včera jsi mi nic neudělal, vlastně jsem ti vděčný." řekl jsem vystrašeně a až poté mi došlo co jsme to vlastně vypustil z pusy. Mu očividně taky a hned na to se zamračil.

,,Bože fuj co to říkáš ty malej zmetku?" naštvaně mě chytil za vlasy a opět mě poslal ke stěně. Tentokrát obličejem napřed. Čelo a nos mi ihned narazily do stěny a já se ihned chytil za svůj bolavy obličej.

,,Jediný důvod proč jsem ti včera nic neudělal bylo že si na nikom nevybíjim zlost z osobních problémů." pošeptal mi do ucha a odešel. Já jsem se ihned posadil a slzy začali vycházet na povrch. Popotáhl jsem a postavil se. Když jsme se koukl do zrcadla uviděl jsem svůj nos ze kterého mi lehce tekla krev. Ihned jsem si ho začal utírat, ať nemám krev i na uniformě a poté se s kapesníkem v nose vydám do třídy.

Nemůžu zameškat hodinu a ta začíná už za pár minut. Ihned jsem se posadil do lavice a po chvilce ke mě někdo přišel, lépe řečeno, k mé lavici.

,,Midoriyo pane bože co se ti to stalo?" zeptala se ustaraně Uraraka, když se na mě podívala.

,,Ale nic jenom mi začala téct krev z nosu." mávl jsem nad tím rukou a ona si oddychla.

,,Máš nějaké rudé čelo... je ti horko?" zeptala se a dlaní mi sáhla na čelo.

,,Ne-"

,,Máš teplotu. Měl bys jít na ošetřovnu." přerušila mě s karavym pohledem a dala si ruce v bok.

,,Ale ne to je dobrý. Vážně je mi dobře..." řekl jsem, ale ona se na mě poté více zamračila.

,,Iido! Midoriyovi není dobře." zařvala přes polovinu třídy a náš předseda třídy po chvilce stal u mojí lavice.

,,Měl bys jít na ošetřovnu. Pojď půjdu s tebou." řekl rázně a já s poraženeckým povzdechnutim odešel za zdravotnicí.

,,Neměl jsi chodit do školy když ti není dobře." řekl Iida a dále se mnou kráčel k ošetřovatelce.

,,Ráno mi bylo dobře, nevím kdy se to celé stálo..." řekl jsem se sklopenou hlavou a to už jsme stáli u zdravitnice. Zalezl jsem dovnitř a Iida ihned odešel na hodinu. Zdravotnice mi změřila teplotu a když usoudila i podle kapesníku v nose že mi vážně není dobře smutně si povzdechla.

,,Běž si tady lehnout, příště zůstaň doma." řekla a já si šel lehnout na jedno z lůžek kolem kterého byl závěs, po chvíli mi přinesla čistý kapesník a obklad na čelo. Bylo to tady tak příjemné a bezpečné že jsem usnul.

...

Vzbudil jsem se okolo oběda nevím kolik bylo, ale poznal jsem že už určitě není ráno, ale odpoledne. Zvedl jsem se a uviděl u postele na židli sedět Uraraku.

,,Ahoj..." řekl jsem potichu s chraplavým hlasem. Ihned zvedla zrak od telefonu a podívala se na mě.

,,Ahoj, už jsi vzhůru. Jak se cítíš?" zeptala se ihned starostlivě.

,,Ale jo už je mi lépe, jenom mi strašně třeští hlava..." řekl jsem a ona mě ihned obejmula. Překvapeně jsem ji obejmul nazpátek.

,,Tak to ráda slyším." řekla potichu a odtáhla se ode mě. Měl jsem narůžovělé líčka a koukal jsem se na její šťastný výraz.

,,Chtěl by jsi na oběd? Před chvílí jsme zkoncili takže bychom ztihli ještě nějaké spolužáky." řekla nadšeně a já ihned pokyval. Mám hlad. Zvedl jsem se z postele a protáhl se. Ihned při protáhnutí se mi zamotala hlava a já se musel chytit Uraraky která se na mě tázavě koukala.

,,Vážně jsi v pořádku?" zeptala se ještě jednou starostlivě.

,,Ano je mi vážně dobře." ujistil jsem ji a my se tedy vydali do školní jídelny.

Takže jsme na konci další kapči^^
Snad se líblo
Vydávání klasicky v úterý, čtvrtek a neděli
U další kapči v neděli^3^
Bye+-+