Kouzlo vratkého Skotska {POZASTAVENO}

7 - Další nové věci.

Čtyři, tři, dva ... počítala jsem své nejisté kroky k posteli.

Můj pohyb byl tak hrozně nemotorný a pomalý.

Vypadala jsem jako chodící kostra.

Styděla jsem se tak před všemi, za to jak vypadám. Někteří se mě asi museli i bát.

Sebastian seděl a zkoumavě si mne prohlížel. Od hlavy až k patě a znovu.

Myslím, že to bylo zvláštní pro nás oba.

Opatrně jsem ulehla a přehodila přes sebe svou část teplé kožešiny.

''Mám zhasnout světla?'' zeptal se proto aby nebylo ticho.

Zfoukl všech šest pochodní rozmístěných v pokoji, ale svíčku na stole ponechal v žáru.

 

Lehl si ke mně. Blízko, avšak daleko.

 Nevěděla jsem co dělat, uvnitř mne bylo tolik myšlenek, tohle pro mne bylo něco nového a tak jsem se celým tělem otočila na druhou stranu. Dělala jsem, že jsem příliš zaměstnána pohledem do tmy, přes mřížové okno.

Obávala jsem se obrátit své tělo.

Obávala jsem se, co by se asi stalo poté.

Jeho pohled jsem na sobě cítila pořád. Ale oddechla jsem si, když mi došlo, že mé tělo pod tak tlustou kožešinou není vidět a on tak nemůže pozorovat mé čouhající kosti.

''Je to zvláštní'' pověděl po chvíli.

''Co máš na mysli?'' odvětila jsem s úsměvem o kterém jsem věděla jen já.

''Ležet vedle někoho vědomě. Vedle někoho koho skoro neznám. ''

‚'Nápodobně. Ale můj nápad to rozhodně nebyl.''

Odsekla jsem. A nebylo mi jasné, jestli říkám pravdu nebo ne.

Protože se mi to všeho všudy vlastně i líbilo. Cítit vedle sebe lidské teplo.

''Mám na vědomí, že z mé strany to bylo troufalé ale snažím se vám pomoci.''

‚'Pořád se trochu bojím.'' Uvedla jsem řeč do jiného směru.

‚'Všude je něco čeho se máte bát madam, lidí, událostí, věcí.''

''A tady se snad mám koho bát?''

''Všude jsou lidé, kterých by jste se měla bát, madam. Ale ujišťuji vás že právě teď a tady vám nic nehrozí. Jste v naprostém bezpečí.''

''Lidé jsem vždy vnímala jako bytosti schopné všeho.''

''Ale teď vám nikdo neublíží, slibuji na své jméno.''

‚'Váš strach, madam, vím že je silný, ale vy zvládnete vše.''

 pohladil mé vlasy.

Ucukla jsem, ačkoliv se mi líbilo mít někoho kdo mi zajistí bezpečí.

''Omluvám se , jen jsem chtěl.. ''

''To je v pořádku-''

‚'Je těžké někomu pomáhat a nemít možnost pomáhat doteky.'' odvětil.