Kouzlo vratkého Skotska {POZASTAVENO}

10 - Vystrašená.

''Madam? Vaše koupel je připravena, pokud dovolíte, vyprovodím vás, abyste se nám neztratila.''

Otevřela dveře naší místnosti malá baculatá postarší žena s úsměvem na tváři.

Její vlasy byly řádně upravená, ani jeden nekoukal opačným směrem, vše dokonale uhlazené.

Na oblečení neposkvrněná. Jakoby celý den nic nedělala, ale ve skutečnosti to prý byla nejpracovitější služebná na hradě.

To byl ostatně důvod, proč jsem přípravu své koupele svěřila do jejích rukou.

Sebastian zde nebyl, nikdy přes den nebyl semnou, a když už byl, tak jen vyjímečně a to mou přítomnost skoro nevnímal. Byla jsem ráda že mne zrovna nectil svou váženou přítomností, myslím, že by neměl radost že se budu s neznámou služebnou pohybovat po hradu sama.

Nikdo kromě Phylomeny a jeho se mne nesměl ani dotknout.

Už jsem měla té opatrnosti dost ,avšak ani já jsem z toho neměla dobrý pocit, ale už jsem byla tak dlouhou dobu bez koupele, že mě má vlastní vůle donutila překonat strach a vydat se napospas.

Zvedla jsem své, teď už ne tolik křehké tělo z postele a následovala Marthu, jak jsem cestou vyzvěděla její jméno.

Vedla mne spoustou chodeb, takže jsem jí uznala za pravdu, že bych se určitě nadobro ztratila.

Minuli jsme pár desítek dveří, trvalo nám to kratší dobu , než jak by tomu semnou bylo před týdnem. Už jsem se dokázala pohybovat hbitěji, stravovala jsem se skutečně dobře. Sebastian mne hýčkal a hlídal aby mé tělo nabralo plnou sílu.

 Martha se konečně zastavila, pokynula rukou a otevřela dveře se zaskřípěním.

Místnost byla malá, kádinka s koupelí byla uprostřed.

Vykročila zamnou, ale já ji zastavila.

''Při vší úctě, ráda bych zde byla sama, pokud budu potřebovat zavolám vás.''

''Madam.'' uklonila se a odešla.

‚'Já ti děkuji.'' také jsem pokynula hlavou ke dveřím.

Odešla a já zůstala v místnosti sama.

Stále nedůvěřivě jsem obnažila své tělo z volných šatů.

Pohlédla jsem na svou postavu zhora, vypadala jsem skutečně lépe. Sebastian měl mou vděčnost, dokázal zázrak.

Své unavené tělo jsem pomalu ponořila do horké vody a povzdechla si .

Stoupal ze mě horký vzduch. 'Opouštějí mne zlé vzpomínky v podobě vzduchu' pomyslela jsem si.

Prohlížela jsem si místnost se zaujetím.

Malá skromná kamenná místnost ,do které vedly další dveře, nevěděla jsem odkud.

Ale uvelebená v kádi jsem se potopila ve své mysli.

Zasnila jsem se, jaké by to asi bylo, kdybych před lety zůstala u svých pravých rodičů a teď bych byla jako královna po Sebastianově boku.

Jaký by byl asi manžel při takové chvíli?

Choval by se ke mne stejně jako se chová ?

Nebo by byl úplně jiný?