Kouzlo vratkého Skotska {POZASTAVENO}

3 - Kdo vlastně jsem?

Najedla jsem se, poprvé za ten rok jsem měla plný žaludek.

Snažila jsem se v sobě jídlo udržet.

Muži byli milí , třebaže to jen hráli, alespoň na chvilku jsem se cítila dobře. Neustále jsem usilovně přemýšlela nad tím,  jak mě nazvali, lady, lady McBradley. Nemohla jsem přijít na chvíli, kdy jsem to jméno už slyšela.

 Pomalu jsem s plnou hlavou myšlenek znovu upadala do spánku , zachumlaná pod neznámým kiltem. S plným žaludkem, v teple a s nepatrným úsměvem na tváři.

Musela jsem spát spát tvrdě.

Probudila jsem se, celá rozlámaná, mé vlasy, dříve dlouhé po pás, havraní barvy byly , teď už jako celý rok zacuchané a sahaly mi po prsa. Vypadala jsem strašně, zbědovaně.

Ani jsem se nemusela vidět.

Pomalu jsem zapomněla jak vypadám.

Náhle mi někdo položil ruku na rameno.

Čekala jsem muže s modrýma očima, kaštanovými vlasy a šátkem přes obličej, ale když jsem se otočila stál tam mužný skot s plnovousem a šedočerveným kiltem. Zvláštně hledící.

"Ralph, jak jste se vyspala Lady?"

Neodpověděla jsem, zřejmě na to ani nečekal.

"Co nejrychleji vyrážíme na další cestu!"

Neviděl, že se nemohu hnout?

"Prosím?'' Vztáhla jsem k němu ruku.

"Zajisté, odpuste mi mou nezdvořilost"

Pomohl mi vstát.

Nebyla jsem zvyklá na takové jednání ale snažila jsem se to moc nevnímat.

 Neustále jsem musela přemýšlet o včerejším podvečeru, slyšela jsem tolik mně cizích věcí , připadala jsem si jako kdybych neznala sama sebe.

Ale tím se nic neměnilo na tom, že jsem byla unesena.

Ralph mne dovedl až ke kočáru.

‚'Madam, pro vaše pohodlí jsme si dovolili vám dočasně poskytnout kočár.''

S těmito slovy odešel.

Celá cesta byla o změtu mých myšlenek, zasnila jsem se, všude kolem mě bylo krásně, lesy voněly vábivě, za celý rok jsem nic podobného neviděla, chybělo mi to .

Přála jsem si běhat mezi těmi stromy. Cítit vůně různých květin.

Být neviditelná. Pozorovat okolní zvěř žijící v poklidu a míru.

Kdy naposledy jsem si lehla do trávy a pozorovala oblohu přes kterou se honily chomáče jako z peří?

Má hlava na malou chvilku vyhlédla z okna, zavřela jsem oči a představovala si že létám.

Pak jsem svou hlavu zase zandala a lehce se pousmála.

Pohledem jsem přejela své tělo.

A snažila se rozvzpomenout jak vypadalo před tím vším?

Před všemi věcmi které jsem měla za sebou.

Ze snění mne vyrušil cválající kůň ozývající se kousek za kočárem.

Kopyta bojující s tvrdou lesní cestou.