První pohled (hyunlix)

8.

"No a proto jsem nebyl ve škole„ " Aha, tak to jo„ zvoní
“ neeeeeee hodina matematiky. Fajn. Už du na místo. O přestávce. Čau„ “ proč se s náma loučí, když se jenom o jednu lavici dál?„ " to dělá vždy, zvykej si.„ " Ták třido, posaťte se. Dnes budeme psát test na opakování. „ "Kurv@„ " Klid, to vzládneš.„

Po hodině

" Tak jak vám to šlo?„ " Asi jenom 1 chyba. Nic víc.„ " No jo, Minho je slavný v matematice. Vše má vždy správně.🙄„

Po škole

Felix pov.

Šel jsem domů a přemíšlel. Hyunjin je fakt pěkný. No. Myslím. Že ho nezbalím. Co to zase melu? Hyunjin je jenom kamarát. Ani Minho neví že jsem na kluky. Vlastě NIKDO neví že jsem na kluky. A ani nikdo nebude vědět. "Ale ale ale, koho to tu máme. Pan Lee Felix se uráčil přijit. Dlouho jsme se neviděli.„ "A ani dlouho neuvidíme Changbine„ "To si jenom myslíš.„ "Nemyslím. Já to vím.„ hned co jsem to dořekl jsem utíkal jak nikdy předtím. Došel jsem domů a rychle přišel do pokoje. Nikdo naštěstí nebyl doma, takže jsem měl chvíli pro sebe. Nechápu že když jsem přemýšlel nad Hyunjinem, tak jsem dostal odvahu, a utekl jsem. Vzláštní. Ale žiju, naštěstí. Ten kluk se mnou něco děla. Jen se na něho podívám, a už mám husinu na těle a přidava mi ten jeho pohled odvahu. Asi jsem přemýšlel dlouho, protože jsem slyšel, že někdo odemyká dveře. Buť Yeji nebo taťka. Doufám že Yeji, nemám náladu na otce. " Jsem doma!„ slyšel jsem dívčí hlas. Uuuuffffff. No nic. Budu hodný a du jí aspoň obejmout.

O pár hodin později

"Jsem nějaka unavená, nevadí že si půkdu zdřímnout?„ "Ne nevadí. Umyju nádobí a pak půjdu do pokoje.„ "Děkuji. Jsi zlatícko„ "Tak se pořádně vyspi„ "Jojo díky dobrou!„ "Dobrou!„ tak, du na to.

Omlouvám se že už skoro 1 měsíc nebyla žadna kapitola, ale měla jsem toho moc a pak už jsem zapomínala. Omlouvám se. Snad je vše jasné. Moc už si nepamatuju můj přiběh tak snad dává vše smysl. Kdyžtak mi napište komentář kdyby jste něcemu nerozuměli.

Budu se snažit vydávat kapitoly častěji, ale uvidíme, jak to bude probíhat dále. Papa💜👋🕊️