První pohled (hyunlix)

21.

Hyunjin pov.

Byl jsem pořád zklamaný a tak jsem se v noci přišel navštívit aby mě neviděl

No...

Na mé neštěstí byl vzhůru

Chtěl jsem se omluvit a odejít ale on mě zastavil

"Hyunjine...já se omlouvám. Nechtěl jsem tě hned odpálkovat...jen jsem potřeboval být sám...fakt se o-omlouvám. J-já ne-chtěl"

"Felixi neplakej...prosím. Já se omlouvám, neměl jsem se ptát. Hlavně si to nevyčítej. Prosím."

Felix se na mě podíval a poklepal na místo vedle sebe které si udělal před chvílí

Usmál jsem se a šel si k němu lehnout

On si mě přitáhl k sobě a začal mě hladit

Po chvíli jsem se na něho podíval

On se díval na mě

Je nádherný

Ani jsem si to neuvědomil a dotýkali jsme se nosami o sebe. Nečekal jsem ani sekundu a přerušil tu mezeru mezi námi. Začal jsem pohybovat rty a on spolupracoval. Přetočil jsem si ho abych já byl ten nahoře ale opatrně aby ho nic nebolelo. Pořád jsme se líbali. Najednou jsme se začali líbat dravě...dokud někdo nezaklepal na dveře rychle jsem se od něho odtrhl a sedl si na žedli co byla vedle postele. Stihl jsem to jen taktak. Přišel doktor a byl překvapený že tu má návštěvu. Pak se usmál, omluvil se že ruší, zkontroloval Felixe a odešel.
Vládlo trapné ticho. Byl jsem nervózní

"Promiň j-já...nevím co to do mě vělo...fakt se om-"

"Hyunjine ticho. To neříkej ano? Líbilo se mi to"

"O-opravdu?"

"Pojď jsem"

Poklepal vedle sebe na postel. S úsměvem jsem se k němu přitulil a usmíval se jak sluníčko.

Já vím je to narychlo ale už delší dobu se mi líbí a od toho prvního polibku venku...jsem se zamiloval

Táhnu to v sobě dlouho a mám pocit že je čas mu to říct

"F-felixi?

"Ano? Copak se děje?"

"J-já...chtěl bych ti něco ř-říct"

"Povídej"

"J-já...cítím to už dlouho a myslím že je na čase abych ti to řekl. T-takže bych ti chtěl říct že...že tě už dlouho...hhhh je to těžký"

"Hyung v pořádku ano? Já tě soudit za nic nebudu"

Povzdechl jsem si "Prostě jde o to že...že tě miluju už dlouhou dobu a chtěl jsem ti to říct dokud mám odvahu" řekl jsem jak Eminem a začal jako obří sprominutím DEBIL brečet.

Felix pov.

Byl jsem v šoku. Tohle jsem nečekal. Hyunjin začal plakat a tak jsem ho obajl a kýval jsem se s ním ze strany na stranu

"Šššš hyung. Vše je v pořádku ano? Já...abych řekl pravdu. Taky tě miluju. Líbíš se mi už hrozně dlouho a když jsme se políbili venku tak se mi jen dokázalo, že tě miluju"

"N-neříkáš t-to j-jen z l-lítos-ti?"

"Jak tě to mohlo napadnout?" Řekl jsem šokovaně

"P-promiň" začal ještě víc plakat a tak jsem ho ještě pevněji objal. Chytl jsem mu tváře aby se na mě díval a i přes slanou chuť jsem ho políbil.
"Věř hyung, že to z lítosti nedělám" usmál jsem se na něho.
On se taky usmál a pevně mě objal. Trochu se uklidnil a tak prohlásil větu na kterou jsem měl jasnou odpověď. "Felixi?" "Ano?" "Mám otázku"
"Jakou?" "B-budeš můj přítel?"

Nečekal jsem ani sekundu, usmál jsem se a řekl "Ano"

Hyunjin mě pevně objal a políbil

--------------------------------------------------------------
Máme taky další kapitolku. Dneska trochu delší než obvykle
Zítra jdu na operaci tak mi držte palce. V rychlosti jsem napsala tady tu kapitolu takže se kdyžtak omlouvám za chyby ale nestíhám si to přečíst. Jinak
Jak se vám daří a co prázdniny? Budu ráda za komenty a na otázky odpovídám takže se klidně ptejte.

Mám vás ráda ❤️💜❤️‍🩹😘