První pohled (hyunlix)

16.

Hyunjin pov.

Šel jsem pryč ze školy jak řekl Felix. Mrzelo mě, že jsem nemohl jít s ním. Ale na druhou stranu jsem ho chápal. Chtěl mít soukromí. Ale s kým? On má přítele? Ne, to by mi řekl. Ale co když se za něho stydí a nebo hůř? Nevěří mi?

Ne! Na tohle nemysli Hyunjine, i kdyby měl přítele, co je ti do toho. Je s ním šťastný. S tebou by rozhodně nechodil. Vždyť tě nemá ani rád!
Řekl jsme si

Ani jsem si nevšiml ale brečel jsem. Proč? Protože má přítele? Hyunjine ty si fakt ubožák. Přesně tak, jak říkal tvůj otec

Felix: Hyunjine stůj!!!

Zastavil jsem. Co tu dělá? Neměl být s přítelem?

Felix: Proč tak ry-rychle chodíš?

Hyunjin: N-Nevím

Felix: Hyunjine ty brečíš?

Sakra! Toho si neměl všimnout!!!! Setřel jsem si slzy

Hyunjin: N-Ne

Felix: Hyunjine vidím že jo. Co se děje?

Hyunjin: Nic!

Felix pov.

Radši jsem spíš utekl od Changbina a stihl jsem i jak šel domů. Ní, musel jsem ho doběhnout ale i tak. Stihl jsem ho

Felix: Hyunjine stůj!!!

On zastavil ale neotočil se. Děje se něco? Vždyť se ani neusmívá

Felix: Proč tak ry-rychle chodíš?

Musel jsem se zeptat. Nedalo mi to

Hyunjin: N-Nevím

On brečí? Proč? Co mu kdo udělal!

Felix: Hyunjine ty brečíš?

Hyunjin: N-Ne

Nejsem slepej!!

Felix: Hyunjine vidím že jo. Co se děje?

Hyunjin: Nic!

Zarazilo mě to. On po mě křičí? Proč?

Nahrnuly se my do očí slzy. Namám rád když na mě někdo křičí. Ale od něho to bolelo víc

Šlo vidět na očích že si to vyčítal. Nechtěl to udělat.

Sklopil jsem hlavu k zemi aby nešlo vidět že brečím

Hyunjin pov.

Tohle jsem nechtěl. Kurva!!!

Chvíli se mi díval do očí a pak sklopil pohled k zemi

Bylo mi to líto. Tohle jsem nechtěl

Hyunjin: Felixy, promiň. Tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem zvýšit hlas ale.....už jsem se fakt naštval když ses mě pořád ptal. Fakt se omlouvám. Pamatuju si, když si mi říkal že se bojíš hádek a teť jsem udělal něco, čeho budu litovat.

Povzdechl jsem si

Hyunjin: Jsem fakt idiot. Chápu že teť ti není dobré jen stát a zírat jak jsem to podělal takže chápu že už mě nechceš vidět.

Chtěl jsem odejít a nechat ho, aby už mě neviděl ale on mě chytl za zápěstí a tím jsem zastavil

Felix: Neodcházej. Prosím

Slyšel jsem že se mu zlomil hlas a tak nevím jestli je to zprávné zrovna v tuhle chvíli ale

Objal jsem ho

Nevím jestli ho to uklidní ale mě to vždy uklidňovalo.

Začal jsem se s ním houpat ze strany na stranu

Hyunjin: Omlouvám se. Vážně jsem nechtěl z-

Skočil mi do řeči

Felix: Hyunjine, ne. Za nic se neomlouvej. Prostě jsem provokoval a-a pak jsi zvýšil hlas. Jsem hysterka. Nikdy nic ne-nevydr-žím. Otec měl pravdu.
Jsem Nicka která nic nedoká-že

Cože?! Tak ale ne!

Hyunjin: Felixy to není pravda. Jsi bezva kluk a dokážeš toho fakt hodně. Jen se nesmíš vzdát. Otec mi taky vždy říkal že ničeho nedosáhnu ale on neví, jaký jsem. Tvůj otec taky neví kdo jsi. Ale já vím kdo jsi. Jsi Lee Felix který se nevzdává a jde si za svým snem

Už jsme se neobímaly ale dívaly jsme se do očí tomu druhému.

Měl je krásné i když červené od pláče

Dívaly jsme se na sebe dlouho.

Felix se mi podíval na rty a pak zpátky do očí. Já udělal to samé

Felix se pomalu ale jistě přibližoval a já taky

Byli jsme od sebe asi 1centimetr

Pak ale přerušil mezeru a políbil mě

----------------------------------------------------

Tak co, čekali jste pusu?
A byli tam sami?
A jak na to bude reagovat Minho?
To se dozvíte v další kapitole

Omlouvám se za chyby v příběhu a mějte hezký zbytek dne
Mám vás ráda.
Ahuj👋💜