První pohled (hyunlix)

26.

Felix.pov

Když jsem přiběhl k němu tak jsem se musel usmát, byl tak nádherný, ale hned mi došlo že kdybych se tu jen na něho koukal, že by to nemělo význam tady být. Přišel jsem k němu a sedl si na volnou židli a vzal jsem si jeho ruku do té mé. Když jsem si všiml že mělce dýchá, ukápla mi slza. Proč zrovna on, proč né já. Začal jsem se proklínat že jsem si ani nevšiml že někdo vešel do pokoje. Někdo mě obejmul ze zadu. Poskočil jsem a rychle jsem objal Hyunjina okolo pasu. Otočil jsem se a uviděl Minha. Oddychl jsem si ale Hyunjina jsem nepouštěl. "Víš jak jsem se lekl?! Nemohl by jsi začít chodit jako normální člověk a né jako duch?!" "Ježiš tak promiň že ses zamyslel no, jen jsem ti chtěl představit mého přítele jak si chtěl" "Fakt?! Kde je?!" odstoupil jsem od Hyunjna a rozhlížel jsem se kolem sebe. "ZLATO!!!!" zařval Minho až jsem se lekl. Vstoupil mladý, měl roztomilý kukuč a tvářičky. Ihned jsem využil situace a rozeběhl jsem se na něho a skočil. Stihl mě chytit. "Ten je roztomilyyyyyyy. Minho tak to jsem nečekal. Jak se jmenuješ? Jaké máš koníčky? Kolik ti je? A co tvoje oblíbené zví-" "Felixi" zastavil mě Minho důrazným hlasem. Hned jsem pochopil. Seskočil jsem z něho a omluvil se "Omlouvám se" uklonil jsem se a podíval jsem se na Minha který stál za mnou. "Taakže, Felixi, tohle je Jisung, Jisungu, tohle je Felix, můj nejlepší kamarád" "Těší mě Jisungu" podal jsem mu ruku a on ji přijal "Mě taky" bylo vidět že je pořád nervózní. Pak se podíval na Hyunjina  "A to je kdo?" otočil jsem se na Hyunjina "Ummmm to je můj přítel, Hyunjin, teď ale není moc v dobrém stavu" posmutněl jsem ale dál jsem se usmíval. Najednou mě někdo obejmul. Podíval jsem se kdo to je. Jisung. Usmál jsem se a objal ho na zpátek. Dokonce se přidal i Minho. Bylo mi příjemně, takové objetí bych mohl dělat častěji. Když mě všichni pustili tak jsem šel k Hyunjinovi a lehl si k němu. Slyšel jsem jak se někdo směje a tak jsem se otočil za smíchem. Minho, že mě to nenapadlo "Co je?" "Aaale nic, jen mi Jisung řekl že jsi roztomilý" "To jsem sice neřekl ale je pravda že roztomilý si" usmál jsem se ale neřešil je. Znovu jsem se pořádně přitulil a zavřel oči. Kluci mi oznámili že odchází a že se na 100% ještě uvidí. Ležel jsem pořád u Hyunjina když najednou jsem ucítil jak mě někdo objímá na zpátek, zvedl jsem hlavu a když jsem si všiml že se usmívá a má otevřené oči tak jsem vykřikl radostí až se mi vyhrkly do očí slzy a pořádně jsem ho obejmul. "Měl jsem o tebe takový strach" řekl jsem mu do hrudi

Hyunjin se usmál "Promiň, slibuju že se to nestane" obejmul mě na zpátek a dal mi pusu na hlavu. Byl jsem šťastný

------------------------------------------

Po delší době kapitolka, je i docela kratší ale snad neva

Máme tady MINSUNG!!! Poprosím o velký potlesk!!!!

Já prostě Minsung miluju takže jsem ho tu musela prostě narvat

Já si myslím že se blížíme jasně ke konci ale uvidíme jestli ještě nějak roztáhnu

UVÍDÍME

No nic, mějte krásný den, večer, noc 💜 prostě se mějte nádherne a nevzdávejte se ❤️ všechny vás miluju a jsem tady pro vás ❤️ papa☺️💜