První pohled (hyunlix)

13.

Felix: Tak dobrou Hyunjine

Hyunjin: Dobrou Felixy

Felix: Jo a kdyby něco tak mě zbuď

Hyunjin: Dobře. Není se čeho bát

Felix: Mhmmm

Potom Felix usl a Hyunjin zústal sám probuzený v domě svého kamaráda. No, jak to říct. KAMARÁDA. Hodně se mi líbil. Moooc se mi líbil

--------------------------------------------------

Asi okolo 1 ráno se Hyunjin probudil. BOUŘE. Asi hodinu co Hyunjin usl po prvé tak začala veliká bouře a Hyunjin se bál bouřek. Styděl se vždy za to. Rodiče mu vždy řikali že je srab když se něčeho bojí. Proto se přestěhoval do domu kde bude šam a tak dakázal rodičům že srab není.

Ale teť ani ten dům neznal a bál se jít někam. I na záchod se bál jít protože nevěděl kam jít. 'jo a kdyby něco tak mě zbuď‚ Hyunjin si zpoměl na slova od Felixe. Přece ho nezbudí jen kvůli tomu že on se něčeho bojí. RÁNA. Začal brečet i když nechtěl. Snažil se brečet potichu. Ale asi neuspěšně

Felix: Hyunjine. Děje se něco? Proč pláčeš?

RÁNA. Hyunjin si zacpal uši a zmuchlal se do klubíčka.

Felix pochopil co se děje a přišel za ním.

Felix: Hyunjine. To je v pořádku

Hyunjin: N-není. O-otec mys-slí že jsem s-srab když se b-bojím bouř-ky

Felix: Ale žádný srab nejsi

Felix objal Hyunjina aby nebyl tak vyklepaný a Hyunjin ho vylekal. Objal ho zpátky a hlavu si nacpal do Felixovi hrudi. Brečel ještě víc

Felix ho začal hladit po hlavě a začal se houpat a utěšovat ho, že zádný srab není a že jeho otec neví, co mele že říká lež. A je to pravda. Felix se taky bál lidí, přechodů a taky se bál hádek. A žádný srab není. Jen se bojí. Kažky se něčeho bojí. Je to v pořádku

Hyunjin byl už v klidu a Felix tím, že už se probudil tak už neusne.

Hyunjin: Felixy? Ty se něčeho bojíš?

Felix: Ano, ano bojím

Hyunjin: A řekneš mi čeho? A jak se bránís aby ti neřikaly jaký jsi srab?

Felix: Jistě. Bojím se nových lidí, přechodů pro chodce a hádek

Hyunjin: Proč se bojíš nových lidí?

Felix: Bojím se, protože je neznám a nevím jestli mi ublíži nebo ne

Hyunjin: A bál ses i mě?

Felix: Tebe ne, lrotože hned co jsi do mě narazil a já si rozsekl ruku o sklo tak si mě vlastně zachránil. Za to ti děkuji a teď vím, že jsi hodný kluk který rád pomáha lidem

Hyunjin: Tak to bemás zač a přechodů? Proč se bojíš přechodů?

Felix znervozněl a byl nejistý

Hyunjin: Ummmmm. Tak jestli mi to nechceš říct tak mi to neříkej

Felix: Ne, to je v pohodě. Vís. Yeji není moje pravá matka. Moje pravá matka umřela na přechodu. Vycházeli jsme cestu a přejelo jí auto. Umřela hned co se to stalo

Hyunjin: Aha. Tak to mi je líto

Felix: Ne. Právě proto nechci aby to někdo věděl. Nechci aby mě někdo litoval. Umřela kvůli mě. Zpěchal jsem domů a nedával jsem pozor.

Hyunjin: Ne. To neříkej. Určitě to není tvoje chyba

Felix: Nehádej se semnou. Víš co, je hodně pozdě a zítra jdeme do školy. Pojďme spát.

Hyunjin: A neřekneš to nikomu. Že no, se bojím

Felix: Neboj. Neřeknu. Dobrou

Hyunjin: Dobře dobrou

--------------------------------------------------

Ráno tak se ozval ten hrozný budík ktery nás nemine. Škola. Neeeeeeeee

Felix: Neee. Škole neeee

Hyunjin: hmmmmm. Ja nechci. Ale musíme. Vztávat

Felix: Neeee

Hyunjin je zvyklý vztávat brzy ale Felix Ne. Hyunjin nevěděl jak ho vzbudit a tak vztal on sám a vzal Felixovi deku

Felix: Neeee. Nech mě

Hyunjin: Ne dělej. Vztávej

Doufám že jste zpokojení a že je to dost dlouhé. Omlouvám se za chyby v příběhu a mějte se hezky. Ahoj👋💜