První pohled (hyunlix)

27.

*NA KONCI JE DŮLEŽITÁ OTÁZKA TAK PROSÍM DOČÍST AŽ DO KONCE A ODPOVĚDĚT DO KOMENTÁŘE !!*

Felix pov.

Hyunjina už pustili z nemocnice ale já ho nemohl vyzvednout protože jsem byl ve škole. Po škole když jsem přišel domů tak můj otec byl doma a povídal si s Yeji. Když si mě všimli tak mě Yeji přišla obejmout na přivítanou a řekla že mi něco musí říct a je to důležité, bál jsem se, hodně. Sedl jsem si naproti otce a na levé straně seděla Yeji. "Kde začít" začal otec "Rozhodli jsme se s tvou maminkou že se přestěhujeme do Japonska" "C-COŽE?!?" "Zlatíčko v pořádku ano? Dohodli jsme se s tatínkem že pokud nebudeš chtít, tak nemusíš jezdit, dáme ti tady peníze a budeme ti peníze posílat na účet a budeš tady bydlet sám" řekla Yeji a usmála se. "Jste moc hodní že na mě tahle myslíte ale proč chcete odjet?" Byl jsem smutný a chtěl brečet. "Oba dva jsme si tam našli dobře placenou práci a chceme tam nastoupit" "Aha...ale budete mi volat aspoň jednou za týden" "Klidně i víckrát" řekl otec a usmál se na mě. " A kdy jedete?" "Zítra" řekla Yeji. "ZÍTRA?!?" "Ano, nestihli jsme ti to říct protože jsi byl pryč" "Aha....budete mi chybět" "To ty nám taky" řekla Yeji a objala mě

*Další den*

A je to tady, musím se loučit s rodiči na letišti. Byl jsem smutný ale přijel i Hyunjin aby mě mohl uklidnit. Byl jsem i zároveň nervózní. Co když se jim něco stane? Nebo se mi už neozvou? Byl jsem ve stresu a to mi i otec řekl že to bude v pořádku. Chtěl jsem jim ještě něco říct než odjedou. "Mami, tati, chci vám něco říct než odjedete" "Copak miláčku?" Řekla Yeji. Chytl jsem Hyunjina za ruku a řekl

"Chodím s Hyunjinem"

Bylo ticho. Rodiče byli v šoku ale po nějaké chvíli mě Yeji objala. "Přeji ti to, jestli jsi šťastný tak tě v tom budu podporovat" byl jsem šťastný. Yeji se pak otočila na Hyunjina a usmála se. "Vítej v rodině" usmála se o to víc a objala ho. Hyunjin byl velmi překvapený ale objetí jí oplatil.

Otec měl zajímavou reakci, která mě trochu mrzela

"Věděl jsem synu že jsi jiný ale myslel jsem že je to jen na pár dní, zklamal jsi mě, ale pokud jsi šťastný, tak ti to přeju"

Začal být zase chladný

Tak jako minule

"Promiň otče" "Tohle omluva nezachrání, měj se hezky a mám tě rád" a s tím odešel

Začal jsem brečet

Hyunjin mě objal a začal uklidňovat

Když jsem se podíval tak tam ještě Yeji stala a dívala se na mě. Když jsem se chtěl zeptat co se děje tak mě jenom objala a popřála mi krásný život a řekla že se ještě někdy uvidíme, a s tím odešla. Cítil jsem se blbě a cítil jsem že na mě jde zase ten hnusný pocit toho, že jsem vše ztratil. Objal jsem Hyunjina a začal mu brečet do hrudníku. "Ššš to bude dobrý lásko, uvidíš. Máš mě a já tě nikdy neopustím. Slibuju" řekl a dal mi pusu. Já ho ještě pevněji objal a řekl "miluju tě"

-------------------------------------------------

😅 Nezabijte mě prosím a ani stále žiju. Velmi se omlouvám že nevyšla extrémně dlouho kapitola ale buď jsem na to zapoměla nebo jsem neměla náladu + se necítim po psychice nejlépe

Chci se vás zeptat

Chcete smutný konec a nebo šťastný
Nevím si rady tak bych se chtěla zeptat na váš názor 💝 mějte krásný zbytek dne/noci/večera a miluju vás ❤️ pa