První pohled (hyunlix)

24

Hyunjin pov.

Felix mi usl v obětí  a tak jsem zavolal sestřičky aby přišly a provedli kontrolu protože vím že by nespolupracoval kdyby nespal. Moc dobře jsem ho znal. Sestřičky přišli a jak viděli Felixe spát tak věděli a zavolali doktora. Ten přiběhl i s výbavou a nečekal ani vteřinu a vrhl se na to. Poslali mě pryč a já byl nervózní až na prdeli. už to byla asi půl hodina a já slyšel jak v pokoji někdo pláče a hlas který říkal kde je Hyunjin, já ho potřebuju a mě došlo že je to Felix který se vzbudila absolutně nevěděl co se děje. Otevřeli se dveře a já se postavil. Přišel ke mě doktor a řekl "Felix je v pořádku ale je vystrašený" a mě došlo co mám udělat a tak jsem poděkoval a běžel jsem k Liximu který pořád plakal. Přiběhl jsem k němu a obejmul jsem ho. "Už je vše v pořádku ano? Jsem tu s tebou?" kolébal jsem se s jedné strany na stranu a utěšoval ho. "Co s-se mnou j-je?" zeptal se opatrně Felix který byl zabořený v mé hrudi a nechtěl se odtrhnout. "Nic ti není. Jsi v pořádku a zítra půjdeš domů. Vyzvednu tě ano?" "T-tak dob-ře" 

Když se Lixi uklidnil tak si zpátky lehl a usl. Já ho políbil a s popřáním dobrou noc jsem odešel domů. Byl to náročný den a i když se mi od něho nechtělo tak jsem musel domů. Když jsem přišel domů tak jsem se osprchoval a chtěl jít spát, JENOMŽE bůh asi nechtěl abych usl a já se cítil hrozně že jsem tam MÉHO Felixe nechal. Začal jsem brečet. Já jsem takový kokot že jsem tam s ním nezůstal!!!!!! Seru na to. Oblékl jsem se a šel do nemocnice. Nešel jsem se ani ohlásit a šel rovnou do pokoje kde ležel ten nádherný klučina. Ani jsem neklepal a vešel jsem do pokoje už na chodbě jsem začal zase brečet a když si mě Felix všiml začal vyšilovat co se mi stalo a co tady dělám. Šel jsem k němu a objal ho. Začal jsem brečet ještě víc. "Co se proboha stalo?! Lásko? Jsi v pořádku??" začal se mě ptát a já ho objal ještě pevněji. M-moc se o-omlou-vám za to ž-že jsem tě tu n-nechal. Ž-že si tady b-byl s-sám. M-měl jsem t-tu zůstat a-a ni-kam necho-dit" "Bože Hyunjine o čem to tady klábosíš však jsem v pořádku. Sám jsi to snad říkal" "T-ty si v po-řádku ale m-měl jsem tu s t-tebou zůstat, s-slyšel jsem j-jak si ř-říkal že mě po-třebuješ a- a já tam ne-byl" "Hyunjine však to ne-" "Vadí!!! Jsem příšerný že jsem tě tu nechal jen tak a odešel!!!! Měl bys mě nenávidět že jsem tě opustil!!! Jsem ten nejhorší přítel na světě!!!!!" 

Felix pov.

Byl jsem překvapený že to vzal tak hrozně, bylo mi ho líto. Už je toho na něho moc. Pořád ležím v nemocnici a on už to zjevně nedává. Vše hází na sebe a to se mi nelíbí. Přitáhl jsem si ho k sobě víc abych měl jeho obličej na úrovni mého a podíval jsem se do jeho skleněných očí. "Takže teď mě moc dobře poslouchej jasné? Jsi ta nejlepší a nejhezčí osoba co jsem kdy potkal a věř nebo ne ale lepšího přítele než si ty jsem si najít nemohl. Která osoba by mě odnesla do nemocnice i když jsme si byli cizí? Odnesl jsi mě i když jsem měl poraněnou ruku a ne nohu takže jsem tam mohl v klidu dojít, takže jestli mi tady chceš něco tvrdit tak je to to, že jsi ten nejhezčí a nejlepší člověk na této planetě jasné?" když jsem to dořekl tak Hyunjin začal ješte víc plakat a začal mi děkovat "Ty si trdlo, pojď jsem" zasmál jsem se a přitáhl jsem ho do pevného objetí. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Takže máme tady další kapitolku, dneska docela o ničem ale ke konci jsem to chtěla udělat hezké jen problém v tom že já neumím psát takové ty věty stylu jsi ta nejhezčí osoba na světě tak aby to vyznělo pěkně  😂😂 takže jsem se aspoň trochu snažila no. 

Jinak, jak jste si užili první den školy? Za mě to bylo fajn, byla sranda a docela bych chtěla aby to tak i zůstalo po celý rok

No nic mějte se krásně a u další kapitoly AHUUUUUJ❤️❤️❤️❤️😘