Pohled na něho mě strašně ubíjel. Ale v jednom mám jasno. MILUJU HO.
Sedela jsem při něm a čekala na jakejkoli pohyb. Nic. Kluci mi několikrát mluvili do duše ať to dnes vzdám ale ne! Já ho nenechám samotnýho.
-
"Slečno návštěvní hodiny zkončily. Můžete přijít zítra" tuhle větu už slyším každej den celej měsíc. Ano čtete správně. Je to měsíc co je Dominik v umělým spánku. Každej den sem chodim. Jeden den mi čtu,druhej zpívám,třetí jen něco žvaním,čtvrtej říkám vše co mě sere, pátej brečim,šestej říkam co bylo za týden ve škole a sedmej dělám všechno. Takhle je to už 4 týden,7 den. Vsadím se že by se Domča usmál nad tou 7. Kluci tu byly za celej měsíc tak 4 krát. Prej kdyby se vzbudil tak doktoři zavolají. Ale já ne. Já pořád věřim že jednoho dne si sem sednu,budu mu zpívat a on doplní část písničky kterou jsem zpívala. Že zakroutí hlavou nad Kateřinou. Že řekne bude líp,vole nebo teď bych byla ráda i kdyby mi řakl píčo. Chybí mi jeho objetí. Chybí mi jeho vlasy. Chybí mi jeho hlas,oči. Chybí mi celej Dominik
Do pokoje vtrhne sestra
"Sl-" tentokrát ji už přeruším
"Bla bla bla návštěvní hodiny skončily. Ano ja vim" vezmu si svůj mobil a jdu ven z nemocnice. Proč se život sere právě mně?Co jsem komu udělala? Co komu Dominik udělal
Ty víš co udělal. Tehdy si jen nevěděla co tě čeká.
"Jsem doma" zakřičím na Toma
"Zase si byla v nemocnici?" Povzdechne si
"Jo!"
"Nikolo-"
"Ne mě je u prdele jestli lékaři zavolají rozumíš? Já věřim že se probudí když tam budu. A nevim co jste vy za kámoši když jste tam byly 4 krát za celej čas. Takže bejt váma raději držím hubu a stydím se za sebe" odejdu do pokoje.
Už mě unavují ty jejich moudré řeči. Pořád mi kecají do toho jak tam nemam pořád chodit popřitom oni se tam objeví raz za čas. Hlavně Jakub. Tak strašně říkal že to je jeho vina a teď tam ani nechodí. Je mi z nich fakt špatně. Asi si říkáte co já když uměhl měsíc. No tak všichni ve škole se mě ptají co je slavnýmu NikTendovi. Máma se mě pořád snaží kontaktovat s tím,že se poučili. Dokonce řekla aby jsem se vrátila zpátky. Ne nevrátím ale řekla jsem že když se Domča vzbudí tak možná přijedu. Ale mám i dobré zprávy. Kateřina si zlomila nohu a proto je doma. Taky že zachvíli budu končit školu. Přemýšlela jsem že nakonec budu sestra a ne doktorka. Škola mě nebaví a vysokou by jsem asi nezvládla. Ještě o tom pak kecnu s mámou ale nevim. Bytem se najednou rozezní zvonek a já jdu tedy otevřít
"Veroniko?"
"Ehm ahoj" tak nějak jsem zapoměla říct že se na mě vysrala. Snad 3 měsíce jsme se neviděly
"Co tady chceš?"
"Nebuď hned protivná. Já ti nic neudělala"
"Máš pravdu. Tys neudělala vůbec nic!" Zařvu ale to už přijde Tom
"Co se tady děje?"
"Nic Tome. Přišla jsem tě nakouknout" políbí ho.
"Tak jo pojď dál. Niky udělej ji kafe"
"Css nech si udělá. Zdravé ruce i nohy má jak vidim"
"Proč se k ní tak chováš?" Zeptá se Tom odporně
"Jo proč se tak chováš?" Začne mě provokovat ta štětka malá. Tohle bych do ní neřekla
"Víš jak jsem to měla na začátku s Dominikem?" Ona přikývne
"Ty ses na mě uplně vysrala. Víš kdo mě u mě byl když mi bylo nejhůř? Víš kdo mě utěšoval? Víš kdo byl ten co zamnou stál když mi někdo tady lhal do očí? Víš kdo byl můj nejlepší kámoš když ty si byla někde v píči!! Ano správně. Byl to Dominik. A teď? Teď když tady Dominik není?! Teď tady je falešná svině" ona tam šokovaně stojí
"Denisa vzkazuje že se s tebou už nebude dál bavit" zasměje se
"Víš co? Vy obě jste píče. Kráva tupá ať mi to přijde říct do očí a né vzkazovat. Polibte mi prdel obě"
"Jseš hrozná"
"Jo já vim. No co už. Řekla jsem všechno co jsem chtěla,je čas jít dál. Jestli mě omluvíte,jdu za Dominikem" už jsem byla na odchodu když uslyším
"Bez tak chcípne do dvou týdnu" to už nevydržím,rozběhnu se k ní a natáhnu ji takovou, že ji ani Tom nechytne
"Tohle si přehnala Veroniko" řekne Tom
"Tome sám tomu nevěříš. Sám si říkal že umře"
Já se na něho nechápavě kouknu.
"Promiň" šeptne. No to snad ne! Začnu brečet a jdu do pokoje.
