Sedim celá ubrečená v pokoji. Nevim co mám dělat a hlavně jsem zklamaná z Toma. Z Veroniky. Ze všech. Možná by bylo fakt lepší kdyby jsem se vrátila jak řekl Dominik
Flashback
"Co tady vyvádíte vole"
"Tenhle čůrák mi říka že jsem coura"
"Tahle děvka jde se mnou spát a ještě k tomu mi nadává a mlátí mě"
"Bych tě nemlátila kdyby jsi držal tu vymletou hubu zavřenou"
"Seš u mě doma do píči"
"Já jsem u bratra kurva vole. Jsem nepřišla za takovým kokotem jak ty. A víš co? Já bych nepřišla vůbec kdybych věděla co mě tady čeká. Do píči jsem tady ani ne pul hodiny a ty "
"Co já , dořekni to"
"Ty mě sereš víc jak můj nevlastní fotr a ta jeho čůza dokopy vole"
"Tak si sem neměla přijed"
"Já nechtěla"
"Tak v čem je problém,sbal se a jdi odkud se přišla"
"Dominiku tos posral. Nebudeš mi vyhazovat ségru. Pryč pujde když řeknu já."
"Tak se z ní třeba poserte" práskne dveřmi
Flashback end
Pořád mi to nedá. Pořád musim myslet nad mámou. Co se stalo že se tak rychle poučily?
Nevim.
-
Dnes ráno jsem se rozhodla nejít do školy ale rovnou za Dominikem. I když mě nejspíš neslyší,potřebuju mu říct jaká je Veronika píča. Nojo jdu se na ni postěžovat.
Dala jsem si na sebe černé legíny a Domčovu mikinu kterou mi dal. Svoje černé vlasy jsem si sepla do drdolu,udělala jemnější linky a vyšla z pokoje. Ona tam ještě byla
"Kde jako jdeš?"
"Jsi jako moje máma že se ptáš?" Zetala jsem se stejným tónem jak ona
"Hmm třeba co kdyby se dozvěděla Alžbeta kfo je její nevlastní brácha?" Začala si prohlížet nehty na rukou
"Zalez" prásknu dveřmi a vykročím směr nemocnice. Když v tom mi volá máma
"Ano mami?"
"Kde si?"
"V pardubicích"
"Ale kde přesně?"
"Ehmm ve škole"
"Nelži!" Zařve
"Bože fajn. Jdu za Dominikem"
"A to je tvůj kluk nebo co když za nim tak dolézáš? Tvoje povinnost je chodit do školy!"
"Mami já říkala že je v kómě. A ne neni, je to můj nejlepší kámoš když se na mě všichni vysrali!"
"Jak jako všichni!"
"To neřeš"
"He-" sekne to. Aspoň že nemusim poslouchat ty řeči.
Dnes jsem se rozhodla něco Domčovi zaspívat. Vybrala jsem si písničku Vyměřenej čas. Vím že Jakub s Dominikem teď začaly nové album a tuhle písničku tam chtějí dát. Dokonce jsem se jí naučial na zpaměť protože když jí napsal, šel za mnou. Nechal mi taky kopii textu.
"Za panem Cittou?" Zeptá se sestra jakmile mě spatří
"Ano" usměju se. Bojím se. Moc se bojím že jednou zavolají doktoři uprostřed noci že to nepřežil. Ano věřím že to zvládne ale strach je strach. Taky se bojím že jo zachvíli odpojí.
"Ahoj Domčo" vejdu do pokoje a sednu si na židli. Nejdřív ho pohladím po studené ruce a pak mu začnu vyprávět o Veronice.
"....ale já i tak věřím že se vzbudíš" usměju se a po tváři mi zteče slza. Mám ho tak neskutečně ráda. Nebo teda ne jen ráda.
"Dnes ti něco zaspívám. Panatuješ jak si za mnou přišel s tím papírem na kterym byla písnička do novýho alba? Tak já ho mám tady sebou."
"Vyměřenej čas, čím víc je šťastnej, tím rychlejc utíká
Tenhle moment, chopped and screwed (Chopped and screwed)
Tenhle moment, bych chtěl zpomalit (Zpomalit)
Tenhle moment, chopped and screwed
Vyměřenej čas, čím víc je šťastnej, tím rychlejc utíká
Tenhle moment, chopped and screwed
Tenhle moment, bych chtěl zpomalit
Tenhle moment, chopped and screwed
Je mi 27 let, prej teda asi
Jsem si nechal narůst, ostříhal vlasy
Čas běží a když se ho snažís dohnat - zrychlíš, nepovede se to nikdy
Jsme dospělí a v duši furt děti
Jsme zažili a koupili jsme si věci, zážitky zůstavaj v paměti navždy
Ty si za peníze nekoupíš
Zdraví a nebo lásku, zboural jsem mantinel, přetrhl pásku
Na zpátek, nikdy se vrátit zpátky
Obrátil svůj svět naruby
A od tý doby je pro ně težký mě pochopit, ale na druhý straně je fakt skvěle (Skvěle)
Na druhý straně si umim představit i tebe
Musela by jsi to chtít, musela by jsi to chtít"
Uroním další slzu když v tom
"Vyměřenej čas, čím víc je šťastnej, tím rychlejc utíká. Nebreč bby nesluší ti to" po tak dlouhé době slyším ten hlas. Rychle nadzdvihnu jlavu a vidím jak na mě kouká
"Dominiku" ihned ho obejmu
"Jsem ti tak chyběl?"
"Ani nevíš jak. Vlastně jak dlouho jsi vzhůru?"
"Od dnešního rána. Sestra říkala že sem chodíš každej den tak jsem je poprosil aby nevolaly. Chtěl jsem udělat překvápko"
"To se ti i podařilo ty debílku."
"Zpíváš fakt krásně a taky mě sere Veronika. Co si o sobě píča blbá myslí jako?! Bude mi tady řvát do..." sekne se "Nikouše. " usměje se a já taky. Teď jsem snad nejšťastnější člověk na zemi.
Do pokoje přijde doktor.
"Dobrý den. Jak vidím vaše přítelkyně se o vás hezky stará. Nechtěl by jste domů pod podmínkou že budete v klidu?" Usměje se. Dominik se usměje ale taky nechápe slovu přítelkyně . No to mu pak vysvetlím.
