"Tak přítelkyně jo?" Uchechtne se Dominik když doktor odejde
"Jinak by mě sem nepustily. Nic za tim nehledej" i když by to bylo fajn...
"Děkuju"
"Za co prosimtě?" Zeptám se nechápavě.
"Že si tady semnou pořád byla. Že si to zvládala a že si věřila" silně mě obejme
"Já chtěla Domi. Víš ty jsi tady pořád pro mě byl když mi bylo nejhůř. A-a já se o tebe každej den bála. Když mi volaly z nemocnice,nemohla jsem tomu uvěřit. Pořád jsem si to dávala za vinu že jsem nebyla dobrá kámoška a že ty si se mi nemohl zdůvěřit. Pak ale přišel Jakub a řekl že to je jeho vina. Pořád mi to nedá tak se to musim zeptat. Co se stalo?" Tečou mi slzy proudem a přisednu si k němu na postel.
"Zlato nebreč. Nedávej si to za vinu,ty za to vůbec nemůžeš. Víš do oběda jsme se s Jakubem nepohodly a řekl mi fakt nehezké slova. Boleli mě a to hodně. Na Jakuba jsem byl silně navázanej a tohle mě uplně zlomilo.Tak nějak jsem se z toho zroutil ale tys nebyla doma takže si to nevyčítej. Řekl jsem si že jsem za ty všechny roky toho udělal tolik. Pak jsem hodně přemýšlel o životě a nějak jsem dospěl k myšlence že na téhle planetě nemam co dělat. Hezkej začátek jsem měl,ale smutnej konec by to byl. žádnej HappyEnd.Hodně jsem přemýšlel i o tobě ale to ti řeknu až když bude správnej čas. No každopádně jsem šňupnul a sebral klíčky od auta. Chtěl jsem ten smutek nebo co to ve mě bylo dostat ze sebe řízením. Šel jsem fakt naplno a celkem si to užíval. Byl to nepopsatelnej pocit klidu a vysokýho adrenalinu zároveň. Jak říkám,bylo to supr dokud se předemnou neobjevilo auto. Teď jsem si jistej že šel v protisměru ale to už je jedno. "
"Je m-i tto lít-o D-Domi-niku" brečím mu na rameně.
"Teď už slibuju že tady navzájem budeme ano? Hned jak se vyzdravím tak tě nějam vezmu a řeknu něco na co jsem přišel. Nevim jak to vezmeš ale řeknu ti to. A už nebreč prosim" jemně mě políbí do vlasů
"Domi mě nemusíš nikam brát. Bohatě mi stačí že jsem s tebou. Víš já jsem taky přemýšlela a mám tě opravdu moc ráda. Nechci tě nikdy ztratit . A taky chci aby si věděl že na tomhle světě máš mnoho lidí kteří tě milují. Máš tu mě a vždy budu stát při tobě." silně ho obejmu a on sykne bolestí
"Promiň"
"V pohodě" usměje se
"Hele jdu tě sbalit a pujdeme dom ano?"
"Nemusíš mě balit"
"Domi máš puknutý zápěstí a něco s páteří. Nebudeš se namáhat jinak tady zůstaneš"
"Dobře no" smutně se usměje a já jdu k jeho tašce. Jsem zvědavá co mi chce říct. Ale já mám pro něho taky překvápko jako pro kamaráda s výhodama. Nechala jsem si potetovat záda
"Nikolko?"
"Ano?"
"Nebudeme klukům nic říkat ano? A zaly mam nápad"
"Dobře jakej?"
"Máš tady pudr? Jakože takovej ten bílej"
"No mam. Nosim ho do školy a náhodou tady mám tašku. Naco ti to je?"
"Namažeš mě s tím, pak přijdeme před byt a ty budeš dělat jako že tam nejsem. Zavoláš někoho ke dveřím a on si bude myslet že vidí ducha nebo co"
"Ty jseš pošahanej. Ale líbí se mi to takže ano"
Vytáhnu ho z tašky a začnu mu to všude patlat. Po 15 minutách je Dominik hotovej a my můžeme opustit tuhle odpornou místnost
-
Přijdeme před dveře a já potichu odemknu.
"Nikol jseš to ty?" Zařve Tom
"Jó jsem to já. Můžeš mi prosím pomoct s taškou?" zařvu zpátky a o sekund minut slyším
"Co potř-" sekne se a vykulí oči
"Co ? Co,mám něco na tváři?" Začnu si ošahávat tvář. On jen stojí na jedném místě a ukazuje na Dominika
"Wow Tome. Dveře"
"T-ty tto ne-ne-nevidí-š" koktá
"Co mám vidět?" Kouknu se těsně za Dominika abych viděla stěnu
"Jakube sem poď!" Zařve Tom a on se hned přiřítí. Sekne se stejně jak Tom
"D-Dominiku?" Zašeptá
"Co? Vždyť Dominik ke v nemocnici. Teď jsem tam byla"
"Jakube?" Otočí se na něho
"Tome?" Zděsí se
"Mrdlo nám" řeknou zděseně nastejno. S Dominikem už nebydržíme a chčijeme smíchem.
"C-co?! Vy si z nás děláte píču. Počkat! Dominiku?" Zamtenej Tokáč v akci. Hned se k němu rozběhne a obejme ho
"Jakto že si vzhůru?" Zeptá se Jakub a taky ho obejme
"Cítil jsem že to bezemě Nikouš nevydržel" oba se zasmějeme
"Nojo vždyť každej večer brečela. A to si neviděl co vyváděla včera"
"No kdyby ta pojebaná pipina neměla blbý kecy
a ty by si se mě zastal tak by nsem nevyváděla" probodnu ho pohledem
"Neříkej že si ani jednou nepochybovala"
"Ne nepochybovala! Každej den jsem...nebudu se tady s tebou o tom bavit" nedokončím protože si uvědomím že je vedle mě pořád Dominik. Zas nechci prásknout Toma
