Dnes je ve studiu taková menší párty. Nevim jak to tady budu zvládat protože jsem si slíbila že se chlastu a hlavně drog ani nedotknu. Já ani nevim proč to ve mě tak hrklo ale prostě ne.
Sedím o vodě na barové židli a přemýšlím nad tim co bude. Většinou to nedělám ale tak což.
"Nikolkoo mojee nejkraaaaaaasnější. Máme majijinkej problém" docupitá ke mě Dominik. Nojo,to zítra bude
"Jakej?"
"Jsem smutnej"obejmě mě
"A proč?" Začnu ho drbat ve vlasech
"Došla becherovka"
"Domi co kdyby jsme šly domů? Lehneš si, vyspíš se?"
"A budeš se mnou"
"Ne"
"Tak ne" zakroutí hlavou
"Bože fajn budu"
"Joooo"zapištěl jak holka a někde šel. Já šla hned za nim
"Tomáškuuuu" obejmul ho
"Ano Nikoušku"
"Nene. Nikouš je Nikolka" zamračil se a já se zasmála
"Ajo. No co si chtěl?"
"Myy pujdem s Nikolkou domu ano? Já jsem moc moc moc unavenej a Nikolka slíbila že semnou bude spinkat" mele si svoje
"Achjo. Hlavně ať neběhá malej Citta"
"Já jsem malej Citta" ušklíbne se a jde mě obejmout. Nevim jak dlouho tady stojíme ale když Domča jebne na zem i semnou,usoudím že usnul nastojaka.
Všichni dostanou výtlem jak píča a Dominik se probudí. Zmateně se kouká okolo,proto ho chytnu
"Pojď jdeme dom" zvednu ho a jdeme se obout.
Celpu cestu Dominik něco žvanil ale ani za hovno jsem mu nerozuměla a proto jsem jen přikyvovala jako že chápu. Mám pocit že si povídal sám se sebou než se mnou.
"Ahaaaa tad bydlíme" zasměje se když stojíme před bytem
"Ano Dominiku. Tady bydlíme" odemknu dveře , on se vecpe do bytu a zaběhne někde za roh. Vyzuju se když v tom mi kolem hlavy proletí jeho balenciaga boty které měl obutý. To nebylo všechno,když si jeho boxerky na mé hlavě udělaly letiště , nebo-li přistávací dráhu tak mi nebylo všechno jedno. Pomalu jdu do kuchyně a uvidím Dominikovu nahou prdel z lednice. Otočí se na mě s plnou pusou
"Jsem hladoveej" usměje se tak nevině
"Dominiku ráno ti bude špatně"
"Na nebude. Vykoupeš mě?" Udělá psí oči.
Když vidím jak se mu zatvárají oči tak usoudím že to bude dobrej nápad. Ještě se v té vaně šmykne,spadne,mrdne si hlavu a umře. Bože
"Dobře ale bude to rychlovka"
"Hmmm se nezdáš kotě" zkousne si ret. Bože jak může měnit náladu tak rychle?
"Ne Dominiku . Ta sprcha bude rychlá" táhnu ho za ruku do koupelny. Aspoň že už je nahej.
Napustím mu vanu a nějak ho tam vecpu. Posadím ho a začnu ho mejt. Namydlím mu vlasy a následně celý tělo po podbříško
"I tam dolu potřebuju" zakňučí
"To si umyješ sám. Řízek si si z ledničky uměl vytáhnut tak prdel zvládneš taky "
"Ne nezvlátnu " protočím očima
"Vstaň" řeknu mu
"Co?" Zarazí se
"Postav se" no co? Když sedí ve vaně tak ho neumyju
On si tedy stoupne a já mu jdu od krku dolu
"Otoč se" on se otočí a já zopakuji te stejné. Když dojde na spodní část těla. Vzdychne. Usoudím že je na čase aby vylezl. Usuším ho a oba si lehneme. Sice namítal se oblíct ale co už
-
Ráno jsem se vzbudila na to,jak Dominik prudce vyběhnul z postele. Jdu za nim a uvidím jak obímá mísu. Navlhčím si rzce studenou vodou a přiložím mu je na čelo trochu se lekne ale pak zase vyprázdní svůj žaludek.
"Dominiku já ti to říkala" hladím ho po zádech. Jako odpověď se mi dostaví zvuk dávení.
Po 20 minutach mu je celkem líp. Otočí se na mě a já se zhrozim. Je mi ho líto. Oči má uslzený,nos červenej,pusu napuchlou a suchou.
"Pojď si lehnout zlato" postavím ho. Ne neni divný že jsem mu tak řekla,říkáme si tak pořád
Odvedu po do postele a on je pořád nahej. Nějak mi to nevadí a zakryju ho peřinou. Jdu mu udělat čaj na nachlazení a žaludek. Teď se cejtim jak jeho mamka
"Vypi to,bude líp" pohladím ho po tváři a podám mu čaj. On se s tichým děkuju napije. Dlouho mu to nevydrží protože jde zvracet.
