"Dominiku pujdeš k doktorce"
"Ne"
"Domi já ti chci jen dobře. Budeš dehidrovanej a pujde to s tebou špatně" snažím se mu promluvit do duše
"Vždyť ty jseš doktorka tak něco udělej" stojí si za svým
"Hele jsem ještě na střední. Navíc psychologie s tímhle nic nemá"
"Podívej. Zaběhneš fo lekárny po tu vodu a pichneš mi to do žíly"
"Css jakej jednoduchej si. Navíc neumím píchat"
"Píchat umiš" uchcehtne se
"Jdi do prdele. Nemam jihlu"
"To ti taky prodají. Táta měl králíky a běžně je kupoval v lékarně. Ty jihly myslim"
"Bože" začnu hledat mou studentskou kartičku a jdu do lékarny (xd naviem či sa dá ta infúzia bežne kúpiť ale tu sa dá. P. Autora)
"Tak bude to 500" podá mi potřebné věci lékarníčka. Já si je vezmu a jdu zpátky za Dominikem
-
"Jsem tady" zavolám do bytu. Vojdu do Dominikova pokoje a zhrozím se. Je celej bílej
"Blil si?" Zeptám se
"Jo"
"Pojď do obývaku" zvednu ho a odcupitám s nim. V na sedačce sedí Tom s Jakubem
No tohle mi ještě chybělo vole. Jdu mu to napíchnout po první a ještě na mě budou čumět
"To mu jdeš píchnout kokain?" Zasměje se Tom a já ho probodnu pohledem
"Promiň" omluví se . Já pro jistotu ještě vydenzifikuju jehlu a nahmatám žílu. Už jsem skoro při kůži kdež v tom mě Dominik stopne
"Počkej" vyhrkne. Vezme si Tomovu ruku a vloží si ji do pusy. Druhou chytne Jakuba a natlačí si ho na sebe
"Můžeš" nějak vysloví přičem mu sliny padnou na Tomovu ruku
"Tohle si odsereš" řekne popod nos Tom . Já tedy pokračuju. Dostanu se do ruky a namířím na žílu. Zapnu kapačku a odložím tamponky
"Hotovo ale teď musíš ležet "chci se zvednout ale nějaká ruka mě zastaví
"Počkej" řekne,já se otočím a ob udělá něco co by ani jeden z týhle místnosti nečekal. Věnuje mi dlouhý polibek. Co?
Všichni zmateně koukají a já taky
"Já musel" usměje se Dominik. Jakub nahodí úsměv a Tom. Z toho nejdou emoce
"Tome?" Zeptám se opatrně
"Co je?!"
"Co ti je? Vždyť to byla jenom pusa"
"Teď mi to všechno došlo. Jen tak by jste se neusmířili. Poprvé jste šukali cez karanténu. Pak ten pokoj na hotelu, že ano Jakube" podívá se na něho
"On vás viděl Pepa že ano? Pak to jak si řekla že jdeš ven a pět minut na to měl Dominik někoho v pokoji. Lžete lžete lžete! Pořád mi lžete!!"
"Tome neni jedno s kým mrdá?" Zamíchá se Jakub
"Nojo. Vždyť ty si ji ojel taky že ano!"
"Tome já se ti neseru do toho koho pícháš. Ano máš verunu ale taky mi to je u prdele. Vezmi si to takhle. Kdyby jsem pořád tam kde jsem byla, a zanal by jsem Dominika s Kubou. Ani by si o tom nevěděl. Mám 19 dopíči chci vidět tebe jak si se před Veronikou držel. A když už jsme při lhaní. Nejsi to ty kterej mi celej život lhal? Nevyl jsi schopnej ani mi říct jak můj posranek fotr zemřel. Neměl si koule říct že byl fetka!"
Začnu brečet
"Co?" Zeptá se zmazeně Jakub
"Myslíš že by jsem jen tak přestala s drogama? Jakube já nechci bejt jako on" začnu histericky brečet. Dominik šťouchne do Toma a rozběhne se ke mě. Už přesně ví co dělat
"Budeme znovu dýchat ano? Pamatuješ?" Vtáhne si mě do objetí a společne semnou dýchá
"Tome uvědom si že to není malá holka která se hrá na písečku" zvedne si mě Dominik na ruce a posadí na gauč. Já na něm pořád sedim
"Máte pravdu. Promiň já jen nechtěl aby ti ublížili" zašeptá a sedne si vedle mě.
Odtáhnu se od dominika a pro změnu obejmu Toma .
"Tak ale prosim ať tady neběhá malej Citta nebo Vlček" zasměje se
"Tak tady budou běhat oba" zasměje se Jakub a Dominik s ním.
"Já jsem tady taky" řeknu
"My víme" řeknou nastejno.
"Dominiku lehni si. Bude ti špatně" nakážu mu
"Fajn " přetočí očima a lehne si zpátky na gauč.
