Cestou zpátky jsme toho nabraly že fakt hodně a celkově si to užily. Dokonce i Dominik se normálně bavil s Charliem.
Možná jsem to už říkala ale jsem i vděčná že mě vykoply. Teď můžu bejt s rodinou kterou miluju. Zpoznala jsem kopu novej lidí kteří mi neskutočně přirostly k srdíčku. Někteří možná ne hned. Časem jo. Taky jsem zpoznala lidi špatný. Ale za to jsem taky ráda. Dalo mi to kopu věcí a naučilo mě to. Nikdy by jsem nejspíš nevěřila že se něco z tohto stane. Že budu mít úzasného přítele, kamarády,RODINU. Někdy přemýšlím zda tohle není jen část mého sladkýho života. Že se po čase všechno posere a já budu muset projít zkouškou. Taky mě napadlo jestli tady někde nejsou kamery a netočí můj nádhernej život
Už jsme na cestě domů a v autě mi zas volá máma. Dominik říká abych to zvedla,tak to dám nahlas
"Ahoj mami"
"Ahoj zlato. Michal ti říkal jestli nepřijedeš "
"No nevim. Zítra ti napíšu ano?"
"Jojo. Ale neže znovu zapomeneš"
"Neboj mami, ahoj"
"Pa" típne to
"Co mám dělat?" Zeptám se Dominika
"Tak podle mě se zněnily a měla by jsi tam jet. Jde vidět že se moc snaží a chtějí to napravit. Jestli se tam bojíš jít tak tam můžu s tebou"
"Jo to můžeš. Ale připrav se na Alžbetu"
"Koho?"
"Vždyť mou "sestru". "
"Jo aha. No to zvládnu" taky že si zvládnul. N tvůj styl až špičkově. Kdybych jen tehdy v autě věděla...
"Tak ji napíš už teď. Zítra tam můžeme jet"
"Jo máš pravdu. Doufám že to budu mít skoro za sebou a zas dlouho tam nepáchnu" odemknu mobil a napíšu mámě
Me: ahoj mami. Nemůžu přijet zítra?
Mamka: jasně zlato. Jestli chceš tak můžeš vzít i Miu
Me: a nebude to Alžbetě vadit?
Mamka: ne nebude. Klidně ji vem
Me:ok tak přijedeme zítra v jednu
Mamka: dobře,budu ráda
"Tak tam pujdeme zítra v jednu jo? Ale i tak nemusíš jít"
"Hele je na čase zpoznat tvou mamku i toho zmrda. Pak tě taky představím "
"Tak to už je na tobě zlato"
-
"A mám si tam vzít i něhaké věci nevo jdeme na otočku?" Zeptá se ně ráno Dominik
"Hele nevim. Ale jak tě znám, ty se vyspíš i nahej" a taky že vyspal...jen ne tak jak jsem si myslela
"Fajn tak já si pro jistotu hodím do auta oblečení na druheh den. Ty se sbal a já jdu Mie nachystat věci" řekne a já nadvihnu obočí
"Co se s tebou stalo Citto?"
"Nerad to přiznávám ale mám ji rád"
"To je dobře"usměju se a podám mu tašku. On Mii sbalí lano,misky, granule a oblíbenou hračku. Já si sbalím něco pohodlnýho protože tam jedu v baggy džínach
"Neboj se zlato. Všechno dobře dopadne" obejme mě Dominik s dá mi pusu
"V to doufám. " povzdechnu si
"Slíbíš mi že odstrčíš Alžbetu? Je do tebe blázen totiž"
"Jo neboj. Vždyť to je 16 letá namyšlena pipka"
"Miluju těn Dominiku"
"Já tebe taky Nikol"
"Hele už by jsme měly jet. Ať bemějí blbý připomínky"
"Jo to mohly. Já vezmu tašky a ty vyveď Miu" ukáže na tašky a jde dolu. Já tedy Mie zapnu vodítko a jdu taky dolu. Dominik ji v zafu prostře deku pro psy a ona tam vyskočú. Já nasednu na místo řidiče a Dominik spolujezce
"Jseš si jistá?" Nadzvedne nuceně obočí. Nesnáší jet v autě na místě spolujezce,né to ještě ve svém
"Jo prosimtě. Vždyť nevíš kde bydlí"
"Tak dobře no"
Oba dva jsme zažraní do hudby a plujeme ve svých myšlenkách. Já pluju v těch,které mi říkají že něco nedopadne dobře. Ale taky si říkám že to bude minulostí a pochybnostmi.
"Jsme tady" zastavým před tím domem
"Už?"
"Jo Dominiku. Už" zasměju se a vystoupím z auta. Mii otevřu dveře a ona vyskočí
"Tašky tam necháme" řeknu a oba jdeme ke dveřím. Dominik mě chytne za ruku a zazvoní. Po chvíli otevře mamka
"Ahoj" řeknu
"Dobrý den" pozdraví Dominik
"Ahoj. Koho nám to vedeš?" Zeptá se a pustí nás dnu. My si sundáne boty a jdeme do kuchyně
"Michale,Alžbetko!" Zařve Mamka a oba už sbíhají schody. Michal se usměje a Alžbeta se tváří neutrálně. Jakmile zbadá Dominika, zastaví se
"Jeee vy jste mi přinesly dáreček" začne skákat
"To neni žádnej dáreček ale můj kluk" oddeknu
"C-co? To nemůže být pravda... on a s tebou?" Začne se smát
"Já ji miluju. Máš problém?" Vloží se do toho Dominik
"No ehm představ nám ho" řekne rychle mamka
"Tak mami,Michale. Tohle je ten Dominik" osměju se a on si s nima podá ruce
"Dominiku na světě. Je mnoho krásbějších a chytřejších dívek jako je ona" řekne Alžbeta když sedíme při stole
"Alžbeto" okřikne ji mamka a Dominik se na ni podívá
"Jo? Třeba ty " uchcehtne se Dominik ale ona to nepochopí
"Ano, třeba já"
"Tak něco ti řeknu holčičko. Kdyby jsi byla tak inteligentní jak říkáš. Nesrala by ses nám do vztahu a nevnucovala se. Naopak bys byla ráda za sestru" řekne a já se usměju
