Dívka a milionář

work meeting

Vanessa

,,Posloucháš mě vůbec?" Helen mi tady už asi hodinu vyprávěla o její nové spolupráci na kanále, ale já jsem se spíš soustředila na práci. Pan Williams mě totiž poprosil jestli bych dneska večer nešla s ním na pracovní schůzi o té mé prezentaci. Jasně že jsem se zeptala kde to bude a dozvěděla jsem se, že u nás v budově. ,,Halo? Jsi zamilovaná nebo co?" jasně, že jí hned napadlo tohle.

,,Ne to opravdu ne. Jen přemýšlím o té schůzi." odpověděla jsem a vešla do obchodu s oblečením.

,,Neboj budeš skvělá...jako vždy." usmála se a prohlížela si jeden vánoční svetr. ,,Hele co tenhle pro mého bráchu?" ukázala mi červený svetr s vánočním stromečkem.

,,Ne." řekla jsem jednoduše. Její bratr není typ kluka co by tohle nosil. Takový typ je spíše její mamka. ,,Kup ho své mamce." zazubila jsem se a ona ho dala do košíku. ,,Co mám koupit mamce a tátovi?" zeptala jsem se a Helen se na mě udiveně podívala.

,,Voňavku a tátovi třeba auto...samozřejmě myslím keramické." mrkla na mě a já kývla hlavou.

,,Ok, ale s tím tátou nesouhlasím." 

,,Proč ne? Vždyť miluje auta ne?" nechápala.

,,To ano, ale které jezdí, mají motor a může je opravit, kdyby se rozbilo." 

,,Fajn no, jak chceš." 

Jacob

,,Moc se omlouvám že to tak spěchá, ale mi opravdu musíme přijet o hodinu dříve."

,,Ehm no dobrá tak já zavolám své sekretářce aby dorazila co nejdříve." 

,,Děkujeme pane Williamsi a ještě jednou se omlouváme."

,,Nevadí. S tímhle musím počítat. Nashle"

,,Nashle."

Pan Garcia je velmi inteligentní muž, ale někdy bych ho radši uškrtil. Teď musím Vanessu vyrušit opět z jejích plánů, jen aby šla zpátky do práce a to o hodinu dříve. 

Williams: Promiňte že vyrušuju Vanesso, ale musíte okamžitě do práce.

Naštěstí mi hned odpověděla.

Vanessa: Proč zase? Teď jsem pila. Schůze je až za dvě hodiny!

Bože jak já jí nemám rád, ale jako sekretářka a asistentka je v pohodě.

Williams: Ne je za hodinu a mi se na ní musíme připravit. Volal mi pan Garcia a potřebuje to kvůli rodině urychlit. Jeho syn přijede domů po pár letech (je voják). Takže okamžitě do práce!

Vanessa: FAJN, ale za tohle mě vezmete na večeři a odvezete domů!

Williams: Platí! Hlavně když přijdete co nejdřív.

 Vanessa přijela do 30 minut, nechápu co jí tak zdrželo.  Přemýšlím nad tím, že jí dávám moc volnosti ohledně práce...

,,No a co mám teda dělat?" zeptala se náhle.

,,Prostě budeš prezentovat tvůj nápad ohledně hodinek od naší firmy." sakra já jí tykal. 

,,OK šéfe." nevšimla si toho. ,,Co kdyby jsme si tykali? Stejně mi pořád tykáte." tak si toho všimla...

,,Nooo, ale já jsem stále tvůj šéf, takže já vlastně můžu." 

,,Prosím." usmála se na mě a já omylem řekl:

,,No tak dobrá..."

,,Fajn ehm no, tak já jsem Vanessa." sakra co jsem to udělal?

,,Ne ehm teda, já jsem Jacob." já vím jsem trapák, ale já jsem ženě netykal už od svých osmnácti let! ,,no a teď musíme jít na tu prezentaci! Takže hoď sebou!" to že si tykáme neznamená, že jsme přátelé.

Vešli jsme do místnosti kde byl Garcia a další důležití lidé.

,,Dobrý den pánové, prosím tohle je Vanessa ehm teda paní Davisová má sekretářka, která udělala tuto prezentaci. Napadlo mě, že by jí mohla i prezentovat...souhlasíte?" musí souhlasit jsem si skoro jist, že to je dobrý nápad.

,,Jistě, tak spusťte paní Davisová." řekl pan Garcia a Vanessa šla k promítací tabuli. Celá tahle místnost byla obyčejná kancelář akorát, že tady je pořád zataženo, aby tu bylo soukromí. 

,,Ehm takže, nás napadlo, že by jsme apple hodinky rozšířily tak..." neposlouchal jsem jí. Měl jsem radost jak to umí vysvětlit a dát tomu i trochu zábavy. Garcia jí stále poslouchal, aniž by zaváhal. Dokonce se jejím vtipům i smál. Je to zvláštní žena. Připomíná my mou matku, která byla také tak sebevědomá. Až teď mi došlo jak je Vanessa krásná a zajímavá. Hned jak řekla vtip, tak se na mě podívala. Garcia se koukl kam kouká a já se zamyšleně koukal do jejích očí. Ty vtipy říká jen kvůli tomu aby mě rozesmála? Jak ubohé...

,,Děkujeme to stačí...a...myslím že se dohodneme pane Williamsi." usmál se na mě Garcia a všichni odešli.

,,No myslím že jsem odvedla skvělou práci...co myslíš?" nemohl jsem tomu uvěřit. To je poprvé co se na mě Garcia takhle usmál.

,,Ano odvedla. Tak teď to tu uklidíme a půjdeme, na tu večeři..." začal jsem uklízet stůl.

,,Proč se nesměješ?" zeptala se náhle, přestala uklízet a koukala na mě.

,,Prostě se nesměju." odbyl jsem jí. 

,,To není upřímná odpověď." přiblížila se ke mě a já se na ní otočil. Naše obličeje byly na můj vkus až moc blízko. Měl jsem chuť jí... ,,Nechceš o tom mluvit...chápu." otočila se ale já jí otočil zpátky ke mě a přitiskl její rty na mé. ,,Jacobe?" řekla mi do rtů a já se na ní tázavě podíval. ,,Co to děláš? Jsi můj šéf." podívala se na mě a já náhle slyšel, jak jde někdo přímo sem. Rychle jsme s Vanessou běželi do rohu za dveře. Byla úplně přitisklá ke zdi a já jí koukal střídavě do očí a na pusu. Najednou se otevřeli dveře a já se přitiskl na ní. Nejspíše to byla uklízečka...

,,No tak to jim uklízet nebudu, protože to bude určitě něco důležitého." a zavřela dveře.  Do minuty jsem neslyšel ani krůček, kromě toho že jsem cítil Vanessy zrychlené srdce. Podíval jsem se na ní a ona mě odstrčila. 

,,Jdeme uklízet ne?" řekla a já se chtěl otočit, ale najednou ke mě Vanessa rychlou chůzí šla a řekla. ,,Tohle nás bude nejspíš zítra mrzet, ale ty jsi začal.." naposledy se na mě podívala a pak mě jemně políbila. Koukala na mě nehybně a já to nevydržel a polibek jí vrátil. Za chvilku se naše rty spojily v jedno.. Nechápu co to ta holka se mnou dělá, ale já to musím udělat... Otevřel jsem oči a tázavě se na ní podíval jestli souhlasí...

Ahoj, doufám že se vám tato kapitola líbí. Tak co myslíte že se stane v příští kapitole?💞

Budu ráda/děkuji za hlasy, komentáře a za přečtení.

Vaše Helen❤