Dívka a milionář

It's stuffy

Vaness

Celé dva týdny jsem chodila spát na gauč. Jacob se snažil to ignorovat. Naše konverzace se omezila na deset vět za den. Jen v práci jsme hráli, že jsme v pohodě. Nevím co je jemu ale vím co je mě. Mám strašně citlivá prsa, takže když mě omylem strčila jedna paní, sykla jsem bolestí a to se mě ani nedotkla. Takže hádám, že menstruace se blíží. Ještě k tomu mi je zle každé ráno. Nejspíš mám alergii na rybu, protože to začalo od návštěvy rodičů. Jacob je ale opravdu divný...nevim možná je uražený kvůli tomu, že nespím s ním? No nevím... Každopádně jsem se Siriusem byla na klinice, protože si něco udělal s tlapkou...takže teď má na hlavě takový ten ochranný límec aby si ránu nekousal. Vždy když jsem se na něj podívala bylo mi do smíchu. Teď jsem se Siriusem u Helen v bytě a čekám, až se vysprchuje. Ona s tím číšníkem taky dost postoupila. Už byl prý i tady v bytě...

,,Takže." přišla s turbanem na hlavě a sedla si na gauč vedle mě. ,,Už je to dva týdny Vaness...kdy to plánujete?"

,,Vlastně ani nevím.." Helen na mě vykulila ty své modré oči. ,,od té doby co jsem ti to říkala, spolu moc nemluvíme." vysvětlila jsem jí.

,,Jo..to už jsi říkala. Máš něco nového?" zeptala se. Kývla jsem nesouhlasně hlavou. Hluboce vydechla a vypadala jako by přemýšlela. ,,Musíš zjistit co zatím vězí." řekla a já kývla na souhlas. Náhle se mi udělalo špatně a běžela jsem na záchod. Vyzvracela jsem se a vrátila se za ní. ,,Bože..už zase? Nejsi nemocná? Zašla bych k doktorovi zlato." oznámila mi a já se na ní nesouhlasně podívala.

,,Není třeba."

,,Stává se ti to už pár dní Vaness."

,,Nejdu nikam jasný?!" kývla na souhlas ale věděla jsem, že se mnou nesouhlasí. Možná tam někdy zajdu. ,,Jó a za šest dní jsou vánoce..budeš slavit tady nebo s Jacobem a jeho rodinou?"

,,Tady." na Jacoba nemám náladu. Helen se na mě zazubila.

,,Super." souhlasně jsem přikývla. A šly jsme si udělat kafe.

Jacob

Od té doby co jsem Vaness slyšel mluvit s Helen jsem její slova slyšel každou sekundu...
,,To je právě to! Když mě svádí tak je to úplně jiný člověk..."
,,Ale?"
,,Ale nemiluju ho."

Chápu že jsem její šéf a nechoval jsem se k ní moc dobře..ale...já myslel že ty dny plné svádění pro ni něco znamenaly. Za dva týdny se toho dost změnilo. Spala dole na gauči, každý den chodila k Helen spolu se Siriusem, koupala se vždy až když jsem usnul. Do práce nemusí, protože má vánoční prázdniny jak tomu říká. Já tomu teda říkám volno. Už pár dní jsem jí slyšel ráno zvracet. Nejspíš je nemocná ale když jsem zmínil slovo jako je doktor, tak jsem pochopil, že doktory nenávidí. Rozhodl jsem se jí plně ignorovat a všímat si své práce. Právě teď jsem na večeři s otcem.

,,Slečna Vanessa už s námi dlouho nevečeřela, je vše v pořádku?" zeptal se. Odložil jsem příbor.

,,Otče já..." otec se na mě upřeně díval a poslouchal. ,,nevím zda je pro mě ta pravá."

,,Miluješ ji?" na tohle jsem odpověď znal už pár dní.

,,Ano." odpověděl jsem. To je poprvé co jsem si to přiznal nahlas.

,,Ták je to ta pravá. Víš u tvé matky jsem to měl stejně. Heh.." usmál se nad nějakou vzpomínkou. ,,byla to skvělá žena. A občas mi ji slečna Vanessa připomíná.." pousmál se. ,,Od té doby co tvá matka zemřela jsi byl smutný a držel jsi to v sobě pár let.. Ale potom přišla ona....a já tě viděl zase se upřímně smát." nerozumím...přeci jsem to jen hrál. Vanessa mě nikdy na začátku nepřitahovala nebo tak. ,,Hned jsem věděl, že ona je ta...co tě vrátí do přítomnosti." pousmál jsem se nad vzpomínkou, kdy mi do kafe nechala namalovat usměvavé obrázky. Dřív mi to vtipné nepřipadalo. Teď bych se tomu i klidně zasmál. Zbytek večeře bylo ticho a já přemýšlel nad otcovi slovy..

Vaness

Ráno jsem se probudila celá rozlámaná. Ležela jsem na gauči už nějaký ten týden a mé záda umíraly. Helen mi nabídla ať se k ní nastěhuji zpět, ale odmítla jsem kvůli té smlouvě. Náhle se mi udělalo zle a já běžela do dolní koupelny se vyzvracet. Dneska to bylo horší. Náhle mi někdo přidržel vlasy.

,,Musíš do nemocnice..tohle není normální." řekl a já tentokrát kývla na souhlas.

Zastavil na parkovišti.
,,Opravdu nechceš abych šel s tebou?" zeptal se a já nesouhlasně kývla hlavou. ,,Fajn...ale kdyby něco tak volej." dal mi pusu na tvář a já vystoupila z auta. Tam se mě ujala jedna milá sestřička a vedla mě za doktorem Harrym.

,,Dobrý den, posaďte se." posadila jsem se na židly proti němu. ,,Prosím povídejte. Co vás trápí?"

,,Ehm no. Už pět dní každé ráno zvracím. Mám dost citlivá prsa a celkem jsem přibrala." odpověděla jsem. Na doktory nejsem moc zvyklá.

,,Hah..." uchechtla se sestřička. Nechápavě jsem se na ní podívala. ,,Kdy máte menstruaci slečno?" zeptala se.

,,No vlastně už mám týden zpoždění..." ale ne..

,,Hmm..."