Dívka a milionář

I love you!!!

Jacob

Když jsem dorazil domů, napustil jsem si vanu. Vlezl jsem do vany a Arny si položil hlavu na mou ruku, kterou jsem nechal jen tak ležet na kraji vany. Koukal na mě jako by mu něco chybělo...nebo spíše někdo. Smutně jsem se na něj podíval a druhou rukou ho pohladil po hlavě. Olízl mi ruku o kterou byl opřený..nikdy předtím jsem mu to nedovolil, ale Vaness ho vždy nechala.. Jo chybí mi sakra..a to dost. Kéž by teď stála za dveřmi a zazvonila. Ale to se nestane...dala mi jasně najevo, že mě už nikdy nechce vidět. Arny zakňučel jako by věděl na co myslím. Popravdě jsem si s ním začal povídat, jako to dělávala Vaness. Usmál jsem se nad tou vzpomínkou, když si s ním povídala ve vířivce.

,,Mě také chybí Anry.." zašeptal jsem mu a vzpomněl jsem si jak stavěla sněhuláka s jedním dítětem, protože jeho táta měl zrovna hovor a ona se nabídla že mu pomůže. Oba se u toho smáli a pak na mě a jeho tatínka házeli sněhové koule. Oba jsme se bránili a teď jsme přátelé. To je jedna z nejhezčích vzpomínek co mám. Jednou jsme šly do divadla a tam pomohla jedné babičce najít její místo a dovedla jí tam, protože paní měla potíže s chozením..né že by nemohla vůbec chodit, ale už se jí špatně chodilo. Jak jí tam dovedla, tak jí slíbila, že se pro ní o pauze vrátí a že jí doprovodíme domů až skončí vystoupení. Paní vypadala fakt šťastně a přiznala se, že do toho divadla měla jít s jejími dětmi, ale prý měli moc práce, tak nepřišli. To Vaness rozesmutnilo a vytiskla jí rychle ještě naší společnou fotku s ní, aby si na nás pamatovala. Je prostě skvělá..

,,Crr, Crr" škubl jsem s sebou. Někdo zazvonil na dveře.. kdo to mohl být? Pomalu jsem vylezl z vany. Ten někdo si klidně chvíli počká. Zavázal jsem si ručník okolo pasu a šel jsem pomalu po schodech dolů ke dveřím. Arny mě předběhl a začal štěkat.

,,Arny! Jdi na místo!" Arny poslušně šel, ale vrtěl ocasem..což jsem nechápal. Odemkl jsem a otevřel dveře. Stála tam..tak jak jsem asi před deseti minutami chtěl. Byl jsem zticha. Nevěděl jsem co říct, jelikož jsem nevěděl proč přišla. Trapně jsme se na sebe koukali. Ale po chvilce to trapné ticho prolomila.

,,Ahoj...můžu jít dál..?" zeptala se a já jí uvolnil cestu. Vešla dovnitř a Arny se k ní rozeběhl a začal na ní skákat. Přiklekla si k němu a začala ho drbat za ušima. ,,Ahooj chlapče. Jak se vede co láskó.." usmála se a pak si zase stoupla a podívala se na mě. ,,Jacobe já.."

,,Co..chceš mi říct ať jdu do hajzlu?" řekl jsem zbytečně zle. ,,Hele Vaness já to pochopil. Nechceš mě už nikdy vidět. Chápu. Ok." na obličeji se jí objevil smutek.

,,Měl jsi pravdu.."

,,S čím jako." zeptal jsem se opět moc tvrdě.

,,S tím že jsem se do tebe zamilovala. S tím že to pak bylo pravé a né jen hra! S tím že tě prostě MILUJU! Já už nemůžu hrát, že to nic nebylo! Čekáme spolu i dítě sakra! SAKRA SAKRA SAKRA!! Víš jaký je to průser?! Miluju tě, ale nevím jestli je to správný!"

,,Je to správný..proč by to nebylo? Lásko já tě taky miluju! Moc! Myslím na tebe každičký den! Zdá se mi o tobě sen jak odcházíš s mým synem! Miluju tě a nechci tě ztratit!" přišel jsem k ní blíž a utřel jí slzy co jí začali téct po tváři. ,,MI-LU-JI TĚ." a políbil jsem jí. Začala mi to hned oplácet a usmívala se u toho..já také.. Už jí nikdy neublížím. NIKDY! Koupíme barák někde blízko a budeme tam bydlet. Arny se Siriusem taky potřebují zahradu a né být někde zavřený v mrňavém bytě. Dítě potřebuje něco bezpečnějšího než je tenhle byt. Vaness bude kulit oči. Miluju jí, udělám pro ní všechno. I pro to dítě. Mrzí mě, že je má mamka nikdy nepozná, ale doufám, že na nás tam ze shora kouká. Vaness mi do života přenesla zase lásku, kterou jsem cítil naposledy s mamkou. Bylo mi devět, když umřela a byl jsem u toho, když pomalu zavírala oči a řekla mi, že na mě bude ze shora koukat a dávat na mě pozor. Vaness by si zamilovala. Protože jí je hrozně podobná. Už nikdy nebudu nešťastný, protože budu mít v životě jí. Láska mi opět přišla do života a já, nedovolím aby opět zmizela! Nikdy...

Tak ještě jedna kapitolka a bude konec..Jacob s Vaness mi budou chybět.