Vanesse padlo 21 let a se svou nejlepší kamarádkou Helen se odstěhovala do New Yorku. Tam si našla práci jako sekretářka a začíná jí nový život. Jenže její nový šéf jí nedovolí se smát věčně.
Donutí ředitele aby mu narostl úsměv na tváři nebo se vzd...
Na večeři jsem si vzala černé mini šaty, které mi přišli elegantní...tak doufám že jsou.. a k tomu jsem si vzala třpytivou kabelku. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, že dneska bude den...kdy všichni zjistí že jsem Jacobova "přítelkyně". Budu lhát celému světu a co z toho budu mít? Nic.
,,Ehm.." ozvalo se náhle za mnou a já sebou cukla.
,,Máš špatné svědomí?" řekl s vážnou tváří, ale zdálo se mi jako bych v jeho očích zahlédla pobavení...to se mi nejspíš zdálo.
,,Ne.. jen přemýšlím nad tím co z toho budu mít." řekla jsem popravdě.
,,Budeš známá..." řekl a nejspíš mě nechápal. ,,tak pojď už meškáme." řekl a odešel z ložnice, jen jsem se rozloučila se Siriusem, Arnym a rychle šla za Jacobem.
Jacob
Asi bych měl přemýšlet nad jednou věcí co se má stát na večeři, ale já pořád myslím na Vanessu ve vaně... Ta holka umí tak dobře zamotat hlavu, až je to otravné. Otec bude muset uvěřit že mezi námi opravdu něco je, ale na to je až moc chytrý...takže musím překonat sám sebe.
,,Hlavně moc nemluv." řekl jsem a Vanessa nevěřícně kroutila hlavou. ,,Co jako?" nechápal jsem co má za problém.
,,Tak to nám neuvěří vůbec a bude mu to hned podezřelé." to má trochu logiku..
,,Fajn tak mluv, ale tak aby jsi mu nevymluvila díru do hlavy." pousmál jsem se. Obrátila oči v sloup a zbytek cesty bylo ticho. Hned jak jsme dorazili na místo, předal jsem klíče od auta šoférovi a propletl si ruku s tou Vanessy. Měla je velmi hebké...Ježiši na co to myslíš Jacobe! Napomenul jsem se v duchu a pak si všiml pohledu dívky..
,,To jako vážně?" podívala se na naše ruce.
,,Potřebuju, aby to bylo věrohodné." řekl jsem s vážnou tváří a vedl jí dovnitř restaurace. Restaurace byla celá prosklená...
Vaness
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Restaurace byla prosklená, ale občas jsem zahlédla i místa, kde byla zeď. Stoly byly celé přikryté bílými ubrusy, že nešlo poznat jestli jsou dřevěné nebo skleněné. Všechno bylo nádherně ozdobené, na každém stole byla jiná květina..
,,Támhle." zastavil se Jacob a očima mi ukázal kde je jeho otec...PANE BOŽE! To je přece... Wiliam Alexandr Williams!?
,,To není možný..." vydechla jsem. Tenhle chlap vlastní spoustu pozemků a známých společností.. teď je mi úplně jasné proč chce poznat Jacobovu "přítelkyni", aby si byl jistý že ta žena nejde po penězích!
,,Bohužel je.. tak jo jdeme na to..?" podíval se na mě a vzal mě kolem pasu.. fuj..
Aby jste byli v obraze...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jacobovo otec... Je mu tak 48... no nevypadá dobře?
Tentokrát jsem Jacoba nechala ať dělá co máme domluvené a pomalu jsme šli za jeho otcem... kdyby mi řekl, že tohle je jeho otec... tak bych s tím nikdy nesouhlasila! Nahodila jsem falešný úsměv hned, jak si nás všimnul. Zvednul se..
,,Synu..." řekl a Jacob se usmál.
,,Otče... to je Vaness...má přítelkyně." podíval se na mě láskyplně. Ježiš chvíli mi to připadalo realistické. Wiliam mi podal ruku.
,,Rád vás poznávám Vanesso." usmál se. Bože ten stisk?! Auu
,,Já vás také...pane Williamsi."
,,Říkal vám můj syn kdo jsem?"
,,Ne.." nelhala jsem.. ,,zjistila jsem to až teď, jak jsem vás viděla pane." zdálo se mi to nebo Wiliam na Jacoba mrknul?
,,Posaďte se." ukázal na židle naproti němu. Jacob mi jako gentleman odsunul židli...
,,Drahá.." usmál se a já se posadila.
,,Děkuji.. drahý." Jacob se nad tím slovem chvilinku zarazil, ale jeho otec si toho nevšímal.
,,Takže... nejdřív by jsme si měli objednat." začal a objednali jsme si. Já si dala nějaký salát s masem, totéž i Jacob a jeho otec. ,,Jsem moc rád, že mi vás konečně můj syn představil. Tlačil jsem ho do toho už měsíce, ale řekl mi že jste byla na cestách.. kde jste byla?" řekl a já se málem udávila..
,,Ehm... cestovala jsem po republice. Mají to tam velmi nádherné...vlastně pocházím z České republiky." řekla jsem s úsměvem a na Jacobovi šlo vidět jak ho překvapilo, že jsem odpověděla tak rychle. Wiliam se na syna překvapeně podíval.
,,Takže nejste ze států...překvapuje mě, že umíte tak dobře anglicky." podiveně se usmál.. ,,Odstěhovala jste se sem kvůli mému synovi?"
,,Ne...Odstěhovala jsem se sem se svou nejlepší přítelkyní Helen. Poté jsem poznala Jacoba." podívala jsem se na Jacoba, který na mě "zamilovaně" koukal a položila jsem mu ruku na tu jeho, kterou měl položenou na stole.
,,Hmm...Koukám, že ještě nemáte prstýnek.." podezřívavě se koukl na Jacoba a ten vykulil oči.
,,Ehm otče..půjdeš se mnou prosím... něco vyřídit?" řekl Jacob a jeho otec se zvednul... ,,Ty tu počkej drahá." mrkl na mě Jacob a já kývla na souhlas.
,,Dobře." zašeptala jsem a bála se co jdou řešit...Najednou mi cinkla zpráva.
Jacob: Až udělám něco zvláštního...tak dělej nadšenou a hlavně překvapenou... Umíš předstírat pláč štěstí?
Cože? Proč pláč...a proč zrovna štěstí...
Vanessa: Ano umím...proč?!
Jacob: Dozvíš se brzy..
Sice to nechápu, ale jelikož se vraceli...neměla jsem za potřebí to řešit.?. Jacob na mě náhle mrknul a spiklenecky se usmál. CO TO BYLO!!?
,,Musím uznat, že mě umíš překvapit synu." a dojedl Jacobovo otec poslední sousto. Všichni jsme se začali zvedat a já si povídala s Wiliamem. ,,Hrozně vám děkuji, že jsem vás konečně mohl poznat...jo a gratuluji vám..." řekl podal si semnou ruku a podíval se za mě.
,,Proč...by jste mi gratuloval?" najednou mi to došlo...Proč mám asi tak brečet štěstím...proč si Jacob vzal otce aby si něco řekli??! PANE BOŽE!!!!! Otočila jsem se za sebe a najednou vidím Jacoba na jednom koleni s krabičkou v ruce.
,,Vaness...známe toho o sobě už tolik...ale pořád ne tak moc jak bych potřeboval.." automaticky (aniž bych to hrála) jsem se chytla za pusu a začala brečet. Co to do mě vjelo? Je to jen divadlo... ,,Vanesso Davisová...chtěla by ses stát mojí ženou? Vzala by jsi si mě?" řekl a já zapomněla, že jsem nevysvětlila Wiliamsovi, proč mám americké příjmení... no nevadí. Teď celá restaurace (doslova!) čekala co řeknu. Myslím, že jsem za okny postřehla i novináře..
,,Jacobe...jsi hrozně nafoukaný člověk, kterého jsem kdy poznala..." Jacobovi pomalu mizel úsměv na tváři a jedna paní za námi omdlela...(WTF!) ,,ale...jelikož jsem se do tebe šíleně zamilovala...tak mi to začalo být jedno...miluji tě....ANO!" začala jsem se falešně smát a všichni kolem nás si utírali slzy a tleskali nám...(to víte...rodiče mi vždy říkali ať jdu na hereckou školu..) Jacob nahodil úsměv vstal, nasadil mi prstýnek, zvedl mě do náruče a začal se mnou točit do kola...a najednou mě políbil...bože ty jeho rty...nezkazila jsem divadlo a polibky mu vracela (bohužel)...
Ahoj, tak co na to říkáte???
Budu ráda za hlasování, komentáře a samozřejmě, když budete číst dál😘
