Dívka a milionář

Are you crazy?!

Vaness

Dala jsem si vanu a už se připravovala, že si lehnu..ale náhle zazvoněl zvonek od dveří. Nechápu jak někdo o půlnoci může někomu zvonit na dveře. No dobrá nebyla půlnoc, ale bylo deset hodit..takže jako by byla! Přes pyžamo jsem si vzala župan, uvázala ho a šla otevřít. Odemkla jsem a otevřela dveře...

,,Ty?" zašeptala jsem překvapeně.

,,Mohu jít dál?" zeptal se. Ve dveřích stál Jacob s kyticí růží a bonboniérou. Uvolnila jsem mu cestu dovnitř a rukou naznačila ať jde. ,,Děkuji.." otočil se mým směrem a začal mluvit. ,,Nemůžu na tebe zapomenout....už to jsou dva týdny co jsme se viděli a já celou tu dobu šílel co asi tak děláš..?" podívala jsem se mu do očí a luštila, jestli to myslí vážně.. ,,Podíval jsem se na naší smlouvu." uchechtl se. ,,Chtěl jsem jí dodržet." podal mi kytici s bonboniérou. ,,Celou dobu jsem přemýšlel co by sis asi tak dala. Pak mi ale došlo, že jsi ve fázi, kdy sníš cokoliv.." na chvilinku se odmlčel. Oba jsme měli něco na srdci, ale já byla pořád v šoku z toho, že se tu ještě vůbec ukázal. Hned jak zase začal mluvit podívala jsem se mu do očí a potom na rty a takhle pořád dokola. ,,Omlouvám se ti...fakt opravdu moc. Chybíš mi." podíval se mi smutně do očí. Přiblížil se ke mně a já neustoupila. Čekal na mou reakci a když jsem nic neudělala přiblížil se ke mně ještě blíž. ,,Strašně moc.." opět jsem se ani nepohla, jen jsem se dívala na jeho rty a střídavě i do očí.. Ne..nemohla jsem to udělat. Najednou se začal přibližovat a já uhla hlavou. ,,Promiň já.."

,,Jdi prosím..." řekla jsem potichu a po tváři mi stékala slza. 

,,Jak chceš.." vydechl zklamaně a chtěl odejít, ale zastavila jsem ho.

,,Počkej!" vykřikla jsem. Přiblížila jsem se k němu a dala mu krátkou pusu na tvář. ,,Děkuju za kytky a bonboniéru.." pousmála jsem se a on s úsměvem přikývl hlavou. Otevřel dveře a odešel.

* * *

,,Vztávej! Dneska jsem ti domluvila volno! Po dlouhé době budeme zase jen my dvě." zazubila se Helen a já si promnula oči únavou.

,,Kolik proboha je?" podívala jsem se na hodiny na nočním stolku vedle mé postele. Svítilo na nich krásně 6:00!!!? Dělá si ze mě srandu?! ,,Děláš si prdel ne? Tak já mám volno z práce a budíš mě v šest hodin ráno!?" neuvěřila jsem svým vlastním očím.

,,Nemáš zač. Volno máš díky mě, to zaprvé a za druhé jsi v pohodě? Večer jsi mluvila ze spaní. To je určitě tím těhotenstvím, protože před tím jsi ze spaní nemluvila." wow jaká to chytrá hlavička.

,,Co jsem říkala?"

,,Něco o tom jak někoho miluješ a jak ho nechceš opustit nebo co. No prostě blbosti. Asi.." tak to je super. Už zase tamten sen s tím letadlem, mužem a dítětem.

,,To neřeš. Zdála se mi ta blbost jak jsem ti vyprávěla."

,,A jo ták.." zasmála se.

,,Co je?" nechápala jsem, proč se tak culí.

,,No a není to znamení?" zeptala se naprosto vážně. To je přesně ona. Ta má znamení úplně všude. A hlavně když jde o muže. ,,No víš jak to myslím..ten sen se ti začal zdát potom co..." pobídla mě rukou abych dopověděla její větu.

,,Jsem odešla od Jacoba." protočila jsem oči a čekala co vymyslí.

,,Takže to může znamenat nějaké varování...Třeba že jsi neměla odcházet. Nebo se musíte nějak rozloučit aby nadobro odešel." no tak to..to je....totální nesmysl, který mohla vymyslet jen ona!

,,Víš že tohle dokážeš vymyslet jen ty?" zasmála jsem se. Ona na mě ale koukala vážně, tak vážně až jsem se bála promluvit.

,,Ok...ber si to jak chceš, ale já mám pravdu. Vždycky mám pravdu." otočila se na podpatku a odešla z mého pokoje. Uchechtla jsem se nad tím a vylezla z postele. Převlékla jsem se do volných džín a bílého crop top trička.

,,No tak se nezlob. Ty víš že tomu všemu nevěřím." přišla jsem za ní do kuchyně.

,,Já vím." pousmála se a ukázala mi talíř s lívancema. ,,Dáš si??" zazubila se.

,,No to je otázka..jasně že si dám!" usmála jsem se a vzala si talíř co držela v ruce.

,,No jako moment! Ty jsou i moje!" sedla si ke mě a dala si na svůj talíř pět lívanců. ,,Hele nechci ti do toho kecat ale...viděla jsem kytky a řekla bych že by sis takové nekoupila." zazubila se na mě. Protočila jsem očima.

,,Byl tu..." začala jsem, ale Helen mě nenechala domluvit.

,,Peter?!" zářila.

,,Neee, pane bože! Proč tě napadl zrovna on?!"

,,Ne nic nic..." nevinně se usmála.

,,Byl tu Jacob." oznámila jsem prostě a ona se málem udávila lívancem. Koukala na mě jako bych byla duch a zrovna se tu objevila.

,,Proč?" vydechla.

,,Omlouval se mi." vysvětlila jsem a ona udělala takový ten face, jako by se nad ní objevila žárovka.

,,No to říkám, že je to znamení." zazubila se a dál jedla svou snídani.

,,To víš že jo." obrátila jsem oči v sloup a modlila se ke všem tam nahoře, aby jí vrátili rozum. ,,Já tě nechápu fakt."

,,Já nechápu, že to nezkusíš.." nechápala jsem co tím myslí.

,,Co tím myslíš?" musela jsem se zeptat.

,,On tě miluje..ano...udělal chybu, ale je to chlap a chlapy chyby dělají no. Co se stalo, stalo se, to už nezměníš. To ale neznamená, že bude dítě vyrůstat bez otce. Já vím že ho miluješ Vaness. Tak ho do toho srdce pusť sakra. ON JE TEN PRAVEJ. Já to vím." zazubila se. ,,Bože..takhle ne já ti to řeknu lepším způsobem.." odmlčela se. ,,Jdi do prdele za ním nebo ti nakopu ten tvůj sexy zadek! Zkus to s ním a pak mě přesvědčuj že není ten pravý!!" vykulila jsem oči. ,,No co tak čumíš?! Padej za ním!!"

,,Však já ani nevím kde je!?" uznávám, že v něčem měla pravdu..a to v tom, že ho nejspíš miluju a že to dítě musí mít svého biologického otce.

,,Je v práci.." ozvala se jeho matka od vchodových dveří. ,,pojď odvezu tě." zazubila se a já vyskočila ze židle a šla..

Ahojky, omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, mám toho poslední dobou dost, škola a tak. Budu se snažit psát častěji💋

Helen🤍