Válka spolubydlících (TodoBakuDeku)

7.

     „Dovolte mi, abych vám mohl vyrušit večeři a vyhlásit pět nejlepších teamů, kteří našli plný počet praporků" promluví přes celou jídelnu učitel ,,teamy budu označovat číslem jejich stanu. Teď už tedy těch pět vítězů: 1, 6, 7, 8 a 10," vysloví pět číslic. Tím ale celý proslov neskončil „zároveň bych chtěl oznámit, co se bude dělat zítra. Vyberu mezi vámi jednoho člověka, který bude hrát vraha. Vy samozřejmě ale nebudete vědět o koho se jedná a proto se k tomu musíte dopátrat. Jen ale přeživší si mohou mezi sebou radit. Večer mi poté sdělíte vašeho podezřelého."
     „A jak poznáme, že lidi byli zavražděni?" zeptá se Todoroki.
     „Dobrá otázka. Vrah dostane červený nebo černý fix, kterým musí nakreslit křížek na viditelné místo. Označený člověk si značku nesmí smýt. Pokud ale vrahovy uniknete - nestihne nakreslit křížek, ale třeba udělá jen jednu čáru - tak jste stále naživu a můžete ostatním říci, kdo to je."

     Zajímavá hra. Zajímalo by mě kdo to bude.
     „Beztak to budu já," zašklebím se u stolu mezi lidmi, kterých se asi už nezbavím.
     „Jestli to budeš ty, tak tě hned odhalíme Kacchan."
     „Cože to Deku?!"
     „Jak je možné, že takové protiklady spolu vychází?" zamyslí se Sero.
     „Taky mě to zajímá, ale bohužel se mi nepodařilo to z nich dostat," přiznal Kirishima svou prohru.
     „Co to zase melete?! Nevycházíme spolu!" zavrčím naštvaně.

     Přijde mi, že spolu vychází. Minimálně se o to oba dva snaží. Ale ta výbušná palice má na nějaké vycházení moc velké ego. Ale dle toho, co jsem viděl před autobusem, jak Midoriya Bakuga uklidňoval, tak to působí jako by se znali velice dobře.
     „Midoriyo, pověz nám něco o vašem dětství. Jak jste spolu vycházeli?" pobízí Kirishima Midoriyu.
     „Já jsem tady taky a nepřeji si, aby se tady nějaké otravné dětství s Dekuem probíralo!!" zaprotestuje ta tupá palice.
     Naštěstí Midoriya nebral na jeho slova ohled „nebylo to asi zrovna ideální kamarádství-"
     „DEKU!! MLČ!"
     Midoriya se ho zalekne „j-jen jsem chtěl říct, že..." dá si pauzu, aby se mohl uklidnit, poté pokračuje „jsem ke Kacchanovi vzhlížel. Ničeho se nebál a uměl se někdy chovat i zodpovědně. I přesto, že jsem mu dělal potíže, tak se o mě postaral, když to bylo opravdu třeba."

     Nemám rád tyhle jeho přeslazené věci. Už jsem to párkrát poslouchal. Ta jeho vděčnost mi leze krkem. Ale i tak jsem ho nechal, ať to dopoví. Vždy mě překvapí, že má na mě milá slova. I přes to, že se ho snažím celou věčnost od sebe odehnat.
     „Takže za tímto protivným blbcem se skrývá hodný kluk, který je pohledný a silný. Kruci nad tebou by slintala každá holka Bakugo. Proč jsi takovej nasírač?" pošťouchne mě Kirishima.
     „Chceš mě nasrat?!"
     „Ovšem, že ne," promluví s jasnou ironií v hlase.
     „Tahle hra bude zábava," přidá se do rozhovoru Kaminari se snahou vrátit se k původnímu tématu.

•-•-•-•-•-•-•-•-•-•

     Následující den začínal stejně jako ten předchozí, avšak na snídani jsme se dozvěděli, že tomu tak není. Stoly byly rozděleny na dvě půlky. Respektive pár stolů bylo posunuto do jednoho rohu a druhá do druhého rohu. Jedna část byla pro žijící hráče, druhá pro zavražděné.
     Všichni jsme byli ohromeni, když jsme uviděli u stolů pro zesnulé jednoho našeho spolužáka: Kirishimu. Je pravda, že jsme dnes nešli pohromadě. Celá naše šestice si dala sraz u stolu protože každý se připravuje trochu jinak a tím pádem nám to spolu nevyhovovalo. Ale nečekal jsem, že toho vrah využije hned takhle po ránu.
     Další nemilou věcí mi byly vrhající pohledy po mně. A čí byly? Skoro od všech hráčů.
     „Ne, já to nebyl..." vyskočil jsem ze židle „nejsem vrah," snažil jsem se obhájit, avšak hlas mi vynechával a slábnul. Nakonec jsem to vzdal a opět si sednul.

     To bych tedy nečekal, že to bude zrovna Deku. A taky bych nečekal, že se toho ujme hned takhle z rána. Nebo zabil už v noci? „No nečekal bych, že to budeš zrovna ty Deku a že se odhodláš někoho zabít. Koneckonců tvůj spící spolubydlící byl tou nejlehčí volbou," vysměji se mu do tváře.
     Jemu se tam však rozjasní „no jasně! Někdo se to snaží hodit na kohokoliv jiného - v tomto případě na mě - aby měl lepší start! Díky Kacchan!" co jsem zase provedl tak dobrého?
     „Promiň, ale jsi momentálně nejpodezřelejší Midoriyo. Neříkám, že jsi vrah, ale taky ni nevěřím," zamyslí se nad tím Kaminari.

     Midoriya má pravdu, stačí se nad tím trochu zamyslet. Kdybych byl vrah, dal bych si budíček na trochu dřív, abych mohl vyhlížet někoho, kdo opouští stan sám. A toho bych sejmul aniž by mě někdo viděl. Poté bych rychle odešel ačkoliv bych měl mnohem více šancí na další vraždy. Při snídani by se to všichni dozvěděli, a jelikož nikdo z nich neviděl vraha, tak by podezřívali jeho spolubydlícího páč ho mohl zabít přes noc ve spánku. A já bych měl čistý štít. „Věřím Midoriyovi. Od vraha to byl vychytralý tah, ale Midoriya je nevinný."
     „Víš ty co, ty chytro-blbej půlenče?! Tak si s ním buď celou tu dobu až do oběda a uvidí se jestli budou další lidi mrtví," promluví Bakugo.
     „I kdyby mě chtěl zabít, neudělá to. Tím by vyšlo najevo, kdo je vrah. A jestli nás teď vrah slyší, tak úmyslně nebude do oběda vraždit. Ale dobře, budu s ním do oběda."
     Opravdu je to jednoduché a logické, nechápu, že to ostatním není jasné. Tedy většině. Uraraka na to asi nenaletěla a Yaoyorozu také ne. No... Co na to říct? Holky jsou očividně inteligentnější.

     „Děkuji, že mi věříš," poděkuji Todorokimu během vracení se zpět ke stanům. Radši jsem možnost, že to mohl být on, který to úmyslně hodil na mě, aby si ze mě mohl dělat štít, nezmiňoval. Budu muset být opatrný a nesmím ho pouštět mezi lidi.
     „Není zač, je to logické uvažování, které očividně Bakugovi a ostatním chybí," odpoví mi nazpět.
     Zajímalo by mě jestli do oběda budou další mrtví. Trochu si přeji, aby byl alespoň jeden, aby si měl Kirishima s kým povídat.
     Když jsme si vzali vše potřebné, šli jsme se projít po okolí. Respektive Todoroki si vzal knížku a teď hledal nějaké místo k poklidnému čtení. Taky jsem si vzal knihu, avšak má o hodně méně stránek než Todorokiho. Jsem rád, že jsem na pokoji s někým, kdo stejně rád čte jako já. A pak jsem na pokoji s kamarádem z dětství, kterého jsem dlouho neviděl. Lepší lidi bych si nemohl přát.
     Konečně jsme našli nějaké pohodlné místo, kde nás snad nikdo nebude rušit. Jsme obklopeni lesem. Naší sedačkou jsou větve stromu, který je celkem nízký, ale zato pevný, takže jsme na něj bez problémů vylezli.
     „Co vlastně čteš nejradši? Nikdy jsem se tě nezeptal," zeptá se mě po nějaké době Todoroki.
     Zamyslím se a pokusím se ze svých zmatených myšlenek utvořit smysluplnou odpověď „nejradši mám klasiku, řekl bych. Celosvětovou. Staré knihy mají své určité kouzlo a je škoda, že moc lidí ho nevidí. A ty?"

     „Já to kouzlo vnímám. Staré příběhy jsou úžasné. A rád je čtu stejně tak i moderní knihy. Avšak nejradši se potuluji ve vážných tématech. Ve věcech, které jsou na zamyšlení. Témata, která by nás měli poučit. A do takového širokého spektra spadají i některé knihy z daleké minulosti."
     Jo, jde to vidět, že je stejný nadšenec do knih jak já. To jsem opravdu hodně rád. Teď jsem se ale už ponořil do knihy s názvem „Bílý tesák".

•-•-•-•-•-•-•-•-•-•

     Na obědě jsme se dozvěděli, že přibyli ke stolu mrtvých tři lidi. Yaoyorozu, Koda a Mineta. Pečlivě ty tři sleduji a všimnu si nepatrného náznaku na Minetovi.
     Nakloním se k Midoriyovi a tichým hlasem s ním začnu hovor. Nepotřebuji, aby to s námi řešili ti tupci, co neumí přemýšlet. „Vidíš Minetu? Je to zvrhlík, že? Celý se třese a červená."
     „Vidím, a?" nechápe, kam tím mířím.
     „Vrah je holka. Dotkla se ho holka, pravděpodobně ho i nějak zlákala ženskými křivkami. A on je z toho takto rozrušený. Pro holku to byl snadný cíl," vysvětlím svou myšlenku.
     „Na tom něco bude. Máš nějaký typ, kdo by to mohl být?" zeptá se mě.
     Zavrtím hlavou i přesto, že mám. Původně jsem myslel, že Asui, ale teď, když se koukám po všech holkách v jídelně, všimnu si Uraraky, která má podivné grimasy v obličeji. Rozrušená a naštvaná. A kouká k našemu stolu. Pravděpodobně jí došlo, že Midoriya je pro všechny nevinný a ona tak přišla o svůj živý štít.