Válka spolubydlících (TodoBakuDeku)

9.

     „Kacchan! Přidej!" zavolá na mě Deku, který se usmívá od ucha k uchu tím svým přiblblým úsměvem. Naštvaně si povzdychnu (odfrknu). Jak se to mohlo jenom stát, že jsem se dostal do teamu s těmito blbci? Už mě tahle trojice začíná unavovat. A štvát. Jo, to hlavně.
     Mám sto chutí toho našeho učitelíčka, který dle očí nezná slovo spánek, zabít. Ta jeho slova! Huh! „Vzhledem k tomu, že jste si vedli během prvních dvou dní dobře, tak se zítra připravte na túru. Celkem bude pět družstev po čtyřech. Tentokrát nechám rozdělení na vás." Opravdu ho zabiju! To už bych byl radši s Minetou. Ne, počkat, to jsem asi přehnal. S oplzlým skřetem být v teamu opravdu nechci, ještě to tak. Vlastně bych uvítal hru, kde každý hraje sám za sebe. Nebo den volna, co? Ne? Alespoň jsem to zkusil. S TÍM SE NESMÍŘÍM!!! K sakru!
     „Bakugo! Necháme tě tady! Víš moc dobře, že máme v plánu vyhrát! Musíme do cíle dorazit první," křičí na mě Kirishima.
     „A víte co?! Seru vám na tyhle posrané výšlapy! Už tu do toho kopce jdeme dobrých patnáct minut a on nemá stále konce! Nebudu hrát tuhle přiblblou hru!" vyjádřím se k tomu co nejslušněji to šlo. Nechci je přeci rozbrečet. A taky nechci zpustit otravné hlasy Dekua a půlence, které mě budou poučovat. Přednášku opravdu nepotřebuju.
     „Ehm... To není hra. Je to túra. Takový výlet," vysvětlí červený žralok.
     „Tak k čemu musíme být v cíli co nejdřív?! Je to hra! Chcete tam být co nejdřív! Do toho mě netahejte!" ukončím tuto nesmysluplnou konverzaci a sednu si na zem, opřu se o strom.

     „Super a co teď?" pronese potichu Kirishima. Chápu ho, musíme se na konec dostat všichni. Nikdo nesmí zůstat pozadu. Nemluvě o tom, že by se Kacchan mohl bez mapy ztratit. I když pochybuji, že by se zrovna Kacchan, který vyrůstal chozením po lesích, ztratil. Vlastně si jsem jistý, že je natolik dobře zorientovaný, že by byl schopný ukázat jakým směrem jsou naše stany.
     „To je ono!" pronesu pomalu až šeptem.
     „Přišels na něco?" zeptá se s nadějí Kirishima.
     Neobtěžuji se s odpovědí, místo toho si to namířím ke Kacchanovi i s mapou, kterou mám rozevřenou v rukách. „Pravdou je, že tady nejsou značené lesní cesty, takže ani nevím, kde jsme. Nikdo z nás tady není tak dobře zorientovaný jako ty Kacchan. Nepomohl bys nám, prosím?" poprosím a natáhnu k němu ruce s mapou. Mám tušení, kde jsme, vlastně si tím jsem téměř jistý. Byl bych schopný vyjít i bez jeho pomoci, ale Kacchan si libuje v navyšování ega.

     Snaží se mě překecat? Smůla. Nikam nejdu. Prokoukl jsem tě Deku. Známe se dost dlouho na to, abych věděl, že se jen tak v nějakém lese neztratíš. No, ale musím říct, že si mě pěkně zklamal. Tahle cesta je sice hezčí, ale je delší. Řekl bych odhadem tak o tři kiláky určitě.
     Ještě chvíli na mě bude takto koukat a neodolám sladké výhře a ztrapnění všech teamů. Jsem soutěživý typ, ale byl bych rád, kdyby na to všichni hned nespoléhali.
     Už to nedávám. S vytrhnutím mapy, kterou Deku držel, pronesu „FAJN!! Ale vedu já!" zvednu se „jdeme paka!" pronesu, podívám se do mapy, kterou po asi minutě složím a vkročím do houští mimo cestu.
     „Tady ale není cesta," vloží se do toho - opět - Kirishima.
     „Jestli se ti to nelíbí, tak se vrať. Čekat na tebe nebudeme. Je to tudy o celé tři kilometry rychlejší."
     „A to víš kruci jak?!"
     Ukážu na mapu a bez řeči pokračuji ve směru.
     „Kacchan se už párkrát ztratil, ale spíše to bylo kvůli nátlaku, který na něj lidi tvořili. Nebo neměl zrovna soutěživého ducha. Když si ale usmyslí, že něco dokáže, nebo mu někdo trošičku navýší jeho ego, tak se soustředí a věc zvládne levou zadní," vysvětlí Deku alá brokolice. Ani se neobtěžuje s tím, že ho slyším.
     „Jednodušeji řečeno je užitečný jen když on sám chce," ujistí se Kirishima. Deku mu to pravděpodobně potvrdil páč žádná výtka nezazněla.

     Cesta, není zrovna ideální, ale bavím se! Jsem rád, že jsem svůj život na nové škole odstartoval společně s těmito lidmi. Někde jsem četl, že každá dobrá parta má alespoň jednoho upovídaného člena, jednoho stydlivého, další je rozumný a pak je hlavní člověk s výbušnou povahou. Řekl bych, že my čtyři jsme si byli souzeni už od samotného začátku.