6

1.1K 100 2
                                    

Je mu zima, třese se. Nedokáže se sebeovládat. Je to takový ten tip, kdy vše začíná v žaludku a pokračuje do končetin. Kdy vám hlasitě cvakají zuby, a vy si nedokážete pomoct.

Je vám zima, i když je 80 stupňů.

Jeho srdce mu skáče v hrudi a bije jako o závod. On běží. Běží na okraji nějakého lesa, je blízko ke stromům. Slyší, že na něj někdo křičí nesouvislé nadávky a on zrychluje, snaží se utéct, i když neví, jestli se mu to podaří.

Co přesně tady opět dělá? Nepravidelně dýchá a rozhlíží se kolem. Jehličí, mech a tráva ale hlavně, obrys nějakého těla.

Je tu krvavá, znetvořená žena, nebo to alespoň žena bývala. Její hlava visela volně na stranu a kolem ní bylo velké množství krve. Po jejím těle se plazí červi a jiná havěť. To bude špatné.

Přesto, že viděl něco podobného už mnohokrát, bylo mu z toho zle. Ihned se jí snažil odtáhnout někam do lesa, mezi stromy.

Nervózně dýchá, jako kdyby stromy byli diváci a upřeně ho pozorovali. Slyší nějaký zvuk, který rozhodně nevydávala mrtvola té ženy a tak zrychluje své tempo dál a hlouběji do černé pasti lesa.

Pláče, vleče jí dál a dál do lesa, vychází prudký svah a žalostně klopýtá. Když se jeho noha zachytila o kořen, zhroutí se dozadu a padá ze svahu, který s námahou vycházel.

Leží na mechové posteli pod svahem, její tělo na něm, jako hadrová panenka. Válí se mu přímo na hrudi, její zřízený obličej přímo nad jeho. Vydral ze sebe děsivý výkřik, naplněn naprostou hrůzou.

Znovu se mu začíná zrychlovat srdce, prudce se posadí, celý zpocený a kouká po potemnělé ložnici.

Snaží se popadnout dech a tiskne si zpocenou dlaň k čelu.

Ten sen.. Bylo to tak důvěrně známé a tak.. Skutečné.

Muselo to být. Dokázal si vzpomenout na tíhu, kterou měl na hrudi, když jí nesl, na ještě teplou krev, která mu malovala po kůži, když se jí snažil odnést.

Žaludek se mu houpal v břiše a tak se rozhodl, že opustit pokoj bude tou nejlepší volbou.

-

Louis přecházel po obýváku, když se Harry vynořil ze svého pokoje s neuvěřitelně zničeným výrazem ve tváři. Louis se na něj podíval a pousmál se, ale pak se vrátil k přecházení a ukazováček si přitiskl ke rtům.

"Co to děláš?" Zeptal se Harry nechápavě.

"Přemýšlím." Odpověděl Louis bez váhání a mrknul na něj.

Harry se okamžitě vydal k němu a objal ho kolem pasu. Nastavil hlavu tak, aby měl rty dostatečně blízko k jeho uchu. "A o čem?"

Jeho hlas v Louisovi probudil touhu. Pomalu vydechl a opřel se o Harryho. "O všem..." Bylo jediné, co dokázal vymumlat ven.

"Mmm, chceš, abych ti pomohl?" Povzdechl si a otočil si ho čelem k sobě a zašklebil se. Ne zlomyslně, spíš soucitně. Louis jen tupě zíral, oči měl podlité krví a vypadal bezmocně a vyčerpaně.

Louis si nemohl pomoc, stoupl si na špičky a políbil Harryho.

Harry byl překvapený. Usmál se a polibek mu oplatil. Potom ho chytl kolem krku, aby si ho mohl přitáhnout blíž a aby se louis nemusel tolik natahovat.

Připomnělo mu to tu noc, kdy mu Harry ovinul ruce kolem krku a potom ho málem zabil, teď to bylo ale jiné.

Vypadal, jako by si neuvědomoval, co dělá, dokud to neudělal.

SINISTER [Larry Stylinson, CZ překlad]Kde žijí příběhy. Začni objevovat