SINISTER [Larry Stylinson, CZ překlad]

F I N A L E

Pusťte si The 1975 cover - what makes you beautiful. Radím vám z lásky (a záhrobí)

V šeru hospody, muž vzhlédne od své skleničky a upřeně se zadívá na televizní obrazovku. Televize je stará a barvy občas přeskakují, ale to ho neodrazuje se dívat. Sleduje hlavní zprávy, hlas moderátorky je více než povzbuzující a šťastná. Muž se usměje a objedná si další skleničku.

"Dejte mi šanci, si připít na Stylesi!"

~

Skupina přátel je shromážděna kolem stolku, deky mají položené kolem ramen a všichni mají trochu opilou náladu.

Jeden z nich pohazuje hlavou a zasměje se, druhý ho přerušuje s šokem v hlase.

"Viděli jste ten rozsudek o té bláznivé věci v Londýně?" Říká a jejich oči jsou náhle přilepené na obrazovku. Hlasitost se zvyšuje.

Místnost utichá. Kamera se zaměřuje na schody, po kterých kráčí vysoký chlapec. Jednoduše se usměje na kameru. Vedle něj kráčí o něco menší muž s jednou rukou kolem chlapcova pasu.

"Je roztomilý." Říká jedna z přátel a usměje se. Někdo jí dá pohlavek, něžný ale přesto výchovná. "Co je?! Zasměje se a nevěřícně se podívá na svého přítele.

~

Dívka se opírá o kuchyňskou linku. Čeká, až se jí usmaží malé masové kousky a mezitím popíjí čaj z velkého modrého hrnku. V pozadí ji hraje televize.

Když slyší zprávy, její oči se rozšiřují. Běží k televizi a okamžitě vytáčí číslo své nejlepší kamarádky.

"Gemm?" Ozývá se unavený hlas na druhé straně telefonu.

"Můj bratr." Říká přidušeně a usmívá se přes slzy, dokud se jí hlas neláme do pláče.

"Gem, jsi v pořádku?"

Zhluboka dýchá a ohlíží se na televizi a čte velkou novinu znovu a znovu. Vydává ze sebe několik tichých vzlyků a potom přikyvuje. Čte si ta slova znovu a znovu, dokud se jí nevryjí do paměti a ona je úplně nepochopí.

Harry Styles shledán nevinným.

~

Pop!

Korek ze šampaňského odlétá z krku láhve a šumění je doplněno smíchem.

Liam se šklebí a nalévá do pěti skleniček. Zayn sahá po své a intenzivně se dívá na Liama, který pod jeho pohledem váhá.

Louis si bere jemně sklo do rukou a zdvihá ho do vzduchu. Dívá se na svého chlapce, jehož rty byli až doposud stažené v úzké linii. Teď se široce usmívá. Jeho zelené oči se nelesknou zoufalstvím ani prázdnotou. Louis si neuvědomuje, že na něj zírá, dokud si Niall neodkašle.

Harryho úsměv jen roste a Louis si uvědomuje, že je to ta nejkrásnější věc, co kdy viděl. Poprvé ho vidí opravdu šťastného.

Liam zvedne sklenici. "Připijme se." Navrhne.

Louis se ještě zastavuje pohledem u Harryho.

"Připijme si, na spravedlnost!"

"Na spravedlnost!" Říkají všichni, ale Harry jen sleduje cinkání sklenic.

"...Na spravedlnost." Ozývá se nakonec tiše a zvedá sklenku ke rtům.

~

Louis sedí naproti Harrymu ve velké zahradě, ve vaně, naplněné konejšivě teplou vodou. Upijí ze své sklenice a usměje se na Harryho.

"Víš," vzdechne Harry, "ještě nikdy jsem někoho tak moc nemiloval." Zašklebí se a v tváři se mu utvoří důlek. Nabírá do rukou pěnu a dělá Louisovi vousy, ten jen obrací oči v sloup, hlasitě se zasměje a ožene se rukou, takže voda vystříkne na Harryho.

Když se voda uklidní, nastává ticho, jeden se dívá na druhého.

"Myslíš, že táta bude na samotce?" Zeptá se Harry zamyšleně.

Louis zavrtí hlavou. "Nevím, ale jsem rád, že ho našli." Usmívá se. "On ani Miranda už nám nikdy nebudou moc ublížit. Už nebudeme mluvit o minulosti." Řekne a přikloní se k němu blíž. "Polib mě." Zašeptá.

Harryho neutrální výraz se ihned mění v úsměv. Obmotává ruce kolem Louise a přitahuje si ho blíž, když se jejich rty spojují v polibku.

Harry mu tiskne své rty na jeho, když se najednou odtahuje, ale jen natolik, aby mohl promluvit.

"Louisi?"

Muž netrpělivě zavrčí, ale usmívá se.

"Ano Harry?"

"Vezmeš si mě?" Ptá se, jako by to bylo otázka stejně jednoduchá, jako dýchání.

Louisovi se zasekne dech v krku. Musí mluvit prostřednictvím úsměvu. Srdce mu v hrudi buší. Zavírá oči a po delší chvíli přikyvuje.

"Ano."

Jeho chlapec se usměje a uzavírá prostor mezi nimi dalším polibkem.

~

Je brzy. Tak brzy, jako když máte pocit, že jste jediný člověk na zemi, který je vzhůru.

Tak brzy, že je vše v našedlém odstínu růžové.

Louis stojí na okraji moře a mohlo by se zdát, že sám. Poslouchá šplouchající vodu a vzdálené klábosení racků.

Hustá mlha ještě zahaluje zbytek pláště. Neví, kolik je hodin a ani nechce. Těší ho život, existence. Nevyhýbá se pěnivým vlnám, které přicházejí a olizují mu špičky kožených bot.

Po neznámém množství času vydechuje a dlouze se dívá na objekt ve svých dlaních. Obrací v ruce pistoli a dívá se na hlaveň. Ne s úsměvem, ale vážně.

Dívá se do moře a prsty drží spoušť. Ozývá se pronikavý výkřik racka letícího nad hladinou, když Louis odhazuje zbraň daleko do vln.

Pozoruje, jak mizí a neotáčí se, dokud mu nezmizí z očí.

Poté se otáčí a odchází ke svému autu zaparkovanému na kraji pláže. A co je důležitější, jeho chlapec stojí vedle něj.

Harry je daleko několik metrů ale Louis zřetelně vidí úsměv na jeho rtech. Chladný vítr otáčí límec jeho kabátu nahoru a rozhazuje kadeře. Louis dokáže vidět tu zelenou barvu v jeho očích.

Chlapec zvedá ruku nad hlavu a jednoduše zamává na Louise.

Louis nikdy nebyl šťastnější, zvedá ruku a mává mu zpět.