SINISTER [Larry Stylinson, CZ překlad]

8

Když se probudil, chvilku mu trvalo, než si uvědomil, kde je. Převalil se, zamžoural a všiml si, že leží stále na gauči. Zasténal. Podíval se na hodiny, které vyseli na stěně, bylo kolem sedmé. Podíval se na své tělo, které pokrývala deka a přitiskl se k něčemu, dokonale teplému.

Koukal na Harryho, jak oddechoval. Se zavřenýma očima, když nedělal nic škodlivého, byl tak roztomilý.

Pak si vzpomněl na poslední slova, která slyšel, než omdlel, než usnul v Harryho klíně.

Jen při pomyšlení na tahle slova, se mu žaludek svázal do uzlu.

V bytě bylo ticho, kromě vzdáleného tikání hodin, hučení ledničky a Harryho sladkého chrápání.

Louis se přikrčil.

Myšlenky na Harryho ho znervózňovaly.

Bylo mu špatně od žaludku, když si uvědomil, že je závislý na někom, kdo vlastně zavraždil 7 lidí. Děti, muže, ženy.

Harry měl spoustu šancí, zavraždit i Louise, ale nikdy to neudělal.

Protože tě miluje.

Louis se podíval znovu na hodiny a zasténal, když si uvědomil, že nad ním a nad tím vším přemýšlel po dobu 45 minut. Zakroutil se v Harryho náruči.

Harry si oddechl a trochu sebou pohnul, Louis se ihned napjal a koukl se nahoru.

"Dobré ráno.." Louis zašeptal, když se najednou ozval vystrašený výkřik.

Harry ho strčil na zem a Louisovi okamžitě proběhl strach žilami. Podíval se na chlapce, který byl nyní napjatý a vypadal zmateně.

"Kdo sakra jsi?" Zařval a zatáhl Louise za límec košile. Louis se snažil ucuknout, zmatený Harryho chováním.

"Co.. O čem to mluvíš, Harry?" To jsem já, Louis." Blábolil rychle, jeho hlas zněl panicky a vystrašeně. Harry vstal a držel ho.

Harry zavrtěl hlavou. "Já tě kurva neznám. Kde to do prdele jsem?"

Louise napadlo, že Harrymu po včerejším emocionálním přetížení, vypadla paměť. Nebo alespoň nějaké kousky. Křičel na něj, zmateně, vystrašeně, házel rukama.

Neposlouchal.

Harry odstrčil Louise ke zdi a stoupl si nad něj. "Jak-jsem-se-sem-dostal." Procedil skrz zaťaté zuby a stále ho tlačil blíž ke zdi.

"Ha... Harry." Vykoktal Louis. "Poslouchej mě, máš nejspíš výpadek paměti. Jsem tvůj psychiatr, jsi u mě doma."

"Lžeš!" Vykřikl.

"Kde je moje máma?"

Louisovi se sevřelo srdce, když se Harryho velké dlaně obmotali kolem jeho krku.

"Harry" zasýpal, svíjející se pod jeho sevřením. "Prosím, shh, uklidni se." Harry zavrčel, ve tvář se mu opět objevil zmatený výraz a vypadalo to, že povoluje sevření. Za chvíli jím ale projel další záchvěv a opět sevřel jeho krk.

V tuto chvíli, jedna z Louisových volných rukou popadla kovovou vázu. Praštil Harryho do hlavy.

Kovové řinčení zazvonilo halou, Harryho oči se obrátili v sloup a za chvíli se bezmocně zhroutil na podlahu.

Louis zalapal po dechu a zíral na chlapce, který mu ležel u nohou.

Na jeden kratičký, děsivý okamžik si myslel, že ho zabil a jeho srdce mu vyskočilo až do krku. Když ale nahmatal puls, pomalu se uklidnil. Byl jen v bezvědomí a s největší pravděpodobností, ještě chvíli bude.