SINISTER [Larry Stylinson, CZ překlad]

15

Louis přemýšlí, jaké by to bylo, nikdy nepotkat Harryho. Nebo nad tím, jaké by to bylo, kdyby Harryho potkal v pekárně. Jestli by měl odvahu promluvit si s ním, zeptat se ho na šálek kávy a nesměle ho políbit, než se vrátí každý k sobě domů. Krásný a jednoduchý život, dny by končili dlouhými hodinami na telefonu, kde by si povídal s Harrym, nebo na sedačce, kde by byli schoulený a pozorovali nějaký laciný horor ze sedmdesátých let. Jednoduchý život, jednoduchá láska, žádné otázky.

Tyto myšlenky mu hlodají mysl v noci, kdy se snaží spát a přestat vnímat stále přítomnou bolest v hrudi. Hlodá ho to do samého morku kostí, cítí, jak zevnitř hnije.

Chybí mu tak moc, víc, než jeho ubohá duše a tělo stačí unést.

-

Zayn je většinu dne pryč a Louis stále nemůže snést pomyšlení na to, že se vrací do práce, kde by musel poslouchat ostatní lidi, jak si povídají o svém každodenním a šťastném životě.

Zve Gemmu, aby měl alespoň nějakou společnost. Vlastně jí v poslední době žádá pořád, aby s ním zůstala. Někde hluboko uvnitř jeho těla, se mu svědomí vysmívá, ale Louis to ignoruje. Co může dělat.

Louise budí tichý hlas. Otvírá oči, které má slepené slzami. Má sucho v ústech, odkašle si a pomalu si sedá. Dívá se na Gemmu, která sedí na kraji postele a drží šálek čaje. Ze světla, které se line z chodby, Louis poznává, že se usmívá.

"Ahoj," povzdechne si a hladí ho po stehně, "večeře je hotová."

Na jednou se ozve několik ran a Louis se krčí. Někdo buší do dveří z venkovní strany Zaynova bytu a Louis vylézá pomalu z postele. Gemma si povzdechne a svraští čelo. Poté odemyká a otvírá.

Louis se při pohledu na policistu zamračí, ale nechává ho mluvit. "Louis Tomlinson?" Ptá se a ukazuje svůj odznak. "Místní policie, rádi bychom vás vyslechli."

Gemma se ohlíží přes rameno na Louise, je tuhá a vzdychne. Poté se oddaluje od dveří a nechává policistovi tak prostor, aby mohl vstoupit dovnitř. Důstojník pomalu vstoupí a jeho oči se upřou na Louise, který se krčí na pohovce.

"Ty jsi Louis, že? Potřebuji, aby si šel se mnou." Jeho hlas je nízký a jeho oči zatřené něčím, co Louis nedokáže pojmenovat.

Louis odkašle a zavrtí se. Není si jistý, že ho jeho hlas opět nezradí, v krku mu panuje bolest. "Co je?"

"Otázky týkající se... Stylese."

V policistově hlase je znát nádech nenávisti. "Víte, že je nevinný?" řekne klidně Louis.

Muž na něj jen tupě zírá a potom mu ukazuje, aby ho následoval. Louis velmi pomalu stává a vrhá pohled na Gemmu, která se zamračí na policistu a konejšivě na Louise přikývne.

-

Louis často vyslýchá lidi, ale nesnáší být vyslýchán. Sedí v chladné místnosti s takovými těmi oboustrannými okny a s fluorescenčním světlem, které jakoby vše vymývalo. Nenávidí to. Bubnuje prsty o stůl a zhluboka dýchá, aby se znovu nerozvzlykal.

Cítí se otupěle, jako prázdná skořápka. V žaludku mu narůstá strach a on cítí, jako by se znovu propadal do tmavé hluboké propasti.

Prohlíží si škrábance na kovové části stolu, když se otevřou dveře a vstoupí hubená žena s prošedivělými vlasy a překvapivou laskavostí v očích.

Sedá si naproti Louisovi a skládá ruce na složku papírů, kterou přinesla s sebou. Ticho je tak pronikavé, že křičí do prostoru kolem nich. Nedívá se na Louise, dokud nezačíná mluvit. "Ředitel Yarin mi řekl, že máte nějaké... důkazy, které dosvědčují, že Harry Styles ve skutečnosti neznásilnil a nezabil ty lidi."