SINISTER [Larry Stylinson, CZ překlad]

12

robouzí se se zvukem ptáků, kteří švitoří venku a přemýšlí, jestli je to dobré znamení. Nakonec dochází k závěru, že ano, mělo by být, a tak otvírá oči.

Jako vždy, Harry ještě spí, jeho tvář je přitisknutá na polštář a má pootevřené rty, oči v klidu zavřené. Jako každé ráno, si Louis myslí, že je to ta nejkrásnější věc, kterou kdy viděl.

Z Louisova hrdla vyklouzne tichý vzlyk. Tak moc by chtěl zůstat s Harrym a studovat každý krásný kousek jeho kůže, zatímco spí, ale musí pracovat.

I tak ale zůstává trochu déle. Zvedá ruku a opatrně hladí Harryho tvář. Spouští prsty přes jeho rozcuchané kudrliny. Harry sebou cukne a jen mírně, ospale zasténá.

Louis se usmívá přes slzy, které mu stékají dolů po tvářích. Neví proč pláče, jen ví, že by měl.

"Miluju tě Harry." Zašeptá tak tiše, jako by to bylo tajemství, ale uvědomuje si, že je to skutečnost. Tak moc chce říct světu, jak moc toho kluka miluje, ale nemůže. On opravdu nemůže.

Odchod od Harryho teplého těla je ještě těžší, než Louis očekává. Stojí v koupelně a kolem něj pluje studený a nepříjemný vzduch.

Ve sprše si nastavuje horkou vodu, která jakoby dokázala roztavit jeho kůži a to je to, co chce. Jakoby to teplo, mohlo odstranit ten odporný pocit.

Na chvíli to funguje.

Dělá si snídani, protože Harry se stále ještě neprobudil a Louis nemá to srdce, aby ho vzbudil.

Pokouší se o míchaná vajíčka ale ve srovnání s Harrym je naprostý anti-talent a tak nakonec končí s šálkem horkého čaje.

Když si zapíná poslední knoflík své košile, všimne si Harryho, který stojí vedle klavíru a zírá ven z okna.

Louis ho jde pozdravit, ale je přerušen tichým "Zahraj mi."

Nevšímá si, že mu zbývá už jen 30 minut do začátku práce. Sedá si ke klavíru a jemně hladí klávesy.

Pocit klidu, to je to, co Louis teď cítí. Přestává hrát a otáčí se na Harryho, který se ještě stále dívá z okna.

"Harry," říká tiše a pokládá mu ruku na rameno. Harry se otáčí a slabě se usměje. Jeho oči se opět zalévají slzy, ale on se naklání dolů a tiskne polibek na Louisovy rty.

Je to starostlivý polibek, plný lásky a emocí. Louis si nemůže pomoci a začíná znovu plakat. Odtahuje se pryč a snaží se ignorovat tu bolest, co cítí v hrudi.

"Miluju tě." Zašeptá proti chlapcovým rtům a cítí, že se usmívá.

"Já tebe taky Louisi." Odpoví Harry a tiskne další polibek na Louisův nos. "Budeš mi chybět."

Louis se usměje. "Ty mě taky, Hazz." Potom se odtahuje a váhavě jde ke dveřím. S rukou na klice, se ještě otáčí. "Nepleť se do potíží Curly."

Harry pokorně přikyvuje a ještě jednou se usměje. Potom se podívá dolů.

Louis opomíjí myšlenky na Harryho zabíjení a protřepe hlavou.

Když se naposledy podívá přes rameno, Harry se na něj dívá s vykulenýma očima. "Louisi, miluju tě. Navždy, ano?" Jeho hlas je plný emocí.

Louis si nemůže pomoct, ale usměje se ještě víc, i když ho ten úsměv bolí. "Navždy." Zopakuje. "Miluju tě, uvidíme se večer."

A s tím zavírá dveře.

-

Ve Violet Quarters se Louis snaží zůstat soustředěný na jeho první 2 pacienty, kteří jsou na dost dobré cestě k uzdravení.