SINISTER [Larry Stylinson, CZ překlad]

3

Louis se probudil. Jakmile se pohnul, zjistil, že ho bolí každý sval, jeho hlava se zdála nesmírně těžká. Jeho oči se váhavě otevřely, aby se pozdravili s oslepujícím světlem. Ucukl a promnul si je. Proč ho bolí celé tělo?

A pak si vzpomněl. Napjal se a vytřeštil oči, když si uvědomil, že není ve svém pokoji. Zadržel dech a otočil se. Postel byla prázdná.

Vylezl z postele a vzpomněl si, že když vcházel do Harryho pokoje, nechal dveře odemčené. Otočil se mu žaludek a rychle šel přes úzkou chodbu do kuchyně a do obýváku.

Zastavil se v kuchyni s pusou dokořán. Harry tam stál, na sobě jednu z Louisových zástěr, před ním kamna s vajíčky. "Co to děláš?" Vykřikl Louis, stále napjatě a zděšeně.

Harry se ohlédl přes rameno, jeho rty se vyhrnuli do zlého úsměvu. "Dělám vajíčka." Řekl a obrátil pohled zpátky k doutnající pánvi.

Louis se stále nehýbal, bylo to, jako kdyby se jeho nohy proměnili v olovo. "Vejce?" Znovu se mu obrátil žaludek. "Ale vždyť... Já jsem žádné vejce neměl."

Harry se na něj znovu obrátil. Zablesklo se mu v očích. "No, samozřejmě že jsem šel ven, abych nějaká sehnal, ty hlupáku."

Louisovi se rozhoupal žaludek jako na vodě a zamotala hlava.

"Bydlíš 5 minut chůze od obchodu, Lou. Nevzal jsem ti auto, nebo tak něco. Nejsem bezohledný." Usmál se ještě před tím, než vyndal pánev z hořáku a šoural se přes kuchyň.

Louis si dokázal představit, jak se násilník a vrah potuluje ulicemi Londýna. Zavřel oči při představě, co by se stalo, kdyby Harry někomu něco udělal.

"N-Nemůžeš tohle dělat, Harry." Řekl. "Musím s tebou chodit všude."

Harry se zamračil, když vyklopil lahodně vonící vejce na talíře. "Nechtěl jsem tě budit, vypadáš tak krásně, i když spíš, Lou."

Další nervózní obrat žaludku. Snažil se zakrýt své nervy. "Vyspal ses dobře?"

"Oh, výborně!" Přešel vyrovnaně s dvěma miskami v dlaních. Louis si nemohl pomoct. Jeho kudrliny byli osvětlené slabým paprsky ranního světla, pronikající přes okno obývajícího pokoje. Jeho dolíčky byli propíchnuté přes jeho mléčné tváře a oči měl naplněné něčím zlým ale neznámým. Harry dal Louisovi něžnou pusu na nos, na kterém po chvilce vykvetl odstín červené. "Sledoval jsem tě chvíli spát. Hodně si plakal."

Harry zamrkal, nervózně svíral misky, které stále držel v ruce. Louis jen zamířil ke stolu a posadil se na místo, které mu připravil.

Doteď si neuvědomil, co se předešlou noc stalo. Když se posadil, trhl sebou a myslel si, že se Harrymu v každý chvilce musí rozdělit tvář na dvě poloviny, tím, jak se usmívá.

"Vidím, že ses s tím vyrovnal dobře." Poznamenal Harry s plnou pusou vajec. Louis zavrtěl hlavou. Nechtěl přemýšlet o minulé noci. Vůbec.

Dotkl se vejce a mysl psychologa ho donutila přemýšlet nad tím, jestli má věřit vrahovi v jeho kuchařských dovednostech, ale snědl je.

Musel uznat, že Harry byl vlastně slušný kuchař.

Když vzhlédl, aby mu mohl jídlo pochválit, Harry už se na něj díval, s hrotem vidličky na jeho rtech. Koukali si do očí, přišlo mu to jako hrozně dlouhá chvíle. Louis cítil bezmocný pocit, záplavu v žaludku, která ho donutila přerušit oční kontakt, a rychle obrátil oči ke svým rukám. Do tváří mu naběhlo teplo a do očí se mu začali hrnout horké slzy.