Say you won't let go

1.

,,Ahojky Baru,tak co, jsi připravená na týden s hokejisty?" Pozdravil mě strejda Michal neboli jak mu všichni říkáme Háša, když k nám v to pondělí přijel.

,,Absolutně ne,nezvládnu to, od tý doby co jsem se rozešla s Kubou jsem v kontaktu s hokejisty nebyla." Zamumlala jsem.

,,Kuba tam bude taky, proto tam nechceš že?" Pochopil. Měli jsme spolu skvělý vztah, věděl toho o mně víc jak rodiče, protože mě na rozdíl od nich uměl vyslechnout a vždycky tu pro mě byl, přestože bydlel od nás nějakých 100 kilometrů a své práce měl dost.

,,Přesně, rok a půl jsme se neviděli, on se mi to tenkrát snažil vysvětlit, ale jak odešel do Finska a Brába se Svozkou do Kanady tak byl od nich klid."

,,Ti dva budou s námi v Kanadě za měsíc." Naznal.

,,Jo tam jejich skvělá trojka bude pohromadě, budu tam muset letět? Nebude stačit jen tenhle týden?"

,,Kdybych to nedomluvil s tvojí mamkou a svazem nebral bych tě tam, ale takhle to budeš muset zvládnout." Usmál se soucitně.

,,Co tam vůbec budu dělat? Vždyť ještě nemám dostudováno, na jakou pozici mě tam berete?" Ano stále mi nikdo neřekl co tam budu dělat.

,,Máš nějakou trenérskou licenci co sis udělala v létě a studuješ zdravotnické lyceum ne? Máš různé praxe, všechny dokumenty mi dala tvoje mamka, takže nebyl problém něco zajistit, nakonec tam budeš jako druhý kondiční trenér a na výpomoc masér a fyzioterapeut."

,,To je bomba..." Odfrkla jsem si, víc mi toho dát nemohli?

,,Báro my to zvládneme, už přeci jenom jsou tady ti kluci vyspělejší, stačí když si budeš držet určitý odstup a nenecháš se manipulovat, však už víš..." Začal.

,,Dobrý teď tam bude Kosák sám, ale co ta Kanada? Tam budou všichni tři, budu jediná holka v týmu, nemyslím si že budu mít klid."

,,Nevíš jaký to bude, nemysli na to a spíš mi pověz co jsi dělala, že tě Róza, teda mamka semnou poslala." Zajímal se. A já spustila o tom jaký mám známky, jak chodím často do baru, jak se podle všeho chovám a nemohla jsem vynechat to že jsem ve školní chemické laboratoři bez dovolení dělala různé pokusy a vybouchlo to tam, ano když si to shrnu, divím se že mě ze školy nevyhodili a můj trest je vlastně pouze to že jedu teď pryč.

Aspoň jsem se během těch dvou hodin v autě odreagovala, všechno na mě spadlo znovu až když jsme přijeli k hotelu. Venku totiž byli kluci z repre devatenáctky, která tu byla také a mě došlo kde týden budu.

,,To bude bomba." Řekla jsem si jen tak pro sebe když jsme vylezli z auta a o kousek dál zahlédla už i hráče dvacítky.

,,S devatenáctkou taky občas budeme, takže neboj, celou dobu nebudeš muset koukat na Kosáka." Zaslechl to Háša.

,,Cože? No možná to je i dobře."

,,Uvidíme, odtamtud kluky neznám, ale za hodinu máme první sraz s dvacítkou která pak půjde na led a vymění se právě s devatenáctkou, tam však nikoho neznám, takže nemůžu říct jaký to bude." Pokrčil rameny.

Ten čas na ubytování utekl strašně rychle, naštěstí jsem dostala pokoj sama, protože přeci jen jsem tu i jako masér a fyzioterapeut, ale podle toho co jsem dostala za tréninkové plány, na tyhle obštrukce čas na pokoji nebude.

Celá vynervovaná jsem šla po boku strejdy do té arény, takovýhle stresy jsem dlouho nezažila, bála jsem se reakce těch kluků. Přišli jsme tam dřív než oni a jakmile se ta velká lavina přiřítila, věděla jsem že tohle bude velký špatný.