Say you won't let go

11.

O den později, což bylo pondělí, už jsme se přemístili konečně do Halifaxu, dějiště šampionátu. Cesta autobusem trvala sice jen něco okolo hodinky a půl, ale převést všechny věci jak kluků, tak kustodů či zbytku týmu zabralo o dost více času. Jednoduše celé dopoledne.

A tím to pro mě nekončilo, kluky čekal později odpoledne trénink a já se musela podílet na přípravě naší kabiny. Myslím že jsem se jim tam i jako holka hodila, měla jsem na tu úpravu trochu jiný pohled než oni a trochu jsem si s tím pohrála. No což, když už taková možnost je,proč toho nevyužít.

Dokončila jsem to docela s velkou časovou rezervou a tak se za svou odměnu rozhodla jít do města na nějaké to jídlo. Moc daleko jsem nemusela, hned vedle arény bylo několik fastfoodů, jeden jsem si vybrala a dala si to co mě lákalo nejvíce. Je dobře že tu nebydlím, jinak bych asi vážila třikrát tolik. A poté už jsem spěchala zpět na trénink kluků, čekala mě s Hášou jejich rozcvička a tím skončila všechna má práce. Musela jsem stejnak ale na hotel si jít konečně vybalit. Pokoje tu byly nádherné, o dost lepší než v Bridgewater a já si i s tím výhledem z okna konečně připadala jako v Americe.

Už teď jsem to tady milovala a vnitřně doufala že tu kluci vydrží hrát co nejdéle.

,,První trénink a zítra přípravný zápas proti Lotyšsku, potřebujeme ošetřit bolístky." Přišli už před večeří Brába, Mory a Ryši.

,,Konečně vás uvidím hrát pospolu."

,,Nebudeme hrát všichni ještě, trenéři se sice ještě rozhodnou kdo hrát nebude, ale vím že Kosák ani Svozka se na ledě neobjeví." Naznal Brába.

,,To je škoda, ale chápu trenéry. Nevíte mimochodem kdy má přijet Kulich a Jiříček? Nestíhám číst zprávy na internetu." Zeptala jsem se mezitím co jsem Morymu dala na záda takové chladící destičky, Ryšimu tejpovala kotník a Brába čekal na promasírovaní.

,,Kulich by měl zítra nebo pozítří a Dejv někdy okolo Vánoc, zatím to přesně nevíme ani my." Pokrčil Brába rameny.

,,A mimochodem, máme tu PSko." Vyvzpomeněl si s radostí Mory.

,,Jo, uděláme nějaký turnaj." Přikývl Ryši. To mám teda radost. Nechávala jsem tyhle jejich nápady bez odpovědi, nechtěla jsem jim říct že jo, protože to by si oni moc dobře pamatovali, a kdybych řekla ne, budou se semnou hádat.

Jako další super věc co se mi zde na hotelu líbila, bylo jídlo, mňam. Ne že by v Bridgewater vařili špatně, ale tady byl jakoby výběr a každý si toho mohl vzít podle svých potřeb. A že já jako velký jedlík toto náležitě ocením. Bylo to i docela vtipné sledovat kolik toho mají ostatní, třeba z celého realizačního týmu jsem měla největší porci.

Po večeři se zamnou ještě na promasírovaní stavil Szturc s Chmelařem a poté jsem měla v plánu se osprchovat, zapnout zdejší televizi a podívat se co tu dávají. Jen jsem úplně zapomněla na toho Suchyho.

,,Tak jsem tady abych tě něco naučil s hokejkou." Přišel zrovna, když jsem vyšla ze sprchy ve svém skoro pyžamu. Skoro pyžamo to bylo, protože to byly kraťasy a sportovní podprsenka.

,,Jeee, eh, počkej." Usmála jsem se a rychle vytáhla nějaké triko ze skříně.

,,To jsi nemusela hele." Opřel se o svou nebo spíš asi půjčenou hokejku a prohlížel si mě.

,,Je mi to příjemnější. Komu jsi tu hokejku vzal?" Zajímala jsem se, mezitím co jsem si vzala tu svou ze včera. Kustodi mi řekli ať si ji prý nechám na památku a ať mám s čím trénovat,proto jsem ji nevrátila.

,,Svozkovi, má jich tu sebou několik, možná patnáct. Prej to má na to až bude pálit dělový rány do kanadský brány."

,,Tak na to se těším až to uvidím teda." Uchychtla jsem se nad tím.

,,To já taky, doufám že bude fungovat i v obraně, nepotřebuji aby při každým jeho střídání měl Bedard,Wright nebo někdo z nich únik na naší branku kde budu já."

,,Seš skvělej brankář, to kdyžtak chytneš." Podpořila jsem ho.

,,Děkuji, No nic, chytej." Hodil mi puk.

,,Ty seš brankář ne já. Snad tu něco nerozbijeme."

,,Počkej..." Zamyslel se. Po chvíli vzal peřiny a polštáře z postele, vystlal tím dveře v předsíňce a tím pádem byla naše branka na světě.

,,To je dobrý." Pochválila jsem mu to a hned to vyzkoušela. Peřiny ty rány utlumili, takže nic slyšet nebylo.

,,Možná sis na tohle měla vyhlídnout útočníka." Zasmál se, když se pokoušel o nějaký ten trik.

,,Útočníka už nikdy! Kosák stačil." Vykřikla jsem hned bez rozmyšlení.

,,No stejnak mi přijde že se k tobě furt nějak má."

,,Máme se navzájem furt rádi, jako kamarádi teda myslím." Naznala jsem mezitím co jsem se snažila nabrat puk na hokejku a udělat s tím nějakou fintu.

,,Chápu, přeci jenom jste spolu nějakou dobu chodili a máte dost společných zážitků, navíc jak ho znám, on se jentak nedá odmítnout." Přikývl.

,,Jooo, já se snažila ho poslat někam, jenže to je nemožný." Smála jsem se tomu.

,,Ty bys nejraději všechny kluky poslala někam, ale to nemůžeš."

,,No pozor, jeden by se našel, kterého bych neposlala pryč a myslím že i víš o kom je řeč." Řekla jsem mezitím co jsem se snažila o otočku s pukem na hokejce.

,,Asi vim o kom mluvíš, jen ten dotyčný k tobě nechce chodit moc často aby to nebylo podezřelé,už teď se Svozka divil že sis mě k sobě pustila takhle."

,,Hele nic víc v tom stále ale nehledej, jen mi přijdeš jako normální chytrý kluk co mi je velice sympatický." Pousmála jsem se.

,,To je hezký, Kosák říkal že nejsi moc na nějaká vyznání lásky nebo tak." Zamumlal a snažil se o stejnou otočku jako já. On ji udělal hned, zacož já ne.

,,To je pravda. Já s tím klukem radši trávím čas a chci aby mě to dokázal jak mě má rád."

,,Líbíš se mi, když bude čas, tak s tebou chci být co nejčastěji." Přiznal.

,,Počkej, teď to myslíš jak že se ti libim?" Nechala jsem své snahy s hokejkou a vážně se na něj podívala.

,,Už minule jsme si to oba jaksi naznačili. Líbíš jakože ve všech směrech." Objasnil mi to, přestože jsem věděla jak to myslí, ale radši jsem se chtěla ujistit.

,,Ty mě asi celkem taky, proto jsem si tě pustila tolik k sobě... No to je jedno, naučíš mě konečně nějakou dobrou střelu třeba?" Snažila jsem se své přiznání zamluvit.

Stejnak už jsme to oba ale věděli na čem jakoby jsme, avšak ani jeden jsme to nechtěl uspěchat.