Say you won't let go

10.

Ta moje veselejší nálada mi vydržela jen ten jeden trénink, další den ráno jsem po tom našem večerním PSku byla tak utahaná, že jsem byla ráda za to že vůbec jsem. Hodilo by se volno, turnaj ani nezačal a já jsem odrovnaná.
Jenže kluci museli trénovat a sehrávat se, takže by to asi úplně neprošlo.

,,Hele můžu se zase po obědě stavit?" Přišel zamnou Kosák, když skončila rozcvička a kluci měli jít na led.

,,A jaký bude důvod tentokrát?"

,,No to ještě přesně nevím, jen aby jsi semnou počítala." Mrkl po mě a já ho nechala jít. Na oběd jsem šla o něco dříve než zbytek týmu a čekala až přijde Kuba.

,,Byla jsi vůbec na obědě?" Ptal se hned co přišel.

,,Jo, odešla jsem z arény dřív, není mi moc příjemné když jsem v jídelně s vámi, spíš ten hluk je moc velký a já ráda jím v klidu."

,,Ty máš furt s něčím nějaké problémy jak zjišťuji." Protočil se smíchem očima.

,,Jo to mám. Ale kdybych tu s vámi nebyla, nemám je."

,,Ach jo, s tebou to vážně není lehký." Posmutněl.

,,Jo to vím taky, proto tu vlastně jsem."

,,Za to jsem rád." Pousmál se.

,,Jo? A pročpak?" Zajímalo mě.

,,Tak třeba včera jsme něco obnovili, jsi takové skvělé odreagování, jsi úžasná trenérka a masérka,našlo by se toho dost."

,,Já že jsem skvělé odreagování jo?" Divila jsem se.

,,Jo." Přitáhl si mě za pas a chtěl mi dát pusu.

,,Kubo včera to stačilo, tohle nemůžeme." Odtáhla jsem se ihned od něj.

,,Proč by ne?"

,,Máš holku, a já měla včera slabou chvilku, navíc tohle je mistrovství a ne nějaký... Love Island." Začala jsem.

,,Jak to víš? Kdo ti to řekl?" Byl zmatený.

,,Na to jsem přišla sama. Nechtěl si mi to v Brně říct a všimla jsem si na po jednom tréninku jak si s tou holkou píšeš, tohle by jsi ji neměl dělat." Objasnila jsem mu.

,,Ty víš taky vše, ona by se to nedozvěděla a já ti chtěl jen pomoc, sama jsi to včera říkala..."

,,Ale to byla má slabá chvilka." Přerušila jsem ho.

,,Dobře, jak myslíš, kdyby ale něco tobě kdykoliv rád pomůžu. A tamto včera se líbilo i mně."

,,To z části věřím, ale ve Finsku máš svou holku a ta to beztak umí všechno lépe." Naznala jsem.

,,S ní nemám tolik vzpomínek, jak si někdy říkala, stejně se máme furt vnitřně hodně rádi." Usmál se.

,,To sice jo, ale nevzdávej se jí nebo nepodváděj ji semnou, nestojí ti to za to Kubo, ani nevíš jak je to vůči ní hnusné."

,,Já vím... Promiň, jen ty seš ty a i s ostatními kluky to vidíme tak, že čím víc se náš snažíš ignorovat, tím víc nás přitahuješ." Zamumlal.

,,To si nemyslím, Vy by jste tady byli furt i kdybych byla úplně v pohodě." Uchychtla jsem se.

,,To asi jo." Uznal.

,,Tak vidíš. A jestli sis všiml, už s vámi všemi komunikuji víc jak na začátku."

,,Všiml..." Nestihl to dokončit.

,,Jeee on už je tu Kosák? My přišli na masáž." Nakoukli do pokoje Šapovaliv a Ticháček.

,,Pojďte, já už stejně odcházel a jen domlouváme co dělat abych sem furt nechodil." Řekl Kuba a tím mě překvapil, on se jakoby vyhodil sám?

,,Vy se s Kosákem nějak znáte?" Zeptal se Šapy, jen co Kuba odešel.

,,Joo, stejně jako se Svozkou a Brábou. Jsem totiž z Brna." Odpověděla jsem jim.

,,No to víme, ale jak je to jako možný?" Zajímali se dál.

,,S Brábou jsem chodila na základku a potom šla na stejnou střední. Učitelka nás posadila spolu do lavice a ve třídě se objevil Kosák i Svozka. Prostě jsem mezi ně nějak zapadla a dva roky chodila s nimi nejen do třídy, ale i ven, na hokej, všude možně, proběhlo toho mezi námi dost, než se to pokazilo a já přestoupila na jinou školu." Shrnula jsem to stručně.

,,Hustý, mě bylo divný už hned v tý Ostravě že Kosák se k tobě jaksi má." Přikyvoval Ticháček.

,,Se divím že nám to neřekli, takovou důležitou věc." Zakroutil hlavou Šapy.

,,Dřív nebo později by to z nich asi vypadlo." Vrhla jsem se místo povídání raději do své práce. Odpolední trénink byl docela náročný, jak pro mě tak i pro kluky. Trenéři chtěli abychom s nimi potrénovali hru na suchu, což teda bylo něco. Háša už s tím zkušenosti měl, ale já moc ne. Takže mezitím co kluci byli hodinu na ledě, já si zažádala kustodům o hokejku a snažila se vzpomenout na to jak se pracuje s hokejkou abych nebyla jak největší nemehlo.

Hokej jsem nikdy moc nehrála, během těch dvou let na střední mě to kluci párkrát učili,ale spíš jsme chodili bruslit jen tak. A jediné sporty co jsem dělala dřív závodně bylo plavání a atletika.

,,Hotovej Gretzky." Zasmál se Suchy, když přišli z toho ledu a on se u nás s Hášou objevil jako první.

,,Kdyby byla nouze a moc zraněných budeme s tebou počítat." Přišli i dva trenéři, Rulík a Kalous.

,,Bruslení umím lépe jak práci s hokejkou, nikdy jsem moc nehrála." Snažila jsem se to nějak obkecávat a šla radši mezi přicházející kluky.

,,Když budeš chtít můžeme hru s hokejkou potrénovat, myslím že se nějaký čas najde." Špitl mi do ucha Suchy, který stál zamnou.

,,Ty jako brankář umíš nějaké triky?" Divila jsem se.

,,Ale joo, zítra po přejezdu do Halifaxu se za tebou klidně stavím." Pousmál se a poté už jsme oba sledovali co nám předvedou trenéři.

Něco bych mu na to možná ještě jinak řekla, ale nebyl to špatný nápad a navíc taková nabídka se neodmítá, navíc od něj.