Say you won't let go

7.

Do večera se na hotelu objevila většina kluků. Chyběli jen Kulich a Jiříček, ti však měli dorazit až do Halifaxu, takže tady byli všichni.

A na tu večeři jsme tak šli všichni. Po boku Háši jsem šla do jídelny a při vstupu si všimla jak je na mě upřeno několik párů očí. Nebylo to moc příjemné a navíc tyhle kluky jsem skoro neznala, bylo tu o dost jiné složení než v Ostravě.

K tomu se ta jedna bomba partička jaksi dala dohromady a už seděla spolu u stolu, který byl nejblíže tomu našemu trenérskému. Ano mluvím o složení Kos, Brabenec, Svozil, Suchánek a Moravec, Ryšavý. To že o mně pár slov padlo mi tak nemohlo uniknout.

Ne asi to nebude tak skvělý jak jsem si myslela ještě den zpátky. Rovnou proběhlo i to seznámí s týmem a já chtěla být zase co nejrychleji zpátky na pokoji ve svém klídku. Podle všeho i tady měl být pokoj a postel můj nejlepší kamarád, protože za Hášou se mi moc chodit nechtělo.

,,Schovávaná ti moc nepomůže Báro." Vtrhli mi do pokoje tři kluci, když jsem zrovna jedla svoji večerní svačinku a u toho vybírala film co bych si mohla pustit.

,,Co tady chcete?" Lekla jsem se jich.

,,Dlouuuhoo jsme se neviděli." Skočil zamnou na postel Svozka.

,,S vámi dvěma akorát, s Kosákem před měsícem." Namítala jsem.

,,A my jako nejsme pro tebe už důležití?" Přidal se Brába.

,,Vy? Jako vážně vy by jste pro mě měli být důležití?" Nechápala jsem co melou.

,,Kdysi jsme byli, a protože jsi naše stará známá přišli jsme se podívat jak se vede." Pousmál se Svozka.

,,To vážně čekáte že teď bude všechno okej?"

,,Jo. Jsme tady na mistrovství a to se má užívat a ne přežívat." Naznal Kosák.

,,Já si můžu dělat co chci, užívat si budu, až budeme někde ve městě a teď jsem se chtěla dívat na film."

,,To můžeš i v Česku, tam však nemáš nás a náš tým." Nenechal toho Brába. To vážně nevidí můj nezájem?

,,Neasi, my jsme jen tady." Přikývl Svozka.

,,Kluci já jsem ale unavená po tý cestě,  kdyžtak přijďte jindy." Zkusila jsem jinou taktiku a to znít mile.

,,Nejsi..." Mrkl po mě Kosák.

,,Jsem."

,,Víš co? Pro dnešek tě necháme, ale když si i ta masérka, tak se občas budeme muset stavit." Zamumlal Brába.

,,Jo s tím počítám."

,,Připrav se že my tě v klidu nenecháme." Zahyhňal se Kosák a odešli.

V tuhle chvíli mě víc než jejich kecy, mrzelo že jsem tu neměla nikoho s kým bych tohle řešila a vypovídala se mu. To mě ta samostatnost dohnala brzo.

Od dalšího dne už na tyhle myšlenky nebyl moc čas, ráno snídaně, rozcvička, led. S těmihle kluky to bylo o dost jednoduší mi přišlo, předběžně už věděli co po nich budeme chtít a mnohem víc jsem se pro dnešek uplatnila jako pomoc kustodům při přípravě věcí, jídla a podobně.

,,Baruš?" Přišel zamnou na konci ranního programu Suchánek, když jsem čekala na strejdu až domluví s trenéry.

,,Potřeboval bych se po obědě stavit s něčím, seš i masérka že jo?" Usmál se.

,,S čím přesně?"

,,Hauzy do mě během tréninku najel a bolí mě dost rameno, na odpoledne bych to chtěl mít v pohodě." Objasnil mi a mě zarážel jak ke mně mluví. Nebyl jak ti tři ani jako někdo jiný z týmu, zněl tak nějak jinak. Otevřeněji.

,,Ale copak?" Položil mi ruku na rameno Háša, mezitím co já koukala jak Tomáš odchází.

,,Co je?" Dělala jsem jakoby nic.

,,Chováš se od rána nějak divně, a teď ses nám tady zakoukala nebo co?"

,,Včera zamnou byli kluci, úplně nevím jestli chci takový jejich návštěvy každý den. A to druhý je nesmysl, jen mě překvapil jeho způsob vyjadřování." Zakecávala jsem to.

,,Aha, s nimi to nebudeš mít lehké a moc nevím jak ti poradit. A co je podle tebe způsob vyjádřování?"

,,Mluvil jinak jak ostatní, tož vše." Mávla jsem nad tím rukou. Víte co bylo v tu dobu horší jak moje lhaní? Že jsem se těšila až po tom obědě přijde.

,,Kluci mi říkali že jsi k nim moc vstřícná včera nebyla, tak doufám že ke mne taková nebudeš." Začal, jen co po tom obědě přišel.

,,To ještě nevím. Chceš teda prohlídnout to rameno?"

,,Kvůli tomu jsem přišel... Mimochodem ti tři mi nebyli stále schopni říct co se mezi vámi stalo, že už se nebavíte." Sundal si triko. Ehm,ta moje práce je občas dobrá.

,,Ehm, to se nepochlubili? Nebudu to tady rozebírat nějak víc, ale chodila jsem s Kosákem no a byla to nějaká jejich sázka, k tomu to tenkrát na mě ještě otočili že jsem blbá, naivní a říkali to všude možně."

,,Oni? To doopravdy?" Nevěřil tomu.

,,Mám říct ještě to že mě i předtím pomlouvali, jak jsem se dozvěděla později?" Zabrblala jsem.

,,Když jsem vás společně viděl, tak bych to do vás neřekl..."

,,Já do nich taky ne, byla jsem z toho dost na dně, což je i důvod proč jsem tady a že se chovám jak se chovám." Pokrčila jsem rameny.

,,A jak se máš chovat? Já si krom tvé odtažitosti ničeho moc nevšiml." Nevěděl.

,,To je skoro ono, nechci se s vámi bavit, bojím se co z toho bude, ty ani asi nevíš důvod proč jsem tady co?" Polevila jsem, hodně. Měl na mě nějaký prazvláštní vliv.

,,Proč seš ke mně tím pádem tak otevřená? A ne nic nevím právě."

,,Víš co? To je jedno, sakra, bude lepší když budu sticha, sama nevím co semnou je." Zazmatkovala jsem a nevěděla co dělat. Nejraději bych si ten studený gel, kterým jsem mu masírovala rameno, plácla na hlavu.

,,Hej já chci vědět jak to teda je." Podíval se na mě.

,,Jsem zase vyměkla no." Špitla jsem.

,,Zase? Ehm, nerozumím?"

,,Možná pochopíš, se zeptej Kosáka, ten ví vše." Chtěla jsem už nemluvit, protože to co se semnou dělo jsem radši ani vědět nechtěla.

,,Kosáka? Dobře, nebude to teda vadit?"

,,Jinak bych ti to neříkala." Ujistila jsem ho.

,,Zajímá mě co s tebou je, ty mě teď taky pomáháš s ramenem a já bych třeba pomohl tobě." Naznačil.

,,To není tak lehké Suchy." Pousmála jsem se.

,,Všechno jde vyřešit. A jestli se budeš tady nějak trápit, nebude to optimální naladění ani v týmu."

,,Něco si od Kosáka zjisti a poté můžeme možná řešit něco víc." Nevěděla už jsem co mu říkat, měl v tom všem pravdu.

Ale i tak jsem nechtěla polevit a spadnout do toho jejich kolektivu a hlavně jsem se nechtěla bavit s těmi třemi.

Na to vše by mi stačil on.