Say you won't let go

17.

Po užitém večeru přišel návrat do práce. Další den už hezky v devět v aréně a čekala nás rozcvička. Kluci mi přišli sice takový polochcíplí, jakože dost unavený, ale aspoň tolik nekecali a na led už šli podle mě probraný dostatečně.

,,Jak si mluvila o těch klucích, že je to Suchoš?" Zastavil mě Háša, když rozcvička skončila a já se chtěla jít podívat na kluky.

,,Jak jsi na to? Ale jo, nebudu ti kecat."

,,Všiml jsem si že jsi s ním šťastná a hlavně by sis nikoho jen tak k sobě tolik nepustila. A tušíš jak je na tom on?" Vyzvídal.

,,Už jsme si přiznali že se sobě líbíme navzájem, ale na nic nedošlo, oba tomu necháváme čas... A navíc je tu stále Kosák." Pokrčila jsem rameny.

,,To je ten zádrhel že? Snaží se?"

,,Právě, a já před ním nechci říct že se mi líbí Suchy, je to taková obrana před rozhozením týmu,ale nevím jestli to má cenu, jsem v tom dost zmatená." Zamumlala jsem.

,,Nejlepší bude tomu nechat volný průběh, hlavně nevymýšlej žádné blbiny." Ajaj, pozdě... Místo pokračování naší konverzace jsem šla radši k ledu, zítra čekal kluky zápas s Kanadou. Hned takovýhle soupeř na začátek turnaje.

Jejich hra se podle mě den co den zlepšovala.

,,To je snad poprvé co si neutekla dřív na oběd a zůstala jsi tu celý trénink." Divil se Kosák,když jsem na ně po tréninku čekala. Nebo ne přímo na ně, spíš na Suchyho. Od rána byl zase jakýsi smutný, myslela jsem že ho to přešlo přes ty Vánoce, avšak asi ne.

,,Jojo, začíná mě ta vaše hra bavit."

,,Tak aby tě zítra proti Kanadě náhodou nezklamala, to bude prdel." Zasmál se Brába.

,,To bude pouťový kolotoč." Přidal se Szturc.

,,Jesss,kolotoč." Zatočil se Chmelař.

,,A nemohli byste ten kolotoč udělat vy jim?"

,,To by bylo fajn, ale na to je šance fakt malá." Věděl Brába.

,,To neříkejte, Hele vzpomeňte na léto nebo na dvacítky před rokem, to bylo občas docela fajn. Kousek zápasu jste odehráli dobře, když to zvládnete po celý zápas půjde to."

,,Stíhat Kanadě celý zápas je nemožný." Řekl kolemjdoucí Hauser. Dál už jsem se s nimi raději nedohadovala, nemělo to cenu a počkala až půjdou na oběd.

,,Nazdar." Přišel po obědě Kosák.

,,Čauu, co potřebuješ?" Snažila jsem se znít mile, protože on nevypadal zrovna vesele.

,,No bolí mě to lítko jako vždy, ale už mě nebaví jak kecáš s tím, že se ti Suchy nelíbí." Začal zase.

,,Jakube kurva už mě s tím neštvi."

,,No co? Včera jsem to viděl jak jste oba ze sebe hotový." Byl naštvaný podobně jako já.

,,Ale stejně mezi námi nic není, vím že to nemá cenu, když hraje v Kanadě. Takže to přestaň řešit."

,,A nezkouší to na tebe?" Zajímal se.

,,Ne. Právě proto jsem si ho asi pustila tak k sobě, nic nezkouší a komunikuje semnou nejlépe z vás všech. Bereme se asi jako nejlepší kamarádi." Objasnila jsem mu.

,,Já mám ale stále takový pocit že to tak nebude Baru."

,,Kubo přestaň." Špitla jsem, když mě začal hladit ve vlasech.

,,Vážně? Kdy jsi naposledy s někým něco měla?"

,,Když jsem byla střízlivá tak s tebou, nebudu kecat. Ale ani když jsem byla opilá tak jsem s nikým nespala." Přiznala jsem.

,,Vážně? Tak v tom případě neměl bych třeba být já s kým si to zase zopakuješ?" Zkusil to.

,,Kubo tohle už je moc, jako vážně moc. Jestli máš potřebu tohle dělat tak prosím odejdi. Tohle je přesně ten důvod proč se bavím se Suchym, on nikdy nic takového neříkal, neřešil a ty jedeš stále i přes mé odmítnutí." Přestala jsem ty jeho kecy zvládat. Štvalo mě to, ne vyloženě už sralo...

,,Hele ty sis začala." Otočil to proti mně.

,,Já? Dobře tenkrát jsem měla slabší chvilku, ale já ani nic víc nechtěla, to tys toho hned využil. Víš co, to je jedno, už budeme mlčet."

,,Jak chceš." Zabrblal. Já ho nechápu, doopravdy ne. Možná to byla i moje chyba, ale teď jsem mu dávala značně na jevo že to byl omyl.

Hodně jsem se nad tím zamyslela během odpoledního tréninku. Byla to dost svízelná situace ve které jsem se nacházela.

K tomu večerní program byl dost náročný. Přijel David Jiříček, jenže bez své zápasové výbavy, kluci měli meeting poradu, kde jsem musela být také a následně jsem se musela předvést jako masérka a fyzioterapeutka. Ten zápas s Kanadou měl být těžký, to věděl každý.

Snažila jsem se svou práci odvést co nejrychleji, protože jsem měla v plánu zajít konečně za Suchym s tím co ho trápí, jenže to úplně nevyšlo a o půl jedenácté jsem ho a Svozku otravovat už nechtěla.

26.prosinec, neboli první zápasový den a přesně jak říkali kluci, už od rána to byl kolotoč.

Nervozitu nikdo moc nechtěl dát znát, avšak mírně cítit byla. Ráno měli kluci rozcvičku sami, stejně jako rozbruslení, takže to bylo dobrý, ale večer už mělo jít do tuhého.

Od čtyř jsem byla v aréně, pomáhala kustodům a jakmile se nahrnuli kluci do arény, celé se to rozjelo. Najednou z nich však sršela energie, při rozcvičce byli úplně jiní jak ráno, že i mě dodali energie jak kdybych měla hrát zápas.

Začali si věřit a hlavně nebyli z té Kanady tak posraný už. Ačkoliv to sice jednu chvíli bylo 2:0, poté však byl ten druhý gól Kanadě kvůli offsidu zrušen a do konce první třetiny to kluci otočili na 2:1. Jo stav to byl hezký, to věděl každý, jen to udržet.

A to se jim na rozdíl od minulých let vedlo, až se tomu skoro nikomu v aréně nechtělo věřit.

5:2

Kluci dokázali to čemu se říkalo před zápasem skoro nemožné. A prý že na to nemají...