Say you won't let go

20.

Po zápase s Rakouskem nastal konečně den volna. Kluci byli docela unavení po těch dvou zápasech. Chtěla jsem se vyspat, jenže najednou to nešlo a v osm už si zašla na snídani.

,,Ty nespíš?" Potkala jsem tam jak na schvál Kosáka.

,,Jak vidíš tak ne, co ty? Čekala jsem že se budete všichni válet v posteli celý ráno."

,,Většina spí, ale já mám prostě svůj denní program a nejde mi spát najednou o tři hodiny víc." Naznal.

,,Chápu, jsem na tom asi podobně, celý týden se těším až bude volno a já vstanu stejně brzo." Pokrčila jsem rameny. Byli jsme v jídelně sami a to ticho bylo hodně zvláštní.

,,Když už to ráno máme oba dva volné, nechceš něco podniknout?" Zeptal se po chvilce. Nejraději bych mu řekla že ne, ale hlava mi říkala že to je skvělá možnost jak ho poškárlit.

,,Klidně." Odpověděla jsem.

,,Půjdeme ven nebo zůstaneme tady?"

,,Jestli se ti chce ven, můžeme ven. V Ostravě jsme si řekli že budeme chodit častěji, tak můžeme."

,,Okej, v devět se pro tebe stavím." Pousmál se. Na nějakou přípravu jsem se vykašlala, nešla jsem přeci jenom se Suchym a to je rozdíl. Než jsme došli do té kavárny vedle arény, neřekli jsme ani slovo. Já nevěděla co říkat a on asi také ne.

,,Doopravdy jsi včera nebyla v noci se Suchošem?" Vypadlo z něj jako první, když jsme si objednali.

,,Copak jsme to včera neřekli jasně? Proč bychom měli být spolu?" Dělala jsem že nechápu.

,,Já nevím, přijde mi to všechno nějaký divný. Mám pocit že mi tady někdo stále lže."

,,To jsme dva." Zamumlala jsem. My jsme si vlastně lhali navzájem, jen on mi to zatím asi věřil.

,,Počkej co?" Zarazil se.

,,Taky mám určité podezření Kubo, po tom všem nevím jestli ti věřit."

,,Ehm, řekl bych že my dva si nemáme co vyčítat." Vzali jsme si z pultu připravenou kávu a sedli si ke stolu.

,,Nemáme, občas si řekneme pravdu, občas si zalžeme, nikdy ani jeden nevíme co je pravda, máme zvláštní způsob důvěry." Smála jsem se.

,,To teda, proto z tebe chci dostat aspoň toho Suchoše, nikdy nemám jistotu jestli mi nekecáš."

,,Možná spolu něco máme, možná ne. Těžko říct." Upila jsem si ze své kávy. Tohle téma mě bavilo.

,,Jak těžko říct? Buď řekni že jo a rozveď to, nebo řekni že ne."

,,Řeknu ti dvě možnosti. Ano spal u mě po tom zápasem s Kanadou, a nebo ne, nic mezi námi není protože se mi líbí někdo jiný." Začala jsem.

,,Hej to má být nějaká hra nebo co? Já tě vytáhl ven abychom si v klidu popovídali a ty tady semnou hraješ nějaký blbiny." Rozčílil se.

,,Ne, já ti jen dávám na výběr a ty si mi můžeš věřit co chceš."

,,Takže takhle my to teď budeme dělat? Budeme si dávat na výběr a vybereme si to co se nám bude více zamlouvat? Klidně." Pochopil to špatně. Nevadí.

,,To nebyl záměr, ale jestli se ti to líbí, je mi to jedno."

,,Já absolutně teď nechápu o co ti jaksi jde." Pohodil rukama.

,,O nic, jen ty mi furt nevěříš že nic s Tomem nemám." Uklidňovala jsem ho.

,,Já bych ti to věřil, ale je to divný jak to do sebe všechno jaksi zapadá."

,,Ty seš teda teoretik, mysli si co chceš." Mávla jsem nad tím rukou.

,,To je tak těžký mi říct pravdu?"

,,A co se ti snažím říct celou dobu? Ty mi ale nevěříš nic. Kubo měl by sis to srovnat v hlavě." Bránila jsem se.

,,Dobře, konec tohohle. Povídej o něčem jiném, třeba jak se ti tu líbí a jak hodnotíš naše zápasy." Změnil raději téma. Možná mu došlo že chyba nebude na mé straně. A já začala, zhodnotila jsem mu jak přípravné zápasy, tak i ty proti Kanadě a Rakousku. Věděl že o hokeji něco vím a proto mě asi nechal se vypovídat.

V té kavárně jsme seděli skoro dvě hodiny, což úplně v plánu nebylo, avšak aspoň jsem se nenudila. Ona i ta hodina do oběda na pokoji byla dost zdlouhavá.

,,Všechno vím, všechno znám! Tak co Kosák?" Objevil se u mě na pokoji po obědě Suchy.

,,Drbna to vykecala?"

,,Samozřejmě, prej si byla nějaká divná a  konečně věří že my dva mezi sebou nic nemáme." Skočil zamnou na postel.

,,To jsem ráda. Docela dobře se s ním dá hrát, chci toho využít."

,,Hlavně opatrně. Nechci aby se stalo něco víc a hlavně aby byl schopný hrát hokej jak umí." Varoval mě.

,,Neboj, umím to s ním, dneska jsem si to otestovala." Ujistila jsem ho.

,,Doufám..." Bylo vidět že ho něco mrzí.

,,Tome vadí ti to nějak?"

,,Trochu. Víš já nechci aby mezi vámi k něčemu zase došlo." Špitl.

,,Promiň..." Došlo mi to, že to možná nebude tak úžasný nápad.

,,Já si pohlídám aby to byla jen hra s ním a na nic nedošlo, jsou to už jen tři dny." Obejmula jsem ho.

,,Já nevím, mám z toho obavy. Především až se dozví, že jsme doopravdy spolu, ten bude šílet." Zamumlal.

,,My jsme spolu? Už je to ofiko?"

,,Ouu, kdy je trénink, za hodinu a půl? Dobře, počkej tady já ještě přijdu." Vyletěl z postele a spěchal pryč. Co tohle mělo znamenat?

,,Tyvole kam zas letěl?" Zjevili se v pokoji Moravec a Kulich.

,,Jo to bych taky ráda věděla. Co vy tu vůbec chcete?"

,,Bolí nás tělo a u Pojeráka je plno, tak jdeme za tebou." Objasnil mi Mory.

,,A co tu vůbec dělal ten rakeťák?" Zajímal se Kulich.

,,Přišel a hned odešel, absolutně jsem nepochopila co to mělo znamenat."

,,Je nějakej divnej, ale chytá skvěle, to je nejdůležitější." Přikývl Mory. Po těchto dvou přišel ještě Čech s Hamarou a následně jsem se začala chystat do arény.

,,Seš tu? Super." Přiběhl Suchy, deset minut před tím než jsem chtěla odejít.

,,Co to mělo být?" Zeptala jsem se a otočila jsem se na něj.

,,Takže Baruš, je mi jedno jak moc tě hokejisti v čele s Kosákem štvou, ale chci mít jistotu v jedné věci. Budeš moje přítelkyně?" Klekl si přede mne s květinou a bonboniérou v ruce.

,,Klečení si nech na svatbu, ale to je jasný že jo. Teda ano." Usmála jsem se a hned ho obejmula.

,,Já tě mám fakt tak moc rád." Šeptl a bylo z něj cítit jak je šťastný, stejně jako já.

,,Ať už tohle mistrovství skončí jakkoliv já vyhrála tebe a nic víc nechci."

Vážně, nic jsem si víc nepřála než být s ním...