Say you won't let go

9.

Od té doby co byl u mě Suchy, jsem se nedokázala na nic pořádně soustředit. Byla jsem úplně mimo, nevěděla jsem co dělat.

Po třech dnech jsem věděla že se mi líbí, to to šlo rychle a ani ty moje pravidla a chování nepomohlo. Během toho co kluci měli večerní meeting jsem dělala snad tu největší blbost, hledala jsem si na internetu jak se co nejrychleji odmilovat. Ano, je mi 19 a hledám to.

V tu dobu bylo moje největší štěstí, že večeři jsem si vzala na pokoj a meeting či rozbor videa, nevím co vše dělali, se jim o dost protáhl a nikdo zamnou nestihl přijít ani s žádnou bolístkou a už vůbec to nestihla ta jejich super parta.

Na snídani jsem se s nimi taky nesetkala a v aréně během rozcvičky si každý všímal sám sebe. Až na Toma teda, ten ze mě svůj pohled moc nepouštěl, viditelně na tom byl podobně jako já.

,,Baruš, nikdo tu není? Ne, dobrý, potřebuju s tebou něco probrat." Přilítl zamnou na pokoj Kosák ještě před obědem.

,,Hoří nebo co?" Lekla jsem se ho.

,,Ne. Jen, já už nechci by jsme se k sobě chovali jak se chováme, kluci teď ani nevědí že jsem tady, ale já tě mám až moc rád na to abych tě viděl se takhle trápit, mrzí mě to celý.  Za tři dny hrajeme první přípravný zápas a my nebo hlavně já bych rád viděl tu tvou energii co máš, tvůj kouzelný úsměv a ne Báru co vypadá jak na popravě. Nežádám o odpuštění, jen prosím pro tým je důležité aby jsi nám dávala svou energii." Vyklopil ze sebe.

Víte co jsem se na internetu dočetla když jsem hledala jak se odmilovat? Ať si najdu člověka na odreagování a zabavím se jinými starostmi.

,,Kubo já bych ráda, ale nejde to." Pohodila jsem rukama.

,,Proč by ne? V tý Ostravě si taky předemnou polevila."

,,Mám i jiný, nový problém." Posmutněla jsem.

,,Jaký? Jde to nějak vyřešit?" Zajímal se.

,,Velký, včera jsem si hledala řešení na internetu, je dobré se hýčkat, najít si rozrušení v jiném člověku, odreagovat se a bylo tam toho víc."

,,Odreagování v jiném člověku?" Pozastavil se nad tímto.

,,Ano. To by možná mohlo fungovat."

,,Jak je to myšleno?" Pousmál se.

,,Jak chceš aby to bylo myšleno?" Nechala jsem to na něm.

,,Třeba takhle." Naklonil se ke mně a lehce mě políbil. Bylo to rok a půl od toho co se tohle stalo naposledy.

,,Nevím jestli to pomůže." Znejistila jsem, není to blbost? Ano je, ale v tu chvíli mi to nedocházelo.

,,Když to zkusíme víc, třeba to zabere." Přitáhl si mě za pas k sobě a jeho rty se něžně začali dotýkat těch mých.

,,Báro, Jakube! Jde se na oběd!" Začal ťukat na dveře Svozka a naši odreagovací chvilku přerušil.

,,A doprdele, počkej jak ví že jsi tady, když si říkal že to neví." Zaklela jsem, došlo mi co se právě stalo.

,,Asi zjistil že jinde nejsem." Smál se jak sluníčko na hnoji.

,,Nic se nestalo jasný? Byl sis zase pro tejpy." Zatáhla jsem ho za ruku ven z pokoje, protože jinak bychom asi nevyšli. Měli jsme jediné štěstí že Svozka nevtrhl dovnitř a neviděl nás.

,,Budeš se teda snažit zlepšit svůj přístup na tréninku?" Zeptal se Kuba, před vstupem do jídelny.

,,Udělám vše co budu moct."

,,Děkuju." Oddělili jsme se od sebe. V tu chvíli jsem si všimla Suchyho, co šel za námi, jak nás zaraženě sleduje. A jéje...

Máma měla pravdu, já jsem vážně blbá.

Abych udělala Kosákovi o něco větší radost než měl, tak jsem se snažila být na tom odpoledním tréninku i o něco veselejší, což přišlo všem dost zvláštní jak jsem zaslechla, avšak mysleli to dobře.

,,To je snad poprvé co ses během rozcvičky na kluky občas usmála." Všiml si toho i Háša.

,,Trochu jsem se nad tím zamyslela, a když mě někdo nebude kazit náladu, nebude to tak hrozný."

,,Doufám že se ti tu bude líbit aspoň trochu, pracuješ dobře, pomáháš nám a nikdo si na tebe nestěžuje, avšak i ty by jsi na to měla mít nějaké dobré vzpomínky." Naznal.

,,To bude těžké, dobré vzpomínky podle mě začnou se začátkem mistrovství, když kluci budou hrát dobře."

,,S tebou to doopravdy není lehké." Zakroutil hlavou. Jo kdyby jen věděl do čeho jsem se už namočila.

,,Pojď, půjdeme k ledu se podívat jak to klukům jde, během pobytu tady jsme to ještě nestihli." Pokračoval. Většinu hráčů jsem viděla hrát poprvé, teda aspoň takhle pospolu a to byla rychlost co měli. Vůbec Svozka s Brábou jak po tom ledě lítali, z Komety si je pamatuju jinak.

Mnohem více jsem se však věnovala brankáři na levé straně hřiště. Byl soustředěný a chytil všechny rány co na něj byli vyslány. On bude hvězda tohohle mistrovství, viděla jsem to na něm. Nejen že byl skvělý jako osobnost, ale i jako brankář.

Po konci tréninku už jsem ale našla jednu nepozitivní věc mého milého působení, ještě před večeří u mě byli čtyři kluci s tím že je něco bolí a všichni se snažili semnou jaksi mluvit. Nemohla jsem je odmítnout a tak jim jednoduše odpovídala. Vztahy v týmu jsou základ, ano to je pravda a já to nechtěla narušit.

,,Baruškoo koukej co máme!" Přiběhla zamnou hned po večeři ta super partička s krabicí v ruce.

,,Co to zase máte? Další úplatky?"

,,Ne, máme PSko,oni ho měli dole v místnosti pro děti a nám to neřekli, chápeš to?" Radoval se Svozka.

,,Nechápu. A to to jako chcete hrát tady?"

,,Kde jinde? Budeme mít o to větší důvod sem chodit." Zazubil se Brába.

,,To je výhra teda."

,,Neboj, už jenom dva dny tady a pak přesun do Halifaxu." Špitl mi do ucha Suchy, který stál zamnou, během toho co to kluci zapojovali.

,,Hele Tome ta je tady Kosáka ne?" Zasmál se Moravec, který si nás všiml.

,,Já nejsem nikoho."

,,Ne na dlouho." Namítal Ryši. Ach ty jejich kecy.

,,Aaa, funguje tooo." Zaradoval se Svozka, když se mu to rozsvítilo.

,,FIFA nebo NHLko?" Zeptal se Kosák  všichni se shodli na tom prvním. Skvělý, já a fotbal, spíš já a PSko... Nikdy mi to moc nešlo. Naštěstí jsem to během toho večera hrála jen dvakrát, jednou proti Moravcovi a podruhé proti Kosákovi. Po zbytek času jsem byla utopená ve svých myšlenkách a výčitcich z toho co se tu kvůli mě děje.